17 C 282/2025-41 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 21 000 Kč a smluvní pokuty 2 100 Kč podle smlouvy o úvěru z 14. 11. 2024 č. , hodnota, . Před uzavřením úvěrové smlouvy (spotřebitelského charakteru) žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované (lustrací v databázích a zkoumáním jejího příjmu). Podle úvěrové smlouvy žalobkyně žalované na její žádost poskytla úvěrový rámec do částky 15 000 Kč. Dne 14. 11. 2024 poskytla žalobkyně žalované částku 15 000 Kč s tím, že žalovaná měla podle smlouvy splácet alespoň úrok (40 % měsíčně) do 14. dne v každém měsíci. Žalovaná svůj dluh nesplácela, a proto žalobkyně rozhodla o zesplatnění úvěru k 16. 3. 2025 a požadovala též zaplacení částky smluvní pokuty 0,1 % denně z částky 15 000 Kč od 20. 3. 2025 do 7. 8. 2025.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Protože žalovaná se vůči žalobním tvrzením nevymezila, soud považoval žalobní tvrzení za sporná a provedl k nim důkazy označené v žalobě.4. Žalobkyně tvrdila zkoumání úvěruschopnosti žalované a předložila k tomu listiny: Z žádosti o spotřebitelský úvěr č. , hodnota, soud zjistil, že žalovaná v souvislosti s žádostí o poskytnutí finančních prostředků uvedla, že je svobodná, jako adresu pobytu (bydliště) uvedla adresu ohlašovny. Bydlela v pronajatém domě, byla zaměstnána u , právnická osoba, . od 3/2023 s příjmem 22 605 Kč a výdaji (nespecifikovanými) 14 000 Kč. Ze mzdových lístků , právnická osoba, . soud zjistil, že žalované měla být zúčtována mzda 21 107 Kč, 29 986 Kč a 22 216 Kč (za měsíce 9, 7 a 10/2024). Z přehledu transakcí na účtu žalované (17. 6. 2024 - 29. 10. 2024) bylo zjištěno, že žalovaná měla příjem ze zaměstnání, o jejích výdajích na bydlení (a případných závazcích) z výpisu nic zřejmého nebylo. Výsledky lustrací z registrů ohledně dluhové zátěže žalované předloženy nebyly. Žalobkyně přeložila fotografie občanského průkazu žalované.5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, z 14. 11. 2024 soud zjistil, že žalobkyně uzavřela se žalovanou prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (na webových stránkách www.rerum.cz) smlouvu o úvěru. Žalobkyně poskytla žalované revolvingový úvěr (úvěrový limit) 15 000 Kč za úrok ve výši 40 % měsíčně na dobu do splacení úvěru. RPSN mělo činit 5 532,2 %. Žalovaná měla vrátit úvěr ve splátkách k 14. dni v měsíci minimálně ve výši přirostlého úroku (za uplynulé, tj. měsíční období). Jistina mohla být splacena kdykoliv v době trvání smlouvy. Úvěr se stával splatným, pokud žalovaná byla v prodlení po dobu dvou kalendářních měsíců (ač vyzvána k úhradě dluhu). Účastníci sjednali smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, s níž je žalovaná v prodlení.6. Z potvrzení o provedení transakcí z výše uvedených dat soud zjistil, že žalobkyně poskytla na účet žalované částku 15 000 Kč.7. Ze zesplatnění spotřebitelského úvěru č. , hodnota, z 16. 3. 2025 soud zjistil, že žalobkyně mínila upozornit žalovanou na zesplatnění úvěru k 16. 3. 2025 (pro porušení platební povinnosti) a uplatňovala pohledávku k uvedenému datu ve výši 44 054 Kč. U dopisu nebylo prokázáno jeho odeslání, popř. doručení žalované.8. Z výzvy z 7. 8. 2025 soud zjistil, že žalobkyně požadovala na žalované zaplacení před podáním žaloby zaplacení dlužné částky podle smlouvy. Z potvrzení ze dne 12. 8. 2025 vyplývalo podání uvedeného dopisu k poštovní přepravě žalované.9. Soud skutková zjištění výše převzal za svůj skutkový závěr.10. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z.č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanský zákoník“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. § 87 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.13. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věty první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.14. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytnula žalované revolvingový úvěr ve výši 14 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto úvěr splácet minimálně měsíčním přírůstkem sjednaného úvěru.15. Před sjednáním úvěru žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované podle povinností věřitele uvedených v § 86 odst. 1, odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. Žalobkyně sice úvěruschopnost zkoumala, avšak své povinnosti řádně nesplnila. I když se příjmy žalované zdají být přiměřené poskytnutému revolvingu, z dokladů předložených žalovanou (popř. získaných žalobkyní) nevyplývá, jak tomu bylo s dluhovým zatížením žalované, obecně s jejími náklady. Žalobkyně nepředložila výsledky lustrací žalované v registrech a spokojila se s prohlášením žalované a s výpisy z účtu žalované, ze kterých sice vyplýval příjem, o nákladech žalované však zřejmého nic konkrétního nebylo, ostatně ani podmínky poskytování příjmu žalované nebyly ozřejmeny. Žalovaná mimo to uváděla jako adresu svého bydliště adresu , právnická osoba, v Jáchymově, a tedy její poměry byly z tohoto ohledu neuspořádané. Protože žalobkyně se nezajímala o podmínky zdroje příjmu žalobkyně a o její výdajovou stránku rozpočtu (včetně vyhodnocení rizik předložení žalované), je třeba považovat úvěrovou smlouvu ve smyslu § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., § 2 odst. 3, § 580 odst. 1, § 588 věta první občanského zákoníku za neplatnou.16. Původní věřitel tedy neposuzoval úvěruschopnost žalované s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů; nebyl dodržen postup upravený v § 86 téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení, např. z rozhodnutí Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 a Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Přitom schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (např. splátkách jiných úvěrů). Úvěruschopnost žalovaného žalobkyně takto neposuzovala.17. Podle neplatné smlouvy jsou účas