13 C 348/2025-19 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 12 939,50 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , č. , hodnota, uzavřených mezi společností , právnická osoba, . a žalovanou.2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila v podání z 30.1.2026, požádala o umožnění splátek.3. Na základě provedených důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:4. Dne 7.6.2024 uzavřela společnost , právnická osoba, ., IČ: , Anonymizováno, , (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaná smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , jejíž součástí byly všeobecné obchodní podmínky. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované dne 8.6.2024 úvěr ve výši 2 000 Kč, a to převodem ve prospěch účtu žalované č. 288248610/0300, žalovaná se jej zavázala splatit do 8.7.2024 včetně úroku ve výši 60 Kč a poplatku za úvěr ve výši 720 Kč, RPSN činila 773,59 %. Pro případ prodlení žalované s úhradou byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně, jednorázový poplatek za administraci prodlení ve výši 700 Kč, poplatky za upomínky - 30 Kč SMS upomínka, 50 Kč upomínka e-mailem a 500 Kč písemná upomínka, a dále náklady spojené s mimosoudním vymáháním – 700 Kč při prodlení delším 16 dnů, poté 500 Kč. Žalovaná právnímu předchůdci žalobkyně ničeho neuhradila, dle tvrzení žalobkyně byla upomínána prostřednictvím SMS upomínek a e-mailem. Smlouvou o postoupení pohledávek postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávky za žalovanou na společnost , právnická osoba, , která ji tentýž den smlouvou o postoupení pohledávek postoupila na žalobkyni. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu k plnění ve lhůtě do 7 dnů. Žalobkyně vyčíslila dluh žalované částkou 1 300 Kč na jistině, částkou 60 Kč na úroku, částkou 360 Kč na poplatku za úvěr, částkou 700 Kč na poplatku za administraci prodlení, částkou 800 Kč za upomínky formou SMS a e-mailových zpráv, částkou 1.000 Kč za písemné upomínky a částkou 732,50 Kč na smluvní pokutě.5. Dne 9.7.2024 uzavřela společnost , právnická osoba, ., IČ: 044401701, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaná smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , jejíž součástí byly všeobecné obchodní podmínky. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované dne 9.7.2024 úvěr ve výši 3 000 Kč, a to převodem ve prospěch účtu žalované č. 288248610/0300, žalovaná se jej zavázala splatit do 8.8.2024 včetně úroku ve výši 90 Kč a poplatku za úvěr ve výši 1 080 Kč, RPSN činila 5 395,58 %. Pro případ prodlení žalované s úhradou byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně, jednorázový poplatek za administraci prodlení ve výši 700 Kč, poplatky za upomínky - 30 Kč SMS upomínka, 50 Kč upomínka e-mailem a 500 Kč písemná upomínka, a dále náklady spojené s mimosoudním vymáháním – 700 Kč při prodlení delším 16 dnů, poté 500 Kč. Žalovaná právnímu předchůdci žalobkyně ničeho neuhradila, dle tvrzení žalobkyně byla upomínána prostřednictvím SMS upomínek a e-mailem. Smlouvou o postoupení pohledávek postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávky za žalovanou na společnost , právnická osoba, , která ji tentýž den smlouvou o postoupení pohledávek postoupila na žalobkyni. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu k plnění ve lhůtě do 7 dnů. Žalobkyně vyčíslila dluh žalované částkou 3 000 Kč na jistině, částkou 90 Kč na úroku, částkou 1080 Kč na poplatku za úvěr, částkou 700 Kč na poplatku za administraci prodlení, částkou 800 Kč za upomínky formou SMS a e-mailových zpráv, částkou 1.000 Kč za písemné upomínky a částkou 1 347 Kč na smluvní pokutě.6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z.č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanského zákoníku“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.8. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.9. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.11. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byly uzavřeny smlouvy o úvěru ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku, na základě kterých právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr ve výši 2 000 Kč a 3 000 Kč, žalovaná se zavázala tyto úvěry včetně úroku a poplatku za úvěr splatit ve lhůtě jednoho měsíce. Žalovaná právnímu předchůdci žalobkyně uhradila 700 Kč na první úvěr, na druhý ničeho. Žalobkyni, na kterou byly pohledávky za žalovanou v souladu s ust. § 1879 občanského zákoníku postoupeny, vzniklo právo na vrácení poskytnutého plnění. Nejprve se však soud zabýval posouzením platnosti smluv a jejích jednotlivých ujednání, a to z hlediska ochrany spotřebitele a rozhodovací praxe Ústavního soudu.12. Pokud jde o zkoumání smluv z hlediska ochrany spotřebitele ve smyslu ust. § 1813 až 1815 občanského zákoníku a rozhodovací praxe Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1.2 012 sp. zn. I. ÚS 199/11) a dospěl k závěru, že smlouvy je nutné posoudit jako neplatné ve smyslu ust. § 580 občanského zákoníku, neboť z důvodu nevyvážené úpravy práv a povinností smluvních stran (smluvní úrok 60 Kč, 90 Kč, sice nelze považovat za nepřiměřený, avšak RPSN ve výši cca 773 %, 5395 % je v sazbě mnohonásobně přesahující obvyklé sazby při poskytování úvěrů + další poplatky a sankce spojené s prodlením mají následek, že dlužná částka přesahuje samotný poskytnutý úvěr) se jedná o smlouvy zjevně nespravedlivé a rozporné s dobrými mravy. Jednotlivá ujednání posuzovaných smluv přitom nelze oddělit od celku pro provázanost jednotlivých ujednání smlouvy vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku a pro rozpor s dobrými mravy dle § 2 odst. 3 občanského zákoníku. Jedná se o smlouvu tzv. „take it or leave“, tj. žalovaný vezme peníze oproti podpisu smlouvy, aniž by mezi stranami reálně proběhlo vyjednávání o obsahu jednotlivých práv a povinností.13. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku), a proto soud ve výroku I.,III. rozsudku uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 1 300 Kč a částku 3 000 Kč představující poskytnuté plnění (po odečtu uhrazené části jistiny v případě první smlouvy), a to včetně úroku z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku. Na ostatní sjednaná plnění nemá žalobkyně podle neplatných smluv nárok, a proto soud žalobu ve zbývajícím rozsahu ve výroku II., IV. rozsudku zamítl. Otázkou řádného posouzení úvěruschopnosti žalované se tak soud již věcně nezabýval. Lhůtu k plnění uložených povinností stanovil zákonnou lhůtou. Majíce za to, že nejsou dány předpoklady pro umožnění splátek, a to vzhledem k výši pohledávek spočívající toliko v jistině.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve sporu úspěšnější žalované žádné náklady řízení nevznikly.