18 C 322/2025-16 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 140 791,48 Kč s příslušenstvím. z titulu nesplněných povinností vyplývající žalované ze Smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 9. 1. 2024 mezi právním předchůdcem žalobkyně (, právnická osoba, ., , Anonymizováno, ) a žalovanou.2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.3. Žalovaná se v řízení nevyjádřila.4. Soud provedl listinné důkazy předložené žalobkyní a zjistil z nich následující:5. Z hodnocení klienta soud zjistil, že u žalované byl uveden příjem ze zaměstnání ve výši 24 575 Kč čistého měsíčně, výdaje byly uvedeny částkou 8 775 Kč, rezerva 1 000 Kč (výdaje ve výši životního minima 4 860 Kč, výdaje na bydlení ve výši 3 915 Kč, splátky , Anonymizováno, , Anonymizováno, 6 687 Kč). Volné zdroje 14 800 Kč. Jako zaměstnavatel byla uvedena společnost , právnická osoba, , , adresa, .6. Z výpisu NRKI soud zjistil, že žalovaná pětkrát žádala o úvěr, je evidován jako žadatel či spolužadatel ohledně částky 200 264,00 Kč jako součtu celkové zbývající částky kreditních karet, celkového čerpání úvěrového rámce nesplátkových operací a celkové zbývající částky splátkových operací, částky 200 000 Kč jako součtu celkového úvěrového rámce nesplátkových operací a celkového limitu kreditních karet, neměla evidován dluh po splatnosti.7. Z předsmluvního formuláře, z prohlášení klienta, z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru, z Dodatku č. 1 Návrhu smlouvy o úvěru, z oznámení o schválení úvěru a ze splátkového kalendáře má soud zjistil, že se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 100 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit spolu s úrokem ve výši 76,04 % ročně (RPSN 109,02 %) ve formě 51 měsíčních splátek po 6 687 Kč měsíčně do 17. dne v měsíci (počínaje měsícem následujícím po měsíci, kdy byl úvěr vyplacen); celkem měla na poskytnutý úvěr žalobkyni vrátit částku 320 976 Kč. K zajištění (utvrzení) dluhu žalovaného byly sjednány smluvní pokuty pro případ prodlení 499 Kč za každou dlužnou splátku s délkou prodlení přesahující 30 dnů, maximálně 2.999 Kč za každý kalendářní rok, a náklady vzniklé v souvislosti s prodlením ve výši 200 Kč za každé prodlení s úhradou splátky v délce 15 dnů. Při prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části v délce 65 dnů bylo ujednáno automatické zesplatnění úvěru s tím, že zesplatněním se součástí jistiny stávala dosud nezaplacená jistina a úroky. Pro případ prodlení žalované s úhradou nové jistiny vzniklé zesplatněním byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z nové jistiny (nesplacená jistina + úroky) za každý den prodlení. Účastníci si dále ujednali poplatky za předčasné zaplacení úvěru (0,5 %, popř. 1 % z předčasně uhrazené částky, a to podle míry předčasnosti). Současně bylo sjednáno pojištění schopnosti splácet úvěr.8. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že dne 9. 1. 2024 byla převedena částka 100 000 Kč na účet uvedený ve smlouvě č. , č. účtu, .9. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaná žalobkyni uhradila v celkem částku 13 374 Kč.10. Z výzev k zaplacení soud zjistil, že žalovaná byla vyzývána k úhradě dluhu.11. Z oznámení ze dne 25. 9. 2024 soud zjistil, že žalované bylo oznámeno okamžité zesplatnění závazků z důvodu prodlení o délce 65 dnů a byla vyzvána ho k úhradě dluhu ve lhůtě do 10 dnů od odeslání oznámení.12. Z předžalobní výzvy ze dne 10. 1. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovanou před podáním žaloby k dobrovolnému splnění dluhu před podáním žaloby.13. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 2. 2025 přešla pohledávka za žalovanou na žalobkyni.14. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanského zákoníku“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.15. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.16. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.17. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.18. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.19. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku, na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 100 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr včetně úroku ve výši 76,04 % ročně splatit 51 měsíčními splátkami stanovenými smlouvou. Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnila, žalobkyni uhradila pouze 13 374 Kč. S ohledem na uvedené měla žalobkyně nepochybně právo na vrácení jistiny, nicméně smlouvu a její jednotlivá ujednání musel soud podrobit zkoumání platnosti smlouvy a jejích jednotlivých ujednání, a to jak z hlediska postupu právního předchůdce žalobkyně při uzavírání smlouvy s odbornou péčí ve smyslu ust. § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, tak z hlediska ochrany spotřebitele a rozhodovací praxe Ústavního soudu.20. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně předložila výpisy z registru NRKI, Hodnocení klienta a prohlášení klienta a uvedla, jaké jsou příjmy žalovaného a jeho výdaje. Výše příjmu žalované so může jevit dostatečnou pro úhradu splátek ve výši 6 687 Kč měsíčně, avšak závěr, že žalovaná bude s velkou pravděpodobností schopna poskytnutý úvěr splácet, nelze učinit pouze na základě této informace, je potřeba učinit analýzu celkové finanční a majetkové situace žalovaného. Z důkazů předložených žalobkyní však takový závěr učinit nelze, z výpisu NRKI vyplynulo, že žalovaná již má jiné závazky, Vzhledem k uvedeným zjištěním a vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala, že by jiným způsobem prověřovala finanční a majetkové poměry žalovaného, nezbylo soudu než uzavřít, že žalobkyně nedodržela postup upravený v ust. § 86 téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení (např. z rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18, Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 a Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a že úvěruschopnost žalované neposoudila s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru. Tomu dle názoru soudu nepřímo nasvědčuje i skutečnost, že žalovaná uhradila pouze 2 ze sjednaných 51 splátek. Přitom schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (např. splátkách jiných úvěrů). Pokud tedy právní předchůdce žalobkyně porušil při uzavírání smlouvy ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, je úvěrová smlouva dle ust. § 588 občanského zákoníku absolutně neplatná. Problematika zjišťování poměrů úvěrované osoby je též probírána u Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 4129/18.21. Pokud jde o posouzení smlouvy z hlediska ochrany spotřebitele, pak základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele předsta