18 C 383/2020-41 — Okresní soud v Liberci

1. Žalováno ve věci bylo [datum] a to s tím, že žalobce pronajal žalovanému smlouvou o pronájmu nebytových prostor z [datum] včetně dodatku [datum] prostor v budově [příjmení] [jméno]„ A“ a je zde dluh na nájemném za měsíce [anonymizováno] až [anonymizováno] [rok] v částkách vždy 3 636 Kč a toto bylo vyfakturováno čtyřmi fakturami s tím, že nájemné nebylo zaplaceno a je tedy žalováno s ohledem na splatnost faktur a pak je zde dluh z faktury vyúčtování služeb za r. [rok] k uvedenému prostoru. Rovněž vyfakturováno a to v částce 1 181 Kč a konečně je zde 5 280 Kč k zaplacení, protože žalovaný zde provedl úpravy označené jako betonová nástěnka na zdi a tyto bylo nutné na náklady žalobce odstranit a uvést prostor do původního stavu, za což vznikl žalobci nárok na uvedenou částku 5 280 Kč, tak jak mu ji vyfakturoval dodavatel. 2. Ze strany žalovaného nebyly zpochybňovány faktury za nájem. Pokud pak jde o stavební práce, tak žalovaný uvedl, že tyto si u žalobce neobjednal a zejména žalovaný postavil proti žalobci nárok ve výši za nepromlčené poslední tři roky 43 200 Kč, kdy tento nárok je stanoven z nábytku, který měl být pro potřeby žalobce pronajat žalovaným a v celkové hodnotě 88 000 Kč, z čehož pak při životnosti 6 let žalovaný vypočítal částku nájemného 1 200 Kč za měsíc a od začátku r. [rok] do r. [rok] stanovil dohromady nájemné 69 900 Kč a s ohledem na promlčení tedy od [anonymizováno] [rok] částku 43 200 Kč. 3. K obraně žalovaného se žalobce ve svých tvrzeních vyjádřil tak, že stavební práce nebyly pracemi na objednávku žalovaného, ale na odstranění úprav, se kterými žalobce nesouhlasil jako pronajímatel a žalovaný je provedl a pokud jde o tvrzený nájem nábytku, tak k tomuto žalobce uvedl, že zde žádná nájemní smlouva týkající se nějakého nábytku mezi stranami uzavřena nebyla a nárok žalovaného v tomto smyslu nemá žádný právní základ. 4. Bylo jednáno podle § 101 o.s.ř., tedy žalovanému se nemohlo dostat poučovací procesní povinnosti při jednání podle § 118a o.s.ř. k navržení důkazů k prokázání svých tvrzení. 5. Soud provedl důkazy, které měl k dispozici ve spise, tzn., byly zde 4 celkem faktury za pořizování nábytku v celkové hodnotě přes 88 000 Kč s DPH, tak jak žalovaný uvádí. Dále jsou zde 4 faktury za uvedené měsíce týkající se nájmu. Tato částka není mezi stranami sporná (faktura č. [tel. číslo], [tel. číslo], [tel. číslo], [tel. číslo]), splatnost faktury je vždy do 15. dne v měsíci ode dne následujícího pak je požadováno zákonné příslušenství. Dále byla doložena faktura za vyúčtování služeb v částce, jak žalobce uvádí faktura č. [tel. číslo], splatnost 10. 2. 2020. Dále faktura týkající se stavebních oprav č. [tel. číslo], splatná 29. 2. 2020. A podkladem pro tuto fakturu je faktura předcházejícího dodavatele [příjmení] [jméno] [příjmení] [číslo] z [datum], splatná 27. 1. 2020 na stejnou částku a k této faktuře, pokud jde o rozsah stavebních prací, byl proveden důkaz dvěma fotografiemi uvedené zdi, kde se opravy prováděly. Pokud jde o samotný smluvní vztah, tak tento nebyl sporován mezi stranami, byl doložen smlouvou o pronájmu nebytových prostor, uzavřenou ještě podle předchozí právní úpravy, tedy § 663 a násl. OZ, resp. zák. č. 116/1990 Sb. Smlouva byla doložena včetně dodatku. Pro soud je důležité, že po dobu nájmu smluvní vztah trval a pokud jde o výši nájemného a splatnost, tak zde požadavek žalobce odpovídá smluvním ujednáním. 6. Nárok na nájemné vznikl za účinnosti nové právní úpravy, a podle § 3028 OZ se tedy postupuje podle nové právní úpravy. Zde v § 2302 a násl. OZ je úprava zvláštní, týkající se pronájmu prostoru sloužícího k podnikání. Ta ovšem odkazuje v případě služeb v § 2303 OZ zpět na úpravu nájmu bytu v § 2235 a násl. OZ v daném případě lze tedy uvést odkaz na § 2247 OZ týkající se poskytování služeb, který opět zase odkazuje na speciální zákon o službách, tedy zák. č. 67/2013 Sb. Vyplývá zde tedy povinnost zajistit služby a to ze strany pronajímatele a nárok na jejich vyúčtování, což bylo provedeno. V tomto smyslu nebylo mezi stranami sporu. Základní povinnost platit nájem, která pak opět nebyla sporovaná vychází z § 2201 a násl. OZ, tedy základní úprava nájmu. Pokud pak jde o stavební práce, tak zde je úprava v § 2306 OZ, tedy v zásadě platí, že nájemce má uvést věc do původního stavu, pokud tak neučinil a vynaložil za něj tento náklad žalobce, tzn., došlo tedy na straně žalovaného nesplněním této povinnosti k bezdůvodnému obohacení a toto se vydává podle § 2991 OZ. 7. Jak uvedeno již shora samotný nájemní vztah tedy dlužné nájemné plus vyúčtované služby nebyly mezi stranami sporné. V tomto smyslu tedy žalobce svůj nárok prokázal a bylo mu vyhověno. Pokud jde o stavební práce, tak zde dle názoru soudu rovněž žalobce svůj nárok prokázal, prokázal jejich provedení, jejich rozsah a jejich souvislost s nájmem. Jejich vyfakturování žalovanému, tedy vznesení požadavku. Soud s odkazem na uvedenou právní úpravu a zjištěný skutkový stav tomuto nároku rovněž vyhověl. Pokud pak jde o vyúčtování služeb, tak tyto tedy byly poskytnuty s nájmem, byly vyúčtovány. Žalobce svůj nárok prokázal. Pokud pak jde naopak o vzájemnou obranu žalovaného tak, tak jak uvedl právní zástupce žalobce, v tomto smyslu žalovaný svůj nárok neprokázal, nebylo doloženo uzavření nájemního vztahu mezi stranami v parametrech, tak jak je žalovaný tvrdí. Pokud nebyl doložen právní základ nároku, tak není možné se zabývat jeho výší. V tomto smyslu nebudou důkazy o nákupu nábytku hodnoceny. Žalovaná strana doložila sice korespondenci Ing. [příjmení] vůči žalobci, kde se hovoří o dlužných nájmech a je také zmiňován nábytek, ovšem, tak jak bylo namítnuto ze strany žalobce, není zde zřejmý vztah Ing. [příjmení] k žalovanému, není to jeho statutární orgán, nicméně z této korespondence, tedy konkrétně mail z 18. 3. 2020 uzavření nájemní smlouvy týkající se nábytku v nějakých parametrech nevyplývá. 8. Žalobě bylo tedy jako důvodné vyhověno co do základu tak zákonného příslušenství s ohledem na splatnost jednotlivých pohledávek, tak jak bylo uvedeno výše, dle nař. vl. č. 351/2013 Sb., tedy jako zákonný úrok z prodlení. 9. Úspěšný žalobce má právo podle § 142 o.s.ř. na náhradu nákladů řízení a to dle vyhl. č. 177/1996 Sb. a ve spojení s nálezem Ústavního soudu č. 116/2013 Sb., a to za 4 úkony právní služby dle AT § 7 po 1 980 Kč a 3 paušály po 300 Kč dle AT, za uplatnění 6 pohledávek mezi podnikateli jsou zde paušální výše nákladů dle nař. vl. č. 351/2013 Sb. 1 200 Kč za každou pohledávku, to vše zvýšeno o 21% DPH dle § 137 o.s.ř. a za zaplacený soudní poplatek 840 Kč, celkem jak uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.