20 C 84/2021-23 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 6 734,51 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalovanému byla dne [datum] poskytnuta [anonymizováno] péče ve [anonymizováno] zařízení žalobkyně. Za zdravotní péči poskytnutou žalovanému vznikly žalobkyni náklady, které byly vyfakturovány fa. [číslo] znějící na částku 6 734,51 Kč s datem splatnosti 26. 10. 2018. Žalovaný nebyl účasten veřejného zdravotního pojištění ani jinak [anonymizováno] pojištěn. Žalovaný neuhradil dlužnou částku ani po písemné upomínce [číslo] ze dne 26. 11. 2018. 2. Vzhledem ke skutečnosti, že se v řízení vyskytoval cizí prvek daný státní příslušností žalovaného, kterým je státním občanem [země], řešil soud primárně otázku vlastní pravomoci a příslušnosti. Vzhledem ke skutečnosti, že Česká republika i [země] jsou členy Evropské unie, je nutné aplikovat na otázky pravomoci a příslušnosti Nařízení Rady ([příjmení]) [číslo] 2012. Podle ustanovení článku 4 odst. 1 Nařízení Rady ([příjmení]) [číslo] 2012 ze dne 12. 12 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění), (dále také jen„ Nařízení“) nestanoví-li nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště na území některého členského státu, bez ohledu na svou státní příslušnost, žalovány u soudů tohoto členského státu. Vzhledem k tomu, že žalovaný má trvalé bydliště na území České republiky v obvodu působnosti níže podepsaného soudu, Okresní soud v Liberci dovozuje svou pravomoc a příslušnost předmětný soudní spor projednat a rozhodnout. 3. Žalovaný se k věci samé a žalobě nijak nevyjádřil, v řízení zůstal zcela nečinný a na svoji obranu ničeho neuvedl. 4. Jelikož bylo možné věc rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný ani žalobkyně se k této výzvě nevyjádřili. Má se tak za to, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemají námitek a souhlasí s ním. Soud proto rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. 5. Soud má z (předložených) listinných důkazů za prokázané, že žalovanému byla žalobkyní poskytnuta zdravotní péče a z faktury [číslo] vystavené dne 26. 9. 2018 bylo zjištěno, že žalovanému byla účtována poskytnutá zdravotní péče (ambulance – přesněji CPIK, RTG, Lab. biochemie, Lab. hematologie) dne [datum] v celkové částce 6 734,51 Kč (faktura obsahuje konkrétní položky poskytnuté zdravotní péče včetně množství a jednotkovou cenu, ke každé položce byl vystaven samostatný ambulantní účet za ošetření nebo poukaz na vyšetření, což bylo prokázáno doklady, které žalobkyně vystavila v průběhu poskytnuté zdravotní péče). Datum splatnosti dané faktury byl 26. 10. 2018. Výzvou k zaplacení před podáním žaloby ze dne 26. 11. 2018 (Upomínka [číslo]) bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení celkového nedoplatku v částce 6 734,51 Kč. Na základě tohoto závěru o skutkovém stavu posuzoval soud věc po právní stránce podle níže uvedených ustanovení. 6. Právní vztah mezi žalobkyní a žalovaným se řídí ustanoveními § 2636 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kterými je upravena smlouva o péči o zdraví, a dále zákonem č. 372/2011 Sb., o [anonymizováno] službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o [anonymizováno] službách). Vzhledem k tomu, že žalovaný nebyl v době poskytnutí zdravotní péče účasten veřejného zdravotního pojištění ve smyslu zák. č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ani nebyl jinak pojištěn, je povinen dle ust. § 2636 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, zaplatit žalobkyni jakožto poskytovateli odměnu. 7. Dle ustanovení § 2636 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku Smlouvou o péči o zdraví se poskytovatel vůči příkazci zavazuje pečovat v rámci svého povolání nebo předmětu činnosti o zdraví ošetřovaného, ať již je jím příkazce nebo třetí osoba. Dle odstavce 2 předmětného ustanovení příkazce zaplatí poskytovateli odměnu, je-li to ujednáno; to neplatí, stanoví-li jiný právní předpis, že se péče o zdraví hradí výlučně z jiných zdrojů. Dle ustanovení § 2637 stejného zákona péče o zdraví zahrnuje úkon, prohlídku nebo radu a všechny další služby, které se týkají bezprostředně ošetřovaného a které jsou vedeny snahou zlepšit nebo zachovat jeho zdravotní stav. [příjmení] o zdraví však není činnost spočívající jen v prodeji nebo jiném převodu léků. 8. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen, zákon č. 372/2011 Sb.“), je poskytovatelem zdravotních služeb fyzická nebo právnická osoba, jež má oprávnění k poskytování zdravotních služeb dle tohoto zákona, přičemž dle ust. § 111 odst. 2 cit. zákona fakultní nemocnice poskytují zdravotní služby. 9. Dle § 41 odst. 1 písm. c) zákona č. 372/2011 Sb. je [anonymizováno] při poskytování zdravotních služeb povinen uhradit poskytovateli cenu poskytnutých zdravotních služeb nehrazených nebo částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění nebo jiných zdrojů, které mu byly poskytnuty s jeho souhlasem. 10. Z provedených důkazů vyplývá, že žalovanému byla poskytnuta ústavní péče v zařízení žalobkyně, a z tohoto důvodu má žalobkyně nárok na úhradu odměny za poskytnutou péči v celkové výši 6 734,51 Kč, tak jak byly žalovanému vyúčtovány. 11. Posouzením všech předložených důkazů, na základě zjištěného skutkového stavu (§ 153 odst. 1 o. s. ř.), když soud zhodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, s ohledem na relevantní právní stav a vše, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o. s. ř.), co učinili nesporným (§ 120 odst. 3 o. s. ř.), dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. 12. Ode dne následujícího po splatnosti dané faktury je žalovaný v prodlení s plněním, a žalobkyně má nárok na úhradu příslušenství, tj. zákonného úroku z prodlení a poplatku z prodlení. Dle ustanovení § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nař. č. 351/2013 Sb.; neujednají–li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že soud přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 1 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (písemné podání nebo návrh ve věci samé, výzva k plnění). 14. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako základní zákonné pro peněžité plnění. 15. V odůvodnění rozsudku soud s odkazem na ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.