17 C 307/2025-20 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 15 540,94 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněných povinností vyplývajících žalovanému ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 28. 4. 2025 mezi společností , Anonymizováno, a žalovaným (šlo o revolvingový úvěr s úvěrovým limitem 10 000 Kč tím, že pohledávka byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020. Na výzvu soudu doplnila svá tvrzení v podání ze dne 9. 12. 2025 tak, že úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána též v dlužnických registrech (SOLUS, SNCB a CBCB), dále lustrací CEE, ISIR, NRKI, BRKI a dále ověřením příjmů a výdajů žalovaného (klientům byla ponechávána rezerva 10 % rozdílu příjmu a výdajů).2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud provedl důkaz smlouvou o úvěru, ze které vyplynulo, že dne 28. 4. 2025 byla prostřednictvím prostředků komunikace na dálku mezi , Anonymizováno, . (dále je „původní věřitel“) a žalovaným uzavřena uvedená úvěrová smlouva, na základě které původní věřitel poskytl žalovanému úvěrový limit 10 000 Kč za podmínky vrácení do jednoho roku při úrokové sazbě 146,949 % v měsíčních splátkách (13 % z celkové částky, popř. 1 000 Kč). Smlouva odkazovala na Standardní podmínky Úvěrové smlouvy uzavřené mezi původním věřitelem a klienty, kteří trvale bydlí v České republice. Změna úvěrového limitu předpokládala hodnocení úvěruschopnosti Smlouva se řídila maltským právem s výjimkou povinné zákonné ochrany spotřebitele podle českého práva.4. Z informací o žalovaném jako zákazníku vyplývaly informace o kontaktních údajích žalovaného, o tvrzené výši příjmu ze zaměstnání (lesní dělník) ve výši 34 000 Kč a o jeho výdajích 17 000 Kč a další informace o tvrzených poměrech žalované (žil osaměle v nájemním bytě).5. Z dokladu o platbě z 29. 4. 2025 soud zjistil, že původní věřitel poskytl na účet žalovaného částku 10 000 Kč. Z platební historie žalovaného soud zjistil, že žalovaný obdržel 28. 4. 2025 částku 10 000 Kč a do 26. 8. 2025 nic původnímu věřiteli nezaplatil (ten vyčíslil dluh na částku 15 540,94 Kč). Z faktury vystavené původním věřitelem vyplývala výsledná dlužná částka 15 621.46 Kč (splatná do 28. 8. 2025, zahrnující též poplatky a úroky).6. Předžalobní výzvou ze dne 11. 9. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k dobrovolné úhradě zesplatněného dluhu (v částce 15 540,94 Kč). Dopisem ze 11. 9. 2025 původní věřitel vyrozuměl žalovaného o postoupení pohledávky na žalobkyni; z potvrzení o podání z 15. 9. 2025 vyplývalo odeslání dopisů z 11. 9. 2025 na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě. Postoupení pohledávky bylo prokazováno též zmiňovanou smlouvou a seznamem postoupených pohledávek.7. Uvedená skutková zjištění soud převzal za svůj skutkový závěr ve věci.8. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Soud se zabýval mezinárodní soudní příslušností, protože původním věřitelem byla společnost maltského práva. S ohledem na čl. 17 odst. 1 písm. b), čl. 18 odst. 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 (Brusel I bis) je dána mezinárodní soudní příslušnost soudu České republiky. Jako rozhodné právo bylo ve smyslu čl. 3 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 (Řím I) ujednáno právo maltské s výjimkou spotřebitelského práva. S ohledem na dále uvedené v souvislosti s neprokázáním splnění povinností podle z. č. 257/2016 Sb. na ochranu žalovaného jako úvěrované osoby bylo použitelné na vypořádání práv a povinností mezi účastníky právo české.9. Podle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věta první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.11. Podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Mezi původním věřitelem a žalovaným byla za použití prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o úvěru podle maltského práva. Podle uvedené smlouvy původní věřitel poskytl žalovanému úvěrový rámec 10 000 Kč; žalovaný čerpal finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, nevrátil je však. Původní věřitel postoupil pohledávku na žalobkyni podle § 1879 občanského zákoníku (pro smlouvu o postoupení pohledávek bylo rozhodným právem ve smyslu čl. 3 odst. 1 Nařízení Řím I právo české).13. Nejprve soud posuzoval platnost smlouvy o úvěru. V daném případě právní předchůdce žalobkyně neposuzoval řádně úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť nebyl dodržen postup upravený v § 86 téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení, např. z rozhodnutí Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 a Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Přitom schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (např. splátkách jiných úvěrů).14. Úvěruschopnost žalovaného sice podle žalobkyně měla být posuzována, žalobkyně to není schopna prokázat (pouhé prohlášení žalovaného v úvěrové smlouvě týkající se jeho dluhového zatížení není s ohledem na úpravu povinností věřitele dostatečné). Protože žalobkyně neprokázala zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím (navýšením) úvěru, vycházel soud z toho, že původní věřitel porušil § 86 odst. 1, odst. 2 z. č. 257/2016 Sb.15. Podle neplatné smlouvy (§ 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., § 2 odst. 3, § 580 odst. 1, § 588 věta první občanského zákoníku) jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku). Z. č. 257/2016 Sb. obsahuje k obecné úpravě vypořádání plnění podle neplatné smlouvy zvláštní ustanovení v § 87 odst. 1 věta třetí jako soukromoprávní sankce poskytovatelům úvěrů s nepřiměřenými podmínkami (uvedeným vztahem a jeho důsledky se zabýval Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí z 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Žalobkyně má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru (10 000 Kč) bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku mu vzniká teprve v okamžiku prod