18 C 382/2025-38 – Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci 87 155 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný je výlučným vlastníkem bytové jednotky , číslo, , která se nachází v budově , adresa, , na které je dům postaven, vše v k. ú. a , adresa, Z titulu svého vlastnického práva k jednotce je žalovaný členem žalobce. Předmětné nemovitosti žalovaný nabyl děděním, a to dle usnesení Okresního soudu v Chebu č.j. 40 D 400/2024-244 ze dne 12.5.2025, právní moc 30.5.5025 s tím, že odpovídá za dluhy pozůstalosti a mj. i za nedoplatek ve výši 43 343 Kč na platbách spojených s užíváním bytu do fondů SVJ. Žalovaný dluží předepsané příspěvky do fondu oprav a zálohy na poskytované služby v období leden 2025 až listopad 2025 v celkové výši 33 180 Kč a dále nedoplatek z vyúčtování za rok 2023 ve výši 20 103 Kč, který byl splatný 31.7.2024 a nedoplatek z vyúčtování za rok 2024 ve výši 32 872 Kč, který byl splatný 31.7.2025 a poplatek za zpracování podkladů 1000 Kč, celkem 87 155 Kč.2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.3. Z e-informace ČÚZAK Praha soud zjistil, že žalovaný je vlastníkem shora popsané bytové jednotky.4. Ze stanov žalobce soud zjistil, že upravují povinnost člena společenství hradit příspěvky na správu domu a pozemku (tzv. příspěvky do fondu oprav) a zálohy na úhradu za služby (tzv. příspěvky do fondu služeb) a nedoplatky na vyúčtování služeb.5. Z přehledu předpisů a plateb vztahujícímu se k předmětné jednotce soud zjistil výši nedoplatku žalovaného ve výši za uvedené časové období ve výše uvedené částce.6. Z usnesení Okresního soudu v Chebu ze dne 12.5.2025 č.j. 40 D 400/2024-244 zjistil soud, že žalovaný nabyl z titulu dědictví do svého vlastnictví mimo jiné výše specifikované nemovitosti a mimo jiné též, že odpovídá za nedoplatek ve výši 43 343 Kč vůči žalobci.6. Z předžalobní upomínky ze dne 9.10.2025 soud zjistil, že žalobce vyzýval prostřednictvím svého právního zástupce žalovaného k zaplacení dluhu.7. Vzhledem ke skutečnosti, že si jednotlivá dílčí skutková zjištění učiněná soudem z důkazů shora uvedených neodporují, odkazuje soud na tato dílčí zjištění jako na závěr o skutkovém stavu ve věci samé.8. Podle ustanovení § 1180 odst. 1 občanského zákoníku nebylo-li jinak určeno, přispívá vlastník jednotky na správu domu a pozemku ve výši odpovídající jeho podílu na společných částech. Slouží-li některá ze společných částí jen některému vlastníku jednotky k výlučnému užívání, stanoví se výše příspěvku i se zřetelem k povaze, rozměrům a umístění této části a rozsahu povinnosti vlastníka jednotky spravovat tuto část na vlastní náklad.9. Dle § 1181 odst. 1 občanského zákoníku vlastník jednotky platí zálohy na plnění spojená nebo související s užíváním bytu (služby) a má právo, aby mu osoba odpovědná za správu domu zálohy včas vyúčtovala, zpravidla nejpozději do čtyř měsíců od skončení zúčtovacího období.10. Podle § 2247 odst. 1 občanského zákoníku, strany si ujednají, která plnění spojená s užíváním bytu nebo s ním související služby zajistí pronajímatel.11. Podle § 2251 odst. 1 občanského zákoníku nájemce platí nájemné předem za každý měsíc nebo na jiné ujednané platební období, nejpozději do pátého dne příslušného platebního období, nebyl-li ujednán den pozdější. Společně s nájemným platí nájemce zálohy nebo náklady na služby, které zajišťuje pronajímatel; o těchto zálohách a nákladech platí § 2253 obdobně.12. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.13. Na základě všech provedených důkazů, které soud hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a s odkazem na citovaná ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je oprávněná, a proto jí soud v plném rozsahu vyhověl.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 22 762,10 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 358 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 87 155 Kč sestávající z částky 4 620 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 15 210 Kč ve výši 3 194,10 Kč.