29 C 121/2020-15 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal, aby soud žalovanému uložil zaplatit mu částku 7 456,13 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 456,13 Kč od 6. 12. 2017 do zaplacení, s úrokem ve výši 29,00 % ročně z částky 7 456,16 Kč od 6. 12. 2017 do zaplacení. Žalobu odůvodnil především tím, že mezi předchůdcem žalobce, [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdce žalobce“), a žalovaným došlo dne 27. 1. 2012 k uzavření Smlouvy o poskytování bankovních produktů a služeb, v jejímž rámci si smluvní strany sjednaly vedení běžného účtu pro žalovaného a následně poskytnutí kontokorentního úvěru Flexikredit k tomuto běžnému účtu (dále jen„ Smlouva“). Nedílnou součástí Smlouvy jsou Dispozice ke kontokorentnímu úvěru, Produktové podmínky spotřebitelského kontokorentního úvěru a Všeobecné obchodní podmínky Banky, Úrokový lístek Banky a Sazebník. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl předchůdce žalobce žalovanému úvěrový rámec ve výši 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že jeho běžný účet bude vykazovat kreditní zůstatek, a to alespoň jedenkrát v průběhu každých 180 - ti dnů čerpání Flexikreditu a že bude na běžném účtu mít minimální měsíční kreditní příjem ve výši odpovídající 50 % poskytnutého úvěrového limitu a že nepřekročí výši poskytnutého úvěrového limitu. Žalovaný porušil závazky ze Smlouvy zejména tím, že překročil povolený úvěrový limit, čímž vznikl nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu. Předchůdce žalobce proto využil svého práva sjednaného v Podmínkách a zrušil žalovanému poskytování kontokorentního úvěru Flexikredit a debetní zůstatek z běžného účtu ve výši 8 256,13 Kč převedl dne 1. 8. 2017 na nově otevřený úvěrový účet č. [bankovní účet]. Po převedení debetního zůstatku umožnil žalovanému debetní zůstatek splácet ve splátkách. Žalovaný se zavázal hradit z převedeného debetního zůstatku úrok a platit poplatky za vedení úvěrového účtu ve výši dle Sazebníku. Žalovaný dlužnou částku řádně a včas nesplatil. Právní předchůdce žalobce tak využil svého oprávnění a celou dlužnou částku dopisem ze dne 5. 12. 2017 zesplatnil a vyzval žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky ve výši 7 456,13 Kč. Pohledávka nebyla ze strany žalovaného řádně a včas uhrazena. Pohledávku za žalovaným postoupil právní předchůdce žalobce na žalobce na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 10. 2019, a to s účinností ke dni 21. 10. 2019. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem zaslaným dne 5. 11. 2019. Ke dni postoupení činila výše pohledávky za žalovaným částku 7 613,57 Kč. Po postoupení pohledávky neuhradil žalovaný ničeho. Žalobce tedy po žalovaném požaduje zaplacení dlužné částky jistiny úvěru ve výši 7 456,13 Kč, smluvního úroku ve výši 29 % ročně z jistiny úvěru ve výši 7 456,13 Kč od 6. 12. 2017 do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky ve výši 7 456,13 Kč od 6. 12. 2017 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal nečinný. Soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci (§ 153 odst. 1 o.s.ř.) v rozsahu účastníky uplatněných tvrzení a důkazů (§ 101 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř.). Za situace, kdy žalovaná strana zůstala v řízení nečinná, tak soud vycházel z tvrzení žalobce a jím navržených a soudem provedených důkazů a rozhodl na základě takto zjištěného skutkového stavu. 3. Protože věc bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání (§ 115a o.s.ř.) a stanovil jim lhůtu k vyjádření. Současně soud k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se účastník v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Účastníci s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili, a proto soud rozhodl bez nařízení jednání. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. 4. Soud vyšel z žalobcem předložených listinných důkazů a učinil následující závěry o skutkovém stavu. Ze Smlouvy o poskytování bankovních produktů a služeb a Dispozic ke Smlouvě uzavřené mezi žalovaným a předchůdcem žalobce [právnická osoba] dne 27. 1. 2012 bylo zjištěno, že předchůdce žalobce se zavázal vést pro žalovaného běžný korunový účet č. [bankovní účet]. Současně předchůdce žalobce žalovanému poskytl kontokorentní úvěr. Z Dispozic ke smlouvě o poskytování bankovních produktů a služeb ze dne 27. 1. 2012 bylo zjištěno, že si účastníci sjednali na účtu povolený debetní zůstatek 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že jeho běžný účet bude vykazovat kreditní zůstatek, a to alespoň jedenkrát v průběhu každých 180 - ti dnů čerpání Flexikreditu a že bude na běžném účtu mít minimální měsíční kreditní příjem ve výši odpovídající 50 % poskytnutého úvěrového limitu a že nepřekročí výši poskytnutého úvěrového limitu. Úroková sazba pro nepovolený debetní zůstatek byla sjednána ve výši 29 % p. a.. Z oznámení ze dne 5. 12. 2017 bylo zjištěno, že předchůdce žalobce prohlásil úvěr č. [bankovní účet] za splatný ke dni 5. 12. 2017. Celková dlužná částka k tomuto dni činila 7 456,13 Kč. Dopisem ze dne 24. 10. 2019 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky na žalobce a žalovaný vyzván k zaplacení 7 613,57 Kč ze smlouvy. Dále byla žalovanému zaslána Předžalobní upomínka ze dne 6. 2. 2020, o čemž svědčí poštovní podací arch. Smlouva o postoupení pohledávek byla mezi žalobcem a [právnická osoba] uzavřena dne 16. 10. 2019, součástí seznamu je i pohledávka za žalovaným, která je předmětem tohoto řízení. 5. Po právní stránce soud posuzoval věc podle ustanovení smlouvy o úvěru podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ obchodní zákoník“), protože jde o tzv. absolutní obchodní závazkový vztah (§ 261 odst. 3 obchodního zákoníku), tedy vztah, který se řídí obchodním zákoníkem bez ohledu na povahu účastníků. Aktuálně je tato problematika sice upravena v zákoně č. 89/2012 Sb., tzv. nový občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), právní vztah účastníků však vznikl v době právní úpravy účinné do 31. 12. 2013. Dle ustanovení § 3028 odst. 3 o. z. se právní poměry vzniklé přede dnem účinnosti o. z. včetně všech práv a povinností z nich vzniklých řídí dosavadními právními předpisy. V daném případě tedy obchodním zákoníkem, ve znění rozhodném k okamžiku uzavření předmětné smlouvy. Dle ustanovení § 497 obchodního zákoníku smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 502 odst. 1 věta prvá obchodního zákoníku je dlužník od doby poskytnutí peněžních prostředků povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Dle § 503 odst. 1 věta prvá obchodního zákoníku závazek platit úrok je splatný spolu se závazkem vrátit použité peněžní prostředky. Dle § 504 obchodního zákoníku dlužník je povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané lhůtě, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o jejich vrácení věřitelem požádán. Dle § 506 obchodního zákoníku je-li dlužník v prodlení s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce, je věřitel oprávněn od smlouvy odstoupit a požadovat, aby dlužník vrátil dlužnou částku s úroky. Dle ust. § 517 odst. 2 občanského zákoníku jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. Dle ust. § 524 odst. 1 občanského zákoníku věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. Dle odst. 2 téhož ustanovení s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Podle § 526 odst. 1 obč. zák. postoupení pohledávky je povinen postupitel bez zbytečného odkladu oznámit dlužníkovi. Dokud postoupení pohledávky není oznámeno dlužníkovi nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníkovi neprokáže, zprostí se dlužník závazku plněním postupiteli. 6. Soud hodnotí ujednání o úroku ve výši 29 % ročně z dlužného debetního zůstatku (tedy z částky 7 456,13 Kč) od 6. 12. 2017 jako platné ujednání, když jeho výše není ani v souhrnu s ohledem na výši poskytnutých peněz a délku splácení nepřiměřená (nemravná). 7. Žalobce prokázal existenci pohledávky i její výši, žalovaný skutečnost, že by část, popř. celý dluh uhradil, že by tedy jeho závazek zanikl zaplacením či jiným způsobem, ani netvrdil. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. 8. Dle ustanovení § 1968 věty prvé o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nař