11 C 77/2026-18 – Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 23 156,13 Kč s příslušenstvím včetně smluvní pokuty 169,47 Kč z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] [číslo] Touto smlouvou žalobkyně poskytnula žalovanému úvěrový rámec do částky 20 900 Kč, žalovaný čerpal celkem částku 10 000 Kč, úvěr měl vrátit ve sjednaných denních splátkách včetně úroku ve výši 1,066 % denně a sjednaných poplatků. Žalobkyně si ověřovala úvěruschopnost žalovaného nahlédnutím do veřejně přístupných registrů, dále vyšla z informací žalovaného o jeho měsíčním příjmu ve výši 22 500 Kč. Pro případ prodlení žalovaného se zaplacením úvěru byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal pasivní.3. Soud ve věci rozhodl bez jednání za splnění podmínek podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“).4. Jelikož žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, provedl soud k důkazu pouze listiny předložené žalobkyní a na základě těchto listin pokládá soud za skutkový závěr ve věci samé následující skutečnosti:5. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] [číslo] soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru. Touto smlouvou žalobkyně poskytnula žalovanému úvěrový rámec ve výši 20 900 Kč, žalovaný měl vrátit úvěr v denních splátkách plynoucích z VOP počínaje 30. dnem od poskytnutí úvěru. Žalovaný se zavázala vrátit poskytnutý úvěr včetně úroku ve výši 1,066 % denně, celková výše poplatku za vyplacení tranše úvěru byla dohodnuta ve výši 1,99 % z čerpané částky. Pro případ prodlení žalované se zaplacením úvěru byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení. RPSN činí dle smlouvy 2 263,13 % (ze smlouvy o úvěru ze dne 19. 3. 2025). Ve výpisu o posouzení úvěruschopnosti je zaznamenáno, že žalovaný žije v domácnosti v počtu členů tři, dvě osoby v domácnosti mají příjem, výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky: 0 Kč, výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení: 10 000 Kč, další nezbytné výdaje: 2 000 Kč, ostatní zbytné výdaje: 4 000 Kč, výše ověřeného čistého měsíčního příjmu: 22 500 Kč, výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem: 35 000 Kč, disponibilní příjem: 6 736 Kč (z výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti [právnická osoba]). Dne [datum] poskytla žalobkyně žalovanému na jeho účet uvedený ve smlouvě o úvěru částku 10 000 Kč. Žalobkyně identifikovala platbu úvěru uvedením variabilního symbolu [číslo], jenž odpovídá číslu smlouvy o úvěru (z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli). Před podáním žaloby byl žalovaný písemně upomenut k úhradě dluhu dopisem ze dne 2. 11. 2025 (předžalobní výzva ze dne 2. 11. 2025 včetně potvrzení o podání doporučené zásilky ze dne 5. 11. 2025). Z tvrzení žalobkyně vyplynulo, že žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. S ohledem na skutečnost, že žalovaný se k žalobě nevyjádřil, vzal soud tuto skutečnost za prokázanou.6. Vzhledem k tomu, že si skutková zjištění vzájemně neodporují, odkazuje na ně soud jako na skutkový závěr ve věci.7. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.14. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.15. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve spojení s § 2395 o. z. V dané věci se jedná o spotřebitelský úvěr dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., když se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr včetně úroku splatit. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně a včas neplnil, žalobkyni ničeho nevrátil (dle tvrzení žalobkyně; uvést tvrzení o případné úhradě a označit k němu důkazy bylo břemenem tvrzení i břemenem důkazním žalovaného).16. Nejprve soud posuzoval platnost smlouvy o úvěru. Absence zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele nebo nedostatečně pečlivé a formální zkoumání způsobuje neplatnost uzavřené smlouvy. Podle názoru soudu žalobkyně nepostupovala s řádnou péčí, žalobkyně vycházela z tvrzení žalovaného o výši jeho měsíčního příjmu a měsíčních výdajů. Příjmy byly dle tvrzení žalobkyně ověřeny výpisem z účtu. Z výpisu z účtu se pak podávají měsíční příjmy žalobce ve výši cca 25 000 Kč. V případě výdajů však uvažovala žalobkyně jenom s tvrzením žalovaného o jeho celkových měsíčních výdajích. Věřitelka si tedy informace poskytnuté žalovaným z pohledu výdajové stránky neověřila (např. nájemní smlouvou, smlouvu na dodávku energií, smlouvou na telefon, internet apod.). Navíc bylo z výpisů z účtu žalovaného zjištěno, že vynakládal značné částky (i v řádu několika desítek tisíc Kč měsíčně) na internetové sázky. Žalobkyně se nezabývala ani tím, jaké má žalovaný náklady na dopravu, zdravotní stav, záliby a další výdaje, když tyto údaje vůbec nezjišťovala. Pokud vycházela z disponibilního příjmu 6 736 Kč, pak není vůbec zřejmé, jak k této částce dospěla. Reálně tak žalobkyně nemohla získat představu o majetkové situaci žalovaného. Myšlenkový proces, z něhož byla dovozena úvěruschopnost žalovaného, je proto nepřezkoumatelný.5. V daném případě tak nelze uzavřít, že by žalobkyně posuzovala řádně úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí dle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, neboť nebyl dodržen postup upravený v § 86 téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení, např. z rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18, Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 a Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Přitom schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normá