Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 17 454,45 Kč v souvislosti se zdravotními službami, které byly žalobkyní poskytnuty v , právnická osoba, . Žalobkyně požadovala jednak úplatu za zdravotní péči při hospitalizaci na gynekologicko – porodnickém oddělení v době od 1. 3. 2023 do 7. 3. 2023 v částce 15 074,45 Kč (vyúčtovanou žalované fakturou č. , hodnota, ) a za vyšetření biologického materiálu (realizovaného na základě objednávky žalobkyně , právnická osoba, , IČO , IČO, ) v částce 2 380 Kč (vyúčtované žalované fakturou č. , hodnota, ). Splatnost faktur nastala 8. 5. 2023 a 1. 6. 2023. Žalobkyně vycházela při vyčíslení ceny služeb z číselníku Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky a z cenového předpisu Ministerstva zdravotnictví, protože žalovaná (cizí státní příslušník) nebyla v době poskytnutí zdravotních služeb v České republice zdravotně pojištěna. Žalovaná dluh žalobkyni neuhradila.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Podle § 115a z. č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“) soud ve věci rozhodl, aniž nařizoval jednání.4. Z žádosti z 5. 4. 2023 vyplývalo, že interním pokynem v rámci organizační struktury žalobkyně došlo k požadavku na vystavení faktury na částku 15 074,45 Kč v neprospěch žalované s odkazem na zdravotní služby, které byly žalované žalobkyní poskytnuty při její hospitalizaci na gynekologickém oddělení , právnická osoba, od 1. 3. do 7. 3. 2023; žalovaná nebyla podle žádosti zdravotně pojištěna (zdravotní pojištění bylo ukončeno 28. 2. 2023). Z podkladů pro fakturaci vyplýval způsob výpočtu ceny zdravotní služby (byly uvedeny jednotlivé položky léčiv a zdravotních výkonů s údaji o jejich cenách). Z faktury z 13. 4. 2023 č. , hodnota, vyplývalo, že žalobkyně vyúčtovala žalované částku 15 074,45 Kč za zdravotní služby poskytnuté při hospitalizaci žalované na gynekologickém oddělení od 1. 3. do 7. 3. 2023; splatnost faktury byla 8. 5. 2023.5. Z žádosti z 15. 5. 2023 vyplývalo, že interním pokynem v rámci organizační struktury žalobkyně došlo k požadavku na vystavení faktury na částku 2 380 Kč v neprospěch žalované s odkazem na zdravotní služby, které byly žalované žalobkyní poskytnuty v souvislosti s uvedenou hospitalizací; žalovaná nebyla zdravotně pojištěna (zdravotní pojištění bylo ukončeno 28. 2. 2023). Z faktury z 12. 5. 2023, č. , hodnota, vystavené , právnická osoba, , IČO , IČO, vyplynulo, že žalobkyni byla vyúčtována částka 2 380 Kč za vyšetření samoplátce (žalované). Z faktury z 13. 4. 2023 vyplývalo, že žalobkyně vyúčtovala žalované částku 2 380 Kč za vyšetření biologického materiálu; splatnost faktury byla 1. 6. 2023.6. Z předžalobní výzvy z 11. 11. 2024 a z doručenky z 14. 11. 2024 soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovanou k dobrovolné úhradě dluhu před podáním žaloby.7. Soud uvedená skutková zjištění převzal za svůj skutkový závěr ve věci.8. Soud dospěl k právnímu závěru: Nejprve se soud zabýval mezinárodní soudní příslušností a rozhodným právem. Je jasné, že žalovaná je cizím státním příslušníkem, avšak její státní příslušnost se nepodařilo ověřit (podle jména jde pravděpodobně státního příslušníka Bulharské republiky), v České republice nemá povolen trvalý pobyt, byť zde i v současné době bydlí. Pokud by žalovaná byla státní občan Bulharska (popř. jiného státu Evropské unie, nebo i jiného nečlenského státu Unie, se kterým nemá Česká republika sjednány smlouvy upravující mezinárodní soudní příslušnost a rozhodné právo), použije se nařízení Brusel I bis (nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) a č. 1215/2012). Ve sporu jde o občanskou a obchodní věc; rozhodné je bydliště žalované, nikoli její státní příslušnost. Podle čl. 18 odst. 2 lze žalovanou jako spotřebitele žalovat pouze u soudů členského státu jeho bydliště, tedy v České republice.9. Ohledně rozhodného práva se (pro uvedenou hypotézu o občanství) použije se nařízení Řím I (nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008), a to univerzálně. Nebyla-li volba práva učiněna, smlouva o poskytnutí zdravotních služeb se řídí jako spotřebitelský vztah u pacientky s obvyklým bydlištěm v České republice a při poskytnutí zdravotní péče v České republice podle čl. 6 odst. 4 písm. a) Řím I podle českého práva.10. Pokud by byla žalovaná státním příslušníkem Ukrajiny (jak bez informace o zdroji uvádí žalobkyně), primárně by se uplatnila Smlouva mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech, č. 123/2002 Sb. m. s. ve znění Protokolu č. 77/2008 Sb. m. s. Pro žalobu poskytovatele na úhradu zdravotní péče je relevantní zejména čl. 48 Smlouvy: bez volby práva se smluvní vztah řídí právem smluvní strany, na jejímž území byla smlouva uzavřena (čl. 48 odst. 1 a 2); příslušný je soud smluvní strany, na jejímž území má odpůrce bydliště nebo pobyt (čl. 48 odst. 5). Proto při bydlišti žalované v České republice je dána pravomoc českých soudů. Pokud byla smlouva o péči uzavřena v České republice, použije se podle smlouvy také české právo.11. Právním základem vztahu mezi účastníky je smlouva o péči o zdraví podle § 2636 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanského zákoníku“): poskytovatel pečuje o zdraví ošetřovaného a příkazce hradí odměnu, není-li péče hrazena výlučně z jiných zdrojů. Zdravotní péče zahrnuje také vyšetření a další zdravotní služby (§ 2637).12. V řízení nebylo zjištěno, že v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 883/2004 žalovaná podléhala právním předpisům o zdravotním pojištění jiného členského státu Evropské unie, a tedy lze žalovanou považovat za samoplátce. Současně nebylo zjištěno, že by žalovaná byla v režimu dočasné ochrany státního příslušníka Ukrajiny. Takové informace neměla ani žalobkyně (nic takového z listin nevyplývalo).13. Zákon o zdravotních službách (č. 372/2011 Sb.) v § 2 odst. 2 a 4 vymezuje zdravotní služby a zdravotní péči. Podporuje závěr, že hospitalizace i indikované externí vyšetření jsou plněním poskytovaným pacientce; externí vyšetření může být součástí diagnostické péče. V § 28 odst. 1 z. č. 372/2011 Sb. se upravuje nutnost svobodného a informovaného souhlasu. Je významný pro vznik a obsah smluvního vztahu o péči, není-li péče poskytována bez souhlasu z důvodu zákonné výjimky. Podle § 28 odst. 3 písm. f) a § 45 odst. 2 písm. a), b) z. č. 372/2011 Sb. se zakládá právo pacientky být předem informována o ceně nehrazených služeb a povinnost poskytovatele cenu předem sdělit, vystavit účet a mít přístupný ceník. V řízení pak bylo zřejmé, že žalovaná se dobrovolně hospitalizaci podrobila, k informování o cenách (předem) žádné námitky nevznesla (zůstala pasivní; není důvod pro postup dle § 48 odst. 6 písm. b/ z. č. 372/2011 Sb.), současně nebylo zjištěno, že by péče byla hrazena z veřejného zdravotního pojištění (§ 48 odst. 6 písm. a/ z. č. 372/2011 Sb.).14. Protože poskytnutí hospitalizační péče a jednotlivých výkonů a cena zdravotních služeb vyplývaly z listin (a žalovaná je ani nečinila spornými), má žalobkyně právo na úhradu ceny zdravotních služeb (včetně nákladů na vyšetření u externího poskytovatele). Splatnost vyúčtování vyplývá z předložených faktur (§ 1958 občanského zákoníku).15. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. má zcela úspěšná žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení, které sestávaly ze soudního poplatku 800 Kč a dvou paušálních náhrad nezastoupeného účastníka po 300 Kč za předžalobní výzvu a sepsání žaloby.