17 C 301/2025-32 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení dluhu ve výši 31 481,73 Kč s přísl. podle Smlouvy o zápůjčce č. 587862350, která byla uzavřena právním předchůdcem žalobkyně (, právnická osoba, , IČ: , IČO, , sídlem Olbrachtova 2006/9, 140 00, Praha 4) jako zapůjčitelem a žalovanou jako vydlužitelem dne 18. 3. 2016. Právní předchůdce žalobkyně žalované poskytl částku 23 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala právnímu předchůdci vrátit včetně poplatku 19 230 Kč, který sestával z úroku 3 028 Kč, poplatku za administrativní činnost 4 727 Kč a poplatku za hotovostní režim splátek 11 472 Kč. Žalovaná měla zápůjčku vrátit ve formě týdenních splátek ve výši 704 Kč (60 splátek; poslední splátka činila pouze 694 Kč); žalovaná uhradila 3 814 Kč a poté v insolvenci částku 3 040,88 Kč (do postoupení) a 3 893,39 Kč. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou z 13. 4. 2018.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud ve věci rozhodl podle § 115a z. č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“), aniž nařizoval jednání.4. Právní předchůdce žalobkyně zjišťoval úvěruschopnost žalované tak, že přijal sdělení žalované (zaznamenané v Zákaznické kartě z 18. 3. 2016) o výši jejího příjmu 18 000 Kč ze zaměstnání a 6 000 Kč měsíčně z brigád (nepravidelně, aniž by bylo zřejmé, zda byly uvedené příjmy dokládány a jakým způsobem byl nepravidelný příjem převeden na údaj 6 000 Kč měsíčně), výše dalších čistých příjmů domácnosti žalované měla činit 13 984 Kč (aniž by bylo zřejmé, o jaké příjmy se jedná); jako náklady byla zohledněna částka 4 000 Kč za nájem (inkaso), 335 Kč za pojištění, 200 Kč za telefon, 5 500 Kč za externí splátky podle žalované (nikoli podle externích registrů) a 15 000 Kč na domácnost. Žalovaná měla mít kreditní kartu, zápůjčku u jiné společnosti a bankovní účet. Žalovaná měla předložit při zkoumání úvěruschopnosti listiny: pracovní smlouvu, výplatní pásky za 1, 2/2016, u kterých nebylo vyznačeno, zda se vztahují k pracovnímu poměru, nebo k brigádní činnosti, doklad o spoluvlastnictví obydlí, výpis z účtu za únor 2016, smlouvu o půjčce u Airbank (uvedené listiny nebyly v soudním řízení k dispozici).5. Ze Smlouvy o zápůjčce z 18. 3. 2016 č. 587862350 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně jako zapůjčitel a žalovaná jako vydlužitel uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku 23 000 Kč (v hotovosti při podpisu smlouvy) a žalovaná se ji zavázala vrátit ve formě šedesáti týdenních splátek po 704 Kč (poslední splátka ve výši 694 Kč), včetně poplatků ve výši 19 230 Kč. Smlouva odkazovala na smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru; právnímu předchůdci žalobkyně vznikalo právo na zesplatnění v případě prodlení žalované.6. Ze seznamu přihlášených pohledávek z přezkumného jednání ve věci Krajského soudu v Plzni sp. zn. 53 INS 14578/2016 (v insolvenčním řízení dlužnice – žalované) soud zjistil, že byla zjištěna pohledávka z předmětné smlouvy o zápůjčce (ve výši 38 416 Kč, z toho jistina 23 000 Kč). Z přehledu úhrad (žalobkyně) soud zjistil, že do doby zahájení insolvenčního řízení bylo od 24. 3. 2016 do 6. 6. 2016 (704 Kč, 100 Kč, 1 000 Kč, 710 Kč, 100 Kč, 1 000 Kč, 100 Kč a 100 Kč) uhrazeno právnímu předchůdci žalobkyně 3 814 Kč.7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z 13. 4. 2018 a dopisu ze dne 18. 4. 2018 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně oznámil žalované postoupení pohledávek na žalobkyni. Z připojeného podacího lístku soud zjistil, že oznámení bylo poštou žalované odesláno 2. 5. 2018.8. Z předžalobní upomínky ze dne 2. 12. 2024 soud zjistil, že žalobkyně upomínala žalovanou o dobrovolné splnění dluhu. Z podacího lístku vyplynulo, že upomínka byla odeslána k poštovní přepravě dne 2. 12. 2024.9. Soud za svůj skutkový závěr ve věci převzal výše uvedená skutková zjištění.10. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2390 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanský zákoník“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.11. Podle § 9 odst. 1 z. č. 145/2010 Sb. ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce věřitel před uzavřením smlouvy, ve které s sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkového výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.12. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věta první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.13. Žalovaná je státní příslušník Ukrajiny (která bydlela v době uzavření smlouvy a i v současné době na území České republiky), a proto je třeba zkoumat mezinárodní soudní příslušnost. Smlouva z 28. 5. 2001 mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech publikovaná pod č. 123/2002 Sb. m. s. sdělením Ministerstva zahraničních věcí, která dopadá na právní vztahy s cizím prvkem spočívajícím v souvislosti s některým z uvedených států, řeší otázku pravomoci ve smluvních vztazích v čl. 48 odst. 5 (pravomoc má soud státu, kde má odpůrce m. j. bydliště); postupuje se podle českého práva v souladu s čl. 48 odst. 2.14. Nejprve soud posuzoval zkoumání úvěruschopnosti žalované podle smlouvy o zápůjčce, které byla žalovanou uzavřena a podle které původní věřitel poskytl žalované plnění 23 000 Kč. Původní věřitel neposuzoval řádně úvěruschopnost žalované s odbornou péčí dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť nebyl dodržen postup upravený v uvedeném ustanovení a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení, např. z rozhodnutí Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 a Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Přitom schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (např. splátkách jiných úvěrů).15. Úvěruschopnost původní věřitel posuzoval, spokojil se pouze s ověřením příjmu žalované ze zaměstnání; neověřil příjem žalované z brigádní činnosti (ani nebylo zřejmé, jak uvedený příjem stanovil), neověřil ani další z příjmů (domácnosti) žalované. Původní věřitel nezkoumal (prakticky) vůbec výdajovou stránku rozpočtu žalovaného a spokojil se s prohlášením o výši nákladů; pokud byl předkládán výpis z účtu žalované za jeden měsíc, nevyplývalo z karty zákazníka, jaké informace byly z výpisu zjištěny. Pouhé předložení jedné úvěrové smlouvy nemohlo nahradit lustraci žalované v dlužnických registrech (tím spíše, že 6 měsíců po poskytnutí zápůjčky došlo ke zjištění úpadku žalované). Žalobkyně neuváděla nic o kontrole dlužnické historie žalované (v některém z dlužnických registrů), a tedy nelze mít za prokázanou tuto aktivitu (jinak o potencionálních věřitelů obvyklou).16. Podle neplatné smlouvy (§ 9 odst. 1 z. č. z. č. 145/2010 Sb., § 580 odst. 1, § 588 věta první občanského zákoníku; dle soudní praxe šlo o neplatnost absolutní) jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku). Na žalobkyni práva a povinnosti z (neplatné) smlouvy přešla dle § 1879 občanského zákoníku (smlouvou o postoupení pohledávek). Žalobkyně jako nástupce poskytovatele úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru (10 748,27 Kč).17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu; převážně úspěšné žalované žádné náklady řízení nevznikly.18. Jelikož soud ve věci nevydal navrhovaný elektronický platební rozkaz, doměřil žalobkyni doplatek soudního poplatku ve výši 315 Kč dle § 4 odst. 1 písm. j) z. č. 549/1991 Sb., položky č. 2 bodu 2. ve spojení s položkou 1 bodu 1. písm. b) Sazební