11 C 289/2025-20 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 11 609 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), s žalovaným uzavřela dne 15. 11. 2024 smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr v celkové výši 9 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 18. 1. 2025 Vedle jistiny dluhu ve výši 9 000 Kč se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení smluvního úroku ve výši 2 609 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřené dne 12. 12. 2024 právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svoji pohledávku za žalovaným na žalobkyni.2. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal.3. Soud ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), a rozhodl bez nařízení jednání.4. Protože se žalovaný ve věci nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstala nečinný, provedl soud k důkazu pouze listiny předložené žalobkyní. Zjištění učiněná z listin předložených žalobkyní pokládá soud za skutkový závěr ve věci samé, jelikož si tato dílčí skutková zjištění neodporují:5. Ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 15. 11. 2024, ve znění jejich dodatků 1 až 10, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 9 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit úvěr spolu s příslušenstvím jednorázově do 15. 12. 2024. Úroková sazba byla sjednána ve výši 352,70 % ročně, RPSN činila 2 884,90 %, celková částka ke splacení úvěrovaným činila 11 609 Kč. Strany se ve smlouvě dohodly, že v případě porušení povinnosti žalovaného zaplatit jakoukoli část závazku podle této smlouvy řádně a včas, je žalovaný povinen zaplatit věřiteli navíc smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny, a to za každý den prodlení, a dále úrok z prodlení v zákonem stanovené výši a dále poplatek za každou zaslanou písemnou upomínku 50 Kč.6. Z relevantní části výpisů z účtu právního předchůdce žalobkyně bylo zjištěno, že žalovanému byla postupně poskytnuta na jeho bankovní účet uvedený ve smlouvě částka 9 000 Kč.7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 včetně seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně shora jmenovaný postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 6. 2025 se podává, že postoupení bylo žalovanému oznámeno.8. Z předžalobní výzvy ze dne 19. 6. 2025 včetně poštovního podacího archu z téhož dne vyplývá, že žalobkyně (prostřednictvím svého právního zástupce) vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve lhůtě tří dnů.9. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav:10. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, ve znění jejich dodatků 1 až 10, ve které se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému úvěr v konečné výši 9 000 Kč převodem na jeho bankovní účet uvedený ve smlouvě se splatností k 18. 1. 2025. Žalovanému byla ze strany právního předchůdce žalobkyně poskytnuta na jeho účet postupně částka 9 000 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 6. 2025. Žalovaný byl poprvé prokazatelně vyzván k úhradě dluhu ve lhůtě do tří dnů předžalobní výzvou ze dne 19. 6. 2025, která byla podána k poštovní přepravě dne 19. 6. 2025. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho (bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že žalovanou částku uhradil či že jeho závazek zanikl z jiného důvodu).11. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.13. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.14. Podle § 1815 občanského zákoníku k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.15. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.16. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.17. Dle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.18. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).19. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.20. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.21. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.22. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.23. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku a to jako smlouva spotřebitelská ve smyslu § 1810 občanského zákoníku, na základě níž původní věřitel poskytl žalovanému úvěr ve výši 9 000 Kč. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil, ničeho neuhradil. Smlouvou o postoupení pohledávek dle ustanovení § 1879 a násl. občanského zákoníku byla pohledávka původního věřitele za žalovaným postoupena na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně tak byla k podání žaloby aktivně věcně legitimována.24. Za dané situace má žalobkyně nepochybně právo na vrácení poskytnutých finančních prostředků ve výši 9 000 Kč, nicméně další ujednání smlouvy podrobil soud zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1813 a násl. občanského zákoníku) Národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní kl