14 C 376/2025-22 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 11.466,78 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněných povinností vyplývajících žalované ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 23. 10. 2024 mezi společností , právnická osoba, . a žalovanou.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud provedl důkaz smlouvou o úvěru, Všeobecnými obchodními podmínkami, předpisem denních splátek, informacemi pro spotřebitele, údaji o poskytovateli úvěru, přehledem bankovních transakcí, výpisem o posouzení úvěruschopnosti, interním dokladem – identifikované příjmy, výpovědí a předžalobní výzvou a na základě provedených důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:4. Dne 23. 10. 2024 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky v částce 5.000 Kč (úvěrový rámec do výše 80.000 Kč) a žalovaná se je zavázala žalobkyni vrátit v denních splátkách po 53,96 Kč (1.619 Kč měsíčně) od 22. 11. 2024 do 17. 4. 2026 spolu s úrokem ve výši 1,066 % denně s poplatkem za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z jistiny (RPSN 2051,60 %). Žalovaná zvolila doplňkovou službu Presto (poplatek ve výši 165 Kč měsíčně). Pro případ prodlení žalované byla v čl. VIII. Sjednána povinnost žalované uhradit účelně vynaložené náklady ve paušální výši 35 Kč denně (max. 499 Kč měsíčně), poplatek za upomínku ve výši 105 Kč a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a dále právo žalobkyně úvěr zesplatnit, ocitne-li se žalovaná v prodlení po dobu alespoň 91 dnů a neuhradí-li dluh ani po výzvě žalobkyně v dodatečné lhůtě 30 dnů. V čl. IX. Smlouvy bylo sjednáno oprávnění žalobkyně od smlouvy odstoupit. Žalovaná na úvěr vyčerpala dne 23. 10. 2024 částku 5.000 Kč a žalobkyni uhradila celkem částku 6.048,46 Kč (dne 6. 1. 2025 částku 4.322,08 Kč a dne 7. 2. 2025 částku 1.726,38 Kč). Žalobkyně z důvodu prodlení žalované s úhradou po dobu 92 dnů smlouvu dne 9. 6. 2025 vypověděla (doklad o doručení či odeslání nedoložen). Žalobkyně vyčíslila pohledávku za žalovanou částkou 4.966,02 Kč na jistině, částkou 80,24 Kč za vyplacení tranší úvěru, částkou 6.287,62 Kč na úroku (neuvedeno, za jaké období byl kapitalizován), částkou 132,90 Kč na poplatek za službu „Presto“. Dopisem ze den 8. 10. 2025 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dluh do 3 dnů.5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle ust. § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle ust. § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.7. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.8. Podle § 1815 k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.9. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.10. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.11. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.12. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.13. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru podle ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit spolu s úroky a poplatky. Žalobkyně své povinnosti vyplývající ze smlouvy splnila, finanční prostředky žalované poskytla, žalovaná však svému závazku úvěr řádně splatit nedostála, úvěr v dohodnutých splátkách nehradila. S ohledem na uvedené má žalobkyně nepochybně právo na vrácení jistiny, nicméně smlouvu a její jednotlivá ujednání musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele a rozhodovací praxe Ústavního soudu.14. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalované, žalobkyně uvedla, že nejprve zjistila celkový počet členů domácnosti žalované, příjem žalované, její pravidelné měsíční výdaje, dále ověřila, zda se žalovaná nenachází v následujících registrech: CEE, insolvenční rejstřík, výpis z registru neplatných dokladů, výpis z registru PČR hledaných osob, výpis z registru politicky aktivních osob a výpis katastrálního rejstříku. Posouzení úvěruschopnosti provedla podle interní metodiky schválného ČNB, ověřená výše příjmu žalované přitom činila 70.805 Kč. K důkazu předložila interní doklad označený jako „Identifikovatelné příjmy“, interní doklad označený jako „Výpis o posouzení úvěruschopnosti“ a výpis z běžného účtu žalované od společnosti , Anonymizováno, . Z výpisu posouzení úvěruschopnosti vyplývalo, že žalovaná žije sama, měsíční náklady na bydlení činí 13.000 Kč, půjčky činí 5.000 Kč, výdaje 2.500 Kč. Z interního dokladu Identifikovatelné příjmy a z výpisu z účtu žalované od společnosti , Anonymizováno, bylo zjištěno (soud se soustředil na poslední dva měsíce časově nejblíže k uzavření smlouvy – září a říjen), že žalovaná má pravidelný označený jako mzda činí částku 63.000 – 66.000 Kč, že žalovaná masivně sází (např. její sázky Betano a Tipsport činily v měsíci září 2024 113.000 Kč, v měsíci říjnu 23.000 Kč), její celkové výdaje cca odpovídají příjmům. Z výpisu bylo rovněž zřejmé, že žalovaná v měsíci září čerpala půjčky u dalších institucí (např. v měsíci září celkem 25.000 Kč od , právnická osoba, , , právnická osoba, , , právnická osoba, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, ) a v měsíci říjnu žádala o prodloužení splatnosti půjčky , právnická osoba, a čerpala spotřebitelský úvěr , jméno FO, 17.066 Kč, avšak zároveň bylo zjištěno, že tyto půjčky splácí. Za podstatné považuje soud to, že zůstatek na účtu žalované v měsíci říjnu 2024 přesahoval částku 30.000 Kč, a žalovaná tedy měla dostatek finančních prostředků na to, aby mohla za normálního běhu věcí bez problémů a omezení úvěr splatit. Dle názoru soudu tedy žalobkyně dodržela postup upravený v ust. § 86 téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení a posoudila úvěruschopnost žalované dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů.15. Po přezkumu smlouvy a jejích jednotlivých ujednání z hlediska ochrany spotřebitele ve smyslu ust. § 1813 až 1815 občanského zákoníku a rozhodovací praxe Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/11) a po srovnání podmínek půjček či úvěrů, které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé a nehodné soudní ochrany s podmínkami posuzovaného úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem. Pokud soud uvážil, že částka požadovaná žalobkyní více jak dvojnásobně převyšuje samotnou jistinu dluhu, úrok byl sjednán ve výši mnohonásobně přesahující běžně poskytované úroky z úvěrů – 1,066 % denně – 378 % ročně, RPSN ve výši 2051,6 %, k tomu poplatky navyšující celkový dluh - poplatek za službu Presto 165 Kč měsíčně, účelně vynaložené náklady při prodlení 499 Kč měsíčně, smluvní pokuta při prodlení 0,1 % denně, jedná se z důvodu nevyvážené úpravy práv a povinností smluvních stran o smlouvu zjevně nespravedlivou, rozpornou s dobrými mravy a tedy neplatnou ve smyslu ust. § 580 občanského zákoníku.16. S ohledem na shora uvedené je nepochybné, že se žalované dostalo částky ve výši 5.000 Kč na základě neplatné smlouvy a žalobkyně má dle § 2991 občanského zákoníku právo na její vrácení. Jelikož však žalovaná žalobkyni uhradila na dluh celkem částku 6.014,48 Kč (dne 6. 1. 2025 ve výši 4.322,08 Kč a dne 7. 2. 2025 ve výši 1.726,38 Kč), tedy více, než činila jistina úvěru, a dříve, než se stal dluh splatným soud žalobu v plném rozsahu zamítl. Úvaha soudu o splatnosti a okamžiku prodlení žalované vychází z toho, že dluh žalované se mohl stát splatným až na základě p