13 C 472/2020 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce zahájil dne 20. 10. 2020 řízení o náhradu škody, která mu byla způsobena nezákonným rozhodnutím. Tvrdil, že dne 19. 11. 2013 mu bylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání [číslo jednací] ze dne 13. 11. 2013, vydané [stát. instituce], [anonymizováno] [územní celek], Územním odborem [obec], oddělením hospodářské kriminality, a to pro podezření ze spáchání zločinu pokusu pojistného podvodu dle § 21 odst. 1 trestního zákoníku k § 210 odst. 2, odst. 5 písm. c), formou pomoci dle § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku. Vedené trestní řízení bylo skončeno rozsudkem Okresního soudu v Liberci č. j. [číslo jednací] ze dne 21. 8. 2017, který nabyl právní moci dne 9. 9. 2017, kdy byl žalobce zproštěn obžaloby, neboť v řízení nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro který byl stíhán. 2. Žalobce dále uvedl, že dne 15. 1. 2018 prostřednictvím svého právního zástupce uplatnil výše uvedený nárok u Ministerstva spravedlnosti ČR v souladu s ustanovením § 14 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., které mu doručení potvrdilo. Dále byla dne 21. 6. 2018 právnímu zástupci žalobce doručena žádost Ministerstva spravedlnosti ČR o doplnění uplatnění nároku, na kterou řádně reagoval, Ministerstvo spravedlnosti ČR však do podání žaloby žádost nijak nevyřídilo, a ani nezodpovědělo dotaz na stav řízení zaslaný právním zástupcem žalobce dne 15. 1. 2020. 3. Žalobce se tak žalobou domáhá konkrétně náhrady nákladů v trestním řízení, které vynaložil za obhajobu s tím, jak později doplnil, že dosud ani nezaplatil všechny právní služby, splácí je kvůli tíživé situaci po celou dobu se zpožděním, kdy v roce 2015 začal splácet odměnu obhájce účtovanou mu od roku 2014. Při jednání soudu pak konkretizoval úkony, které byly jeho obhájcem provedeny, a které již zaplatil, a jejichž úhrada je tak nárokována. V plném rozsahu uhradil 11 úkonů právní služby a režijních paušálů, i s daní, částečně pak ještě 12. úkon, uplatňuje tedy jen materiální škodu, od nemateriální újmy upustil. 4. Konkrétně se, jak vzhledem ke shora uvedenému upřesnil, domáhá náhrady za úkon převzetí a přípravy obhajoby advokátem ze dne 26. 11. 2013, účast advokáta při výslechu samotného žalobce v postavení obviněného dne 18. 12. 2013, účast advokáta při výslechu svědka [jméno] [příjmení] dne 20. 10. 2014, účast advokáta při výslechu svědka [jméno] [příjmení] dne 29. 10. 2014, účast při výslechu svědka [jméno] [příjmení] dne 8. 12. 2014, prostudování spisu dne 19. 1. 2015, účast advokáta při hlavním líčení dne 31. 8. 2015 v rozsahu dvou úkonů, neboť hlavní líčení přesáhlo dvě hodiny, účast advokáta při hlavním líčení dne 2. 11. 2015 a při hlavním líčení dne 29. 2. 2016, účast při hlavním líčení dne 9. 1. 2017, která všechna proběhla před Okresním soudem v Liberci a dále ještě nárokoval část úkonu za účast advokáta při hlavním líčení dne 4. 5. 2017, který nebyl dosud uhrazen v plném rozsahu a zaplaceno na něj bylo žalovaných 1 955,50 Kč. 5. Žalovaná potvrdila, že nárok na odškodnění u ní žalobce uplatnil 15. 1. 2018, byť v jiném rozsahu, součástí byla i nemateriální újma, a sdělila, že mimosoudní projednávání odškodnění ukončila stanoviskem z 9. 3. 2021, žádost shledala částečně důvodnou co do újmy nemajetkové. Potvrdila rovněž trestní řízení vedené se žalobcem, jakož i jeho zproštění pravomocně k 9. 9. 2017 s tím, že tyto skutečnosti nejsou sporné. Žalobce se domáhal mimosoudně vyšších nákladů za právní zastoupení, nedoložil ale žalované doklad o úhradě, pro což musela nárok jako nedůvodný celý zamítnout, kdy v řízení může být situace jiná a spíše z opatrnosti, jak uvedla, navrhla zamítnutí žaloby. Ani poté, co byly i doklady o úhradách žalované předloženy, a přes nesporný základ nároku, pokud jde o trestní stíhání ukončené zproštěním, kdy žalovaná sama mimosoudní žádost shledala částečně důvodnou a nemajetkovou újmu řešila, žalovaná stanovisko, aby byla žaloba zamítnuta, nezměnila s tím, že stanovisko již není možné přehodnotit. Protože nebyly dodány doklady o platbách, nezabývala se úkony, trestní spis vrátila. Závěrem toto podtrhla sdělením, že právní úkony co do jejich vykonání vůbec, i jejich účelnosti, činí tedy spornými, což nelze vyložit jinak, než že tedy popřela i to, že byly provedeny. 6. Soud provedl navržené a předložené důkazy, kdy z usnesení [číslo jednací] ze dne 13. 11. 2013, vydaného [stát. instituce], KŘP [územní celek], Územním odborem [obec], oddělením hospodářské kriminality, bylo zjištěno, že policie zahájila trestní stíhání žalobce tak, jak je tvrzeno. Dále pak z rozsudku zdejšího soudu ve věci sp. zn. 3T 29/2015 ze dne 21. 8. 2017 bylo zjištěno, že soud žalobce zprostil, kdy jde o rozhodnutí okresního soudu, nebylo proti němu ani podáno odvolání, a dle trestního spisu, který byl připojen, je v právní moci. 7. Z trestního spisu uvedeného výše bylo dále dokazování doplněno listinami týkajícími se prováděných úkonů právní služby, které jsou předmětem řízení. Soud z něho zjistil, že žalobce udělil plnou moc obhájci tak, jak tvrdí, plná moc ze dne 26. 11. 2013 je v trestním spisu založena. Dle protokolu o výslechu obviněného byl při tomto úkonu dne 18. 12. 2013 přítomen obhájce, stejně tak se účastnil dle protokolu výslechu svědka [příjmení] dne 20. 10. 2014, dle protokolu o výslechu svědka [jméno] [příjmení] se účastnil i dne 29. 10. 2014 tohoto úkonu a dle protokolu o výslechu svědka [jméno] [příjmení] pak byl obhájce obviněného účasten i dne 8. 12. 2014 tohoto úkonu. Dle záznamu o prostudování spisu se advokát účastnil tohoto úkonu dne 19. 1. 2015. Dle protokolu Okresního soudu v Liberci se dne [datum] od 8:30 hod. konalo hlavní líčení, kterého se obhájce účastnil, a které skončilo v 11:35 hod, tedy přesáhlo (jako jediný z dosud uvedených úkonů) délku 2 hodin. Další hlavní líčení se dle protokolu za účasti obhájce konalo [datum], a dle dalšího protokolu se obhájce účastnil i hlavního líčení dne [datum], jak zachycuje protokol z tohoto dne. Dle protokolu z 9. 1. 2017 se obhájce účastnil hlavního líčení konaného v tento den, a dle protokolu sepsaného 4. 5. 2017 se účastnil v tento den rovněž hlavního líčení. Dle těchto protokolů žádné z těchto líčení již nepřesáhlo dobu dvou hodin. 8. Z výpisů úhrad provedených žalobcem na účet advokátní kanceláře bylo dále zjištěno, že žalobce v roce 2015, pod VS roku 2014, zaplatil dne 5. 3. 2015 částku ve výši 1 815 Kč, dne 26. 3. 2015 částku ve výši 2 528,50 Kč a dne 10. 7. 2015 pak částku ve výši 1815 Kč. V roce 2016 provedl další 4 úhrady, kdy 29. 2. 2016 provedl tři platby pod VS roku 2015, a to ve výších 7 260 Kč, a 2x 2 723 Kč, čtvrtá platba provedená 10. 5. 2016 ve výši 4 538 Kč již nesla VS roku 2016. V roce 2017 pak žalobce provedl dne 28. 2. 2017 platbu 908 Kč ještě pod VS roku 2016, a platbu 3 176 Kč již pod VS roku 2017, dne 23. 6. 2017 také pod VS roku 2017 zaplatil dalších 4 084 Kč, dalších 4 991 Kč uhradil pod VS roku 2017 dne 30. 10. 2017 Celkem tak žalobce provedl úhrady v žalované výši 36 561,50 Kč. 9. Z uplatnění nároku u [anonymizováno] datovaného 15. 1. 2018 dále vyplývá, že žalobce podal žádost o mimosoudní odškodnění, kde nárokoval na nákladech obhajoby 55 237 Kč za 17,5 úkonu právní služby po 2 300 Kč dle tarifu, 18 režijních paušálů po 300 Kč a DPH, a dále pak nemajetkovou újmu, jejíž výši ponechal na [anonymizováno]. Z potvrzení o přijetí vyplývá, že tentýž den byla žádost doručena [anonymizováno]. Z výzvy [anonymizováno] k doplnění žádosti soud dále zjistil, že žalobce byl sice vyzýván s datem 18. 6.2018 k doplnění, a to o speciální plnou moc a další, nikdo jej však nezval, aby doložil doklad o úhradě. Z doplnění žádosti vyplývá, že žalobce poskytl součinnost, a to, co bylo žádáno, s datem 30. 5. 2019 předložil. Dne 14. 1. 2020, resp. 15. 1. 2020 dle doručenky pak činí žalobce dotaz na stav řízení. Z vyřízení žádosti datované 9. 3. 2021 vyplývá, že se žalobkyně omluvila za nezákonné trestní stíhání, čímž má nemajetkovou újmu za vyřešenou, uhradit náklady obhajoby odmítla s tím, že nebyl předložen doklad o úhradě. 10. Po skutkové stránce tak soud uzavřel, že žalobce byl stíhán pro skutek, který nebylo prokázáno, že by se byl stal. V trestním řízení byl zproštěn rozsudkem soudu prvního stupně, který nebyl ani napaden odvoláním, a nabyl tak právní moci. Již na konci roku 2013, v časové v návaznosti na usnesení o zahájení trestního stíhání udělil žalobce plnou moc obhájci, který v řízení provedl všechny tvrzené úkony, za které je nyní nárokována náhrada. První platby účtoval obhájce v roce 2014, dále pak v letech 2015 2017, kdy trestní řízení trvalo. Žalobce začal splácet v roce 2015, kdy hradil na VS z roku 2014, v roce 2016 splácel rok 2015, a začal platit účty z roku 2016, ty doplácel ještě v roce dalším, naposledy pak v hradil v červnu 2017, tj. dříve než bylo řízení skončeno, a než se konalo srpnové hlavní líčení, kdy byl vyhlášen i rozsudek. Časově tak platby odpovídají probíhajícímu trestnímu řízení, a jejich sled koresponduje s tím, že žalobce, jak jeho advokát uváděl, se dostal do potíží, což při trestním