18 C 313/2025-22 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 17 395 Kč s příslušenstvím a nákladů řízení z titulu nesplněné povinnosti žalovaného vyplývající mu ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným dne č. 9985549001. Žalobkyně uváděla, že na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně (společnost , Anonymizováno, s.r.o., IČ , IČO, ) žalovanému úvěr výši 12 000 Kč dne 5. 5. 2024 Kč, který měl být splacen nejpozději do 12. 6. 2024 spolu se smluvním úrokem ve výši 355,07 Kč a poplatkem za poskytnutí úvěru 5 039,93 Kč, celkem 17 395 Kč. Kč Pohledávka byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní dne 29. 6. 2025.2. Soud ve věci rozhodl dle ust. § 115a z. č. 99/1963 Sb. , Anonymizováno, soudního řádu bez nařízení jednání, když byly splněny všechny podmínky pro tento postup.3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.4. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní a zjištění z nich učiněná pokládá za zjištěný skutkový závěr ve věci samé, když se tato dílčí skutková tvrzení nikterak neodporují: Právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovanou úvěrovou smlouvu, na základě níž žalovaný čerpal spotřebitelský úvěr v celkové výši 12 000 Kč. RPSN je ve smlouvě uvedeno ve výši 9057,82 %. Roční úrok byl ve smlouvě vyčíslen částkou 36 %. Úvěr měl být zaplacen do 30 dnů spolu s poplatkem za jeho poskytnutí a celkem měl žalovaný vrátit 17 395 Kč. Žalobkyní předloženou smlouvou o postoupení pohledávek má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku, která tvoří předmět tohoto řízení, na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo oznámeno žalovanému. Předžalobní upomínkou má soud za prokázané, že žalobkyně upomenula žalovaného o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby. Žalovaný na dluh nezaplatil ničeho.5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům:6. Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 1813 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, se má zato, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.8. Podle § 2 odst. 3 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.9. Podle ust. § 580 odst. 1 z. č. 89/012 Sb., občanský zákoník, je neplatné právní ujednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.10. Podle ust. § 2993 věty prvé z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnili-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnou vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.11. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu výše citovaného zákonného ustanovení § 2325 občanského zákoníku. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč, žalovaný nic nezaplatil. Pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, byla na žalobkyni platně postoupená smlouvou o postoupení pohledávek ve smyslu ust. § 1879 a násl. občanského zákoníku.12. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně má nepochybně právo na vrácení jistiny. Další ujednání smlouvy podrobil soud zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele. Soud nejprve zvažoval, zda smlouva o úvěru jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález ústavního soudu ČR ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. US 4084/12 a nález ústavního soudu ČR z 26. 1. 2012, sp. zn. I. US 199/11. Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat objektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skrývají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěrů 4 950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 % za současného vystavení 2 bianco směnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení na dobu 4 týdnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokuty 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli.13. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé, a tedy nehodné soudní ochrany, s podmínkami posuzované smlouvy o úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splacená částka může být výrazně převyšující částku poskytnutou. Smlouva je jako celek neplatná pro významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností smluvních stran, RPSN dle smlouvy činí 9057,82 % a výpůjční úroková sazba, činí 36 % ročně. Jednotlivá ujednání posuzované smlouvy nelze oddělit od celku pro provázanost jednotlivých ujednání smlouvy vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ust. § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku a pro rozpor s dobrými mravy dle § 2 odst. 3 občanského zákoníku.14. S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti považuje soud uzavřenou smlouvu za neplatnou. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci si povinni vrátit vzájemně poskytnutá plnění (viz ust. § 2993 občanského zákoníku). Žalovaný čerpal úvěr ve výši 12 000 Kč a na tento úvěr nic neuhradil. Zbývá tedy k zaplacení částka ve výši 12 000 Kč. Soud proto žalobě vyhověl co do jistiny poskytnutého úvěru, a to včetně úroku z prodlení z této částky ve smyslu ust. § 1968 a § 1970 občanského zákoníku, kdy výše úroku je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. v závislosti na zaslané předžalobní výzvě ze dne 16. 7. 2025. Ve zbytku, tj. ohledně nároků dalších, soud výrokem II. žalobu zamítl, neboť tyto nároky jsou nedůvodné vzhledem k výše uvedenému závěru soudu o neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru.15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 069,14 Kč, přičemž tato částka představuje 37,98 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 68,99 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 31,01 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 395 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.16. Jelikož soud ve věci nevydal navrhovaný elektronický platební rozkaz, doměřil žalobkyni doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč dle položky č. 2, bodu 2., ve spojení s položkou 1, bodu 1. Sazebníku soudních poplatků.