17 C 20/2026-21 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 73 558,03 Kč s příslušenstvím z titulu splnění povinností vyplývajících žalovanému ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 31. 3. 2025 mezi společností , Anonymizováno, l.c., úvěrové instituce podle maltského práva, č. C 56251 a žalovaným (šlo o revolvingový úvěr s úvěrovým limitem 45 000 Kč (prvním čerpáním 25 000 Kč) s tím, že pohledávka byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020. Na výzvu soudu žalobkyně doplnila svá tvrzení v podání ze dne 26. 2. 2026 tak, že úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána též v dlužnických registrech (SOLUS, SNCB a CBCB), dále lustrací CEE, ISIR, NRKI, BRKI a dále ověřením příjmů a výdajů žalovaného (klientům byla ponechávána rezerva 10 % rozdílu příjmu a výdajů).2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud provedl důkaz smlouvou o úvěru, ze které vyplynulo, že dne 31. 3. 2025 byla prostřednictvím prostředků komunikace na dálku mezi Multitude Bank p.l.c. (dále je „původní věřitel“) a žalovaným uzavřena uvedená úvěrová smlouva, na základě které původní věřitel poskytl žalovanému úvěrový limit 45 000 Kč (s prvním čerpáním 25 000 Kč) za podmínky vrácení do jednoho roku při úrokové sazbě 146,949 % v měsíčních splátkách (13 % z celkové částky, popř. 1 000 Kč). Smlouva odkazovala na Standardní podmínky Úvěrové smlouvy uzavřené mezi původním věřitelem a klienty, kteří trvale bydlí v České republice. Změna úvěrového limitu předpokládala hodnocení úvěruschopnosti Smlouva se řídila maltským právem s výjimkou povinné zákonné ochrany spotřebitele podle českého práva.4. Z informací o žalovaném jako zákazníku (loan application info a application details) vyplývaly informace o kontaktních údajích žalovaného, o tvrzené výši příjmu ze zaměstnání (trvalého příjmu ze zaměstnání montážního dělníka - automechanika) ve výši 26 000 Kč a o jeho výdajích 5 000 Kč a další informace o tvrzených poměrech žalované (žil osaměle ve vlastním). Žalovaný předložil před uzavřením smlouvy občanský průkaz (jeho scan)5. Z dokladu o platbě z 31. 3. 2025 soud zjistil, že původní věřitel poskytl na účet žalovaného částku 25 000 Kč, 3. 4. 2025 částku 10 000 Kč, 14. 4. 2025 částku 10 000 Kč, 15. 5. 2025 částku 2 400 Kč 22. 4. 2025 částku 3 000 Kč (celkem 50 400 Kč). Z platební historie žalovaného soud zjistil, že uvedené částky byly zaznamenány jako vyplacené žalovanému, dále bylo zřejmé, že žalovaný uhradil původnímu věřiteli částku 5 456,73 Kč. Z faktury vystavené původním věřitelem vyplývala výsledná dlužná částka 33 938,79 Kč (splatná do 18. 10. 2025, zahrnující též poplatky a úroky).6. Předžalobní výzvou ze dne 22. 11. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k dobrovolné úhradě zesplatněného dluhu (v částce 82 278,03 Kč). Dopisem ze 22. 11. 2025 původní věřitel vyrozuměl žalovaného o postoupení pohledávky na žalobkyni; z potvrzení o podání z 25. 11. 2025 vyplývalo odeslání dopisů z 22. 11. 2025 na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě. Postoupení pohledávky bylo prokazováno též zmiňovanou smlouvou a seznamem postoupených pohledávek.7. Uvedená skutková zjištění soud převzal za svůj skutkový závěr ve věci.8. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Soud se zabýval mezinárodní soudní příslušností, protože původním věřitelem byla společnost maltského práva. S ohledem na čl. 17 odst. 1 písm. b), čl. 18 odst. 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 (Brusel I bis) je dána mezinárodní soudní příslušnost soudu České republiky. Jako rozhodné právo bylo ve smyslu čl. 3 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 (Řím I) ujednáno právo maltské s výjimkou spotřebitelského práva. S ohledem na dále uvedené v souvislosti s neprokázáním splnění povinností podle z. č. 257/2016 Sb. na ochranu žalovaného jako úvěrované osoby, bylo použitelné na vypořádání práv a povinností mezi účastníky právo české.9. Podle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věta první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.11. Podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Mezi původním věřitelem a žalovaným byla za použití prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o úvěru podle maltského práva. Podle uvedené smlouvy původní věřitel poskytl žalovanému úvěrový rámec 45 000 Kč; žalovaný čerpal postupně finanční prostředky ve výši 50 400 Kč, vrátil pouze 5 456,73 Kč. Původní věřitel postoupil pohledávku na žalobkyni podle § 1879 občanského zákoníku (pro smlouvu o postoupení pohledávek bylo rozhodným právem ve smyslu čl. 3 odst. 1 Nařízení Řím I právo české).13. Nejprve soud posuzoval platnost smlouvy o úvěru. V daném případě žalobkyně neposuzoval řádně úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť nebyl dodržen postup upravený v § 86 téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení, např. z rozhodnutí Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 a Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Přitom schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (např. splátkách jiných úvěrů).14. Úvěruschopnost žalovaného sice podle žalobkyně měla být posuzována, žalobkyně to není schopna prokázat (pouhé prohlášení žalovaného v úvěrové smlouvě týkající se jeho dluhového zatížení není s ohledem na úpravu povinností věřitele dostatečné). Protože žalobkyně neprokázala náležité zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím (navýšením) úvěru, vycházel soud z toho, že původní věřitel porušil § 86 odst. 1, odst. 2 z. č. 257/2016 Sb.15. Podle neplatné smlouvy (§ 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., § 2 odst. 3, § 580 odst. 1, § 588 věta první občanského zákoníku) jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku). Z. č. 257/2016 Sb. obsahuje k obecné úpravě vypořádání plnění podle neplatné smlouvy zvláštní ustanovení v § 87 odst. 1 věta třetí jako soukromoprávní sankce poskytovatelům úvěrů s nepřiměřenými podmínkami (uvedeným vztahem a jeho důsledky se zabýval Nej