19 C 233/2021-27 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 5 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný uzavřel dne [datum] s původním věřitelem společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen,, předchůdce žalobce“), smlouvu o úvěru [číslo] („ dále jen smlouva“). Na základě této smlouvy poskytl předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč, a to bezhotovostním bankovním převodem. Žalovaný se zavázal zaplatit předchůdci žalobce v souvislosti s poskytnutým úvěrem rovněž poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 130 Kč. Celková dlužná částka 6 130 Kč byla splatná dne 12. 12. 2016. Žalovaný však svůj závazek ze smlouvy o úvěru nesplatil řádně a včas ve sjednaném termínu splatnosti, tj. do dne 12. 12. 2016. Žalovaný na svůj závazek předchůdci žalobce uhradil částku ve výši 0 Kč, která byla alokována tak, že na jistinu byla alokována částka ve výši 0 Kč a na poplatek za poskytnutí úvěru byla alokována částka ve výši 0 Kč. Ode dne 13. 12. 2016 se tak žalovaný ocitnul v prodlení s úhradou částky ve výši 6 130 Kč, kterou tvořil nedoplatek jistiny úvěru 5 000 Kč a nedoplatek poplatku za sjednání úvěru 1 130 Kč. Ve smlouvě si předchůdce žalobce a žalovaný ujednali rovněž podmínku, že pokud bude žalovaný v prodlení se splacením úvěru, či jeho části, je povinen hradit původnímu žalobci úrok z prodlení v zákonné výši. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo předchůdci žalobce právo na zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny a i právo na úhradu nákladů spojených s vymáháním pohledávky. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 7. 2019, uzavřené mezi předchůdcem žalobce a žalobcem, došlo s účinností ke dni 24. 7. 2019 k postoupení pohledávky na žalobce. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 19. 8. 2019. Ode dne postoupení pohledávky neuhradil žalovaný na svůj dluh ničeho. Poslední upomínka ze dne 12. 3. 2021 před podáním žaloby byla žalovanému zaslaná dne 18. 3. 2021. 2. Podáním doručeným soudu dne [datum] vzal žalobce podanou žalobu co do kapitalizovaného úroku ve výši 1 130 Kč a poplatků z úvěru ve výši 2 113 Kč zpět. Usnesením Okresního soudu v Liberci č. j. [číslo jednací] ze dne 13. 8. 2021 bylo řízení ohledně uvedených částek zastaveno. S ohledem na uvedený procesní úkon žalobce rozhodl soud v uvedeném usnesení podle ustanovení § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. a řízení v této věci co do kapitalizovaného úroku ve výši 3 243 zastavil, když v souladu s ustanovením § 96 odst. 4 o.s.ř. nezjišťoval případný nesouhlas žalovaného se zpětvzetím návrhu, neboť k němu došlo před zahájením jednání ve věci samém. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 15. 9. 2021. 3. Žalobce souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Žalovaný byl usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], podle § 114a odst. 2 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ o.s.ř.“) vyzván, aby se ve lhůtě 7 dnů ode dne doručení usnesení písemně vyjádřil k žalobě. Dále byl usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], vyzván, aby se vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. S ohledem na to, že ani na jednu z výzev žalovaný nereagoval, soud rozhodl postupem podle ustanovení § 115a o.s.ř. 4. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, na svoji obranu proti žalobou uplatněnému nároku netvrdil ani neprokazoval žádné skutečnosti. 5. Soud z předložených listin zjistil, že dne [datum] byla mezi předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], [IČO] a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru [číslo] to podle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). Nedílnou součástí smlouvy byl ceník předchůdce žalobce. Podle této smlouvy poskytl předchůdce žalobce žalovanému převodem na jeho účet úvěr bezhotovostní platbou celkem 5.000 Kč (3 000 Kč a 2 000 Kč), což bylo prokázáno výpisy z účtu. Žalovaný se dle smlouvy zavázal uhradit jistinu ve výši 5 000 Kč a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2.113 Kč. Celková dlužná částka měla být splatná do 12.12.2016. Pro případ porušení povinnosti se splacením úvěru či jeho části, s jejíž úhradou by byl žalovaný v prodlení, byl mezi stranami sjednán smluvní úrok z prodlení v zákonné výši. Dále se žalovaný podpisem smlouvy zavázal uhradit náklady vzniklé v souvislosti s vymáháním pohledávky. 6. Dále soud z předložených listin zjistil, že dne [datum] byla předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], [IČO] a žalovaným uzavřena Dohoda o prodloužení splatnosti úvěru („ dále jen dohoda“), a to podle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). Podle této dohody poskytl předchůdce žalobce žalovanému převodem na jeho účet úvěr bezhotovostní platbou ze dne 14. 11. 2016 ve výši 2 000 Kč, rovněž poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 660 Kč. Splatnost úvěru byla prodloužena do 12. 12. 2016 a celková dlužná částka měla být splatná do 12. 12. 2016. 7. Před podáním žaloby pak žalobce dne 18. 3. 2021 zaslal žalovanému předžalobní upomínku ze dne 12. 3. 2021. Žalovaný na upomínku nijak nereagoval. 8. Žalobce je věřitelem pohledávky uplatněné v tomto řízení a je tedy aktivně legitimován k podání žaloby (§ 1879, § 1880 odst. 1 o.z.). Předmětná pohledávka byla žalobci postoupena smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 22. 7. 2019 s účinností uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], [IČO] jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dne 19. 8. 2019. 9. Předmětná smlouva o úvěru vč. dodatku byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným uzavřena distančním způsobem prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku (§ 1824 o.z.). Bylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru a poskytnutí úvěru žalovanému, který měl žalovaný vrátit. Žalovaný tyto předložené listiny nezpochybnil, ani nenamítal, že by se s nimi neseznámil a nebyly součástí smlouvy. Bylo na žalovaném, aby prokázal, že k prodlení s vrácením úvěru, jak bylo sjednáno, nedošlo, že úvěr vrátil, popř. že dluh zanikl jinak (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2010 sp. zn. 33 Cdo 4378/2008). Žalovaný nic takového v řízení netvrdil, žádné námitky nevznesl a vrácení úvěru neprokázal. Žalovaný se ve smlouvě zavázal rovněž k hrazení poplatků. Ani ohledně tohoto dluhu žalovaný žádné námitky nevznesl, ani netvrdil a neprokázal, že by dlužné poplatky uhradil či dluh jinak zanikl. Protože byly splněny i zákonné podmínky pro sjednání smluvní pokuty, která byla sjednána platně podle § 2048 a násl. o.z., uložil soud žalovanému zaplatit správně vyčíslenou smluvní pokutu. Smluvní pokuta nebyla shledána hrubě nepřiměřenou vzhledem k zajištěné povinnosti a způsobu jejího sjednání, a ani ujednání o ní nebylo shledáno jako nepřiměřenou smluvní podmínkou (§ 1813 o.z.). 10. Nárok na úrok z prodlení pak vzniká ze zákona okamžikem prodlení s placením. Žalovaný neprokázal, že dluh splnil řádně a včas, a věřiteli tak vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o.z.). Úrok z prodlení náleží ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni okamžiku prodlení. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jež byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 368 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t., z částky 100 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a.t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 800 Kč ve výši 168 Kč. 12. Soud při stanovení výše náhrady nákladů řízení aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Z úřední činnosti soudu je známo, že žalobce v obdobných případech, tedy žalobách z titulu smluv o úvěru, využívá vzorových dokumentů, které mají stejnou strukturu a odlišují se od sebe jen v minimální míře. Z obsahu návrhu je zjevné, že jednotlivá podání žalobce jsou rozdílná pouze co do číselných údajů a identifikace žalovaného, které jsou však nezbytné pro individualizaci věci, bez níž by vůbec návrh nemohl být podán. Ostatní tvrzení zůstávají neměnná a text žaloby tak lze považovat za podaný na ustáleném vzoru. Z takových okolností je nutné uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. Při vyhotovení takového podání jsou náklady obecně nižší než při právně složitějších věcech. V dané věci je tedy naplněn předpoklad pro určení snížené sazby odměny, tarifní hodnota navíc nepřevyšuje 50 000 Kč. 13. S odkazem na ustanovení § 157 o