19 C 136/2021-61 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal, aby soud žalované uložil zaplatit mu částku 7 910,65 Kč s úrokem z prodlení z částky 4 716 Kč ve výši 10 % ročně od 26. 3. 2020 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že s žalovaným uzavřel dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Na základě Smlouvy poskytl žalobce žalovanému zápůjčku ve výši 12 000 Kč a žalovaný se zavázal žalobci zaplatit celkem 34 552 tedy vrátit jistinu zápůjčky a zaplatit celkové náklady zápůjčky, tj. obchodní úrok ve výši 13 552 Kč a administrativní poplatek ve výši 9 000 Kč, a to v 35 měsíčních splátkách po 960 Kč a 36. splátce ve výši 952 Kč. Žalovaný však platby dle předmětné smlouvy o zápůjčce hradil pouze částečně a žalovaný je tak v prodlení s hrazením svých závazků vyplývajících ze smlouvy o zápůjčce. Z důvodu prodlení žalovaného žalobce neuhrazenou část jistiny zápůjčky v souladu s ustanovením [číslo] obchodních podmínek ve spojení s čl. 11 Smlouvy o zápůjčce a s přihlédnutím k ustanovení § 124 zákona o spotřebitelském úvěru zesplatnil, a to ke dni 2. 1. 2020. S ohledem na prodlení žalovaného s úhradami plateb dle Smlouvy o zápůjčce eviduje žalobce za žalovaným pohledávku v celkové výši 7 910,65 Kč, sestávající se z nesplacené jistiny ve výši 2 851 Kč, obchodního úroku ve výši 365 Kč, administrativních poplatků ve výši 750 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 216,94 Kč a smluvních pokut ve výši 2 977,71 Kč. Žaloba byla žalovanému doručena spolu s výzvou, aby se žalovaný k žalobě vyjádřil. Žalovaný na zápůjčku uhradil celkem 29 991 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání konanému dne [datum] se, ač řádně a včas předvolán, nedostavil. Protože zástupce žalobce se z přítomnosti u jednání omluvil a souhlasil s jednáním bez jeho přítomnosti a žalovaný o odročení jednání nepožádal, soud věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.) bez přítomnosti stran sporu. 3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: že dne [datum] byla mezi žalobcem a žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce, kterou předchůdce žalobce poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 12 000 Kč a žalovaný se zavázal žalobci zaplatit celkem 34 552 tedy vrátit jistinu zápůjčky a zaplatit celkové náklady zápůjčky, tj. obchodní úrok ve výši 13 552 Kč a administrativní poplatek ve výši 9 000 Kč, a to v 35 měsíčních splátkách po 960 Kč a 36. splátce ve výši 952 Kč Součástí smlouvy byly rovněž obchodní podmínky žalobce. V článku [číslo]. Obchodních podmínek ve spojení s ustanovením článku 9 smlouvy o zápůjčce bylo ujednáno, že žalobce je oprávněn uplatnit vůči žalovanému smluvní pokutu pro případ prodlení se splácením jakékoliv Splátky nebo její části, a to ve výši dle Sazebníku. V článku [číslo]. Obchodních podmínek ve spojení s ustanovením článku 11 smlouvy o zápůjčce bylo ujednáno, že věřitel je oprávněn uplatnit vůči dlužníkovi smluvní pokutu za porušení povinnosti uhradit dluh po zesplatnění, a to ve výši dle Sazebníku, tedy ve výši 0,1% z dlužné částky denně. Zápůjčka byla žalovanému poskytnuta převodem na bankovní účet, který žalovaný uvedl ve smlouvě. Z důvodu prodlení žalovaného žalobce neuhrazenou část jistiny zápůjčky v souladu s ustanovením [číslo]. obchodních podmínek ve spojení s čl. 11 Smlouvy o zápůjčce a s přihlédnutím k ustanovení § 124 zákona o spotřebitelském úvěru zesplatnil, a to ke dni 2. 1. 2020. 4. Soud věc právně zhodnotil tak, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce dle ustanovení § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) upravujících smlouvu o zápůjčce. Podle ustanovení § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 5. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 6. V projednávané věci bylo ze smlouvy a sazebníku zjištěno, že vedle vrácení zápůjčky musí dlužník zaplatit dále úrok činící 13 552 Kč, a každý měsíc platit 250 Kč jako měsíční poplatek za správu zápůjčky, přičemž se jedná o úplaty, které jsou se zápůjčkou neoddělitelně spjaty. Celková úplata za zápůjčku 12 000 Kč rozdělenou na 36 splátek tak činí částku 22 552 Kč. Ze statistických dat ČNB bylo zjištěno, že obvyklý bankovní úrok je 11,99 % ročně, zatímco sazba úroku, kterou uvádí žalující strana ve smlouvě, je 58 % ročně. Výši úplaty za poskytnutou zápůjčku lze proto prohlásit za nepřiměřenou, neboť i po přihlédnutí k tomu, že se jedná o zápůjčku tzv. nebankovního poskytovatele, značně přesahuje obvyklou sazbu požadovanou bankami. Ujednání o nepřiměřená úplata soud shledává neplatné pro rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 o.z.). Jelikož vada právního jednání spočívá v rozporu s dobrými mravy, jedná se o vadu, ke které soud přihlíží i bez návrhu (§ 588 o.z.). Z povahy dobrých mravů jako společenského korektivu právních jednání vyplývá, že ujednání neplatné pro rozpor s dobrými mravy soud nemůže ani nahradit, neboť by takto fakticky zcela negoval význam korektivu dobrých mravů. Navíc, rozpor s dobrými mravy v tomto případě nespočívá v nezákonném určení, neboť výše úplaty za poskytnutí zápůjčky není (vyjma § 1796 o.z.) nijak zákonem určena. 7. Soud proto dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi účastníky je od počátku absolutně neplatná podle ustanovení § 588 o. z. Smluvní pokuta je akcesorickým závazkem a z důvodu neplatnosti hlavního závazku nedošlo ani k platnému sjednání smluvní pokuty. Z neplatné smlouvy žalovanému nevznikla žádná povinnost. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl. 8. Nad rámce výše uvedeného soud dodává, že pokud by se žalobce domáhal vrácení bezdůvodného obohacení, byl by se svou žalobou rovněž neúspěšný. Žalobce sice prokázal, že žalovanému poskytl částku 12 000 Kč bez právního důvodu a má tak podle ustanovení § 2993 o. z. právo na vrácení této částky, zároveň však uvedl, že žalovaný již uhradil částku 29 991 Kč, která bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalovaného převyšuje. 9. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve sporu zcela úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly. 10. S odkazem na ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř. uvedl soud v odůvodnění rozsudku pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu věci a stručné právní posouzení věci, když proti rozsudku není přípustné odvolání.