21 C 240/2021-23 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit ji částku 1 492 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce (dále jen„ Smlouva“). Smlouvu žalovaný uzavřel prostřednictvím webové stránky [webová adresa]. Na základě Smlouvy žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 1 000 Kč, které žalovanému zaslala na bankovní účet č. [bankovní účet] dne [datum]. Žalovaný se zavázal za poskytnutou zápůjčku uhradit poplatek ve výši 100 Kč. Účastníci si ve Smlouvě ujednali splatnost jistiny a poplatku na den 24. 12. 2019. Žalovaný neuhradil smluvní závazky řádně a včas. Žalovaný byl ze strany žalobkyně upomínán k zaplacení dlužné částky. Žalobkyně tak požaduje uhrazení účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením za písemné výzvy žalovanému ze dne 31. 12. 2019 ve výši 500 Kč dle článku 2.3 Smlouvy. Pohledávka za žalovaným se skládá z jistiny ve výši 1 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 100 Kč, účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením ve výši 500 Kč a ze smluvní pokuty ve výši 392 Kč, přičemž žalobkyně v žalobě vymáhá smluvní pokutu pouze do výše, která nepřesahuje součin čísla 0,5 a celkové výši spotřebitelského úvěru. Vedle toho žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % z částky 1 100 Kč (součet jistiny a poplatku) od 25. 12. 2019, tj. ode dne následujícího po splatnosti této částky. Žalobkyně zaslala žalované dne 14. 10. 2020 předžalobní výzvu k plnění. 2. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal. 3. Žalovaná strana se k žalobě nevyjádřila, v řízení zůstala nečinná. Soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci (§ 153 odst. 1 o.s.ř.) v rozsahu účastníky uplatněných tvrzení a důkazů (§ 101 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř.). Za situace, kdy žalovaná strana zůstala v řízení nečinná, tak soud vycházel z tvrzení žalující strany a jí navržených a soudem provedených důkazů a rozhodl na základě takto zjištěného skutkového stavu. 4. Protože věc bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání (§ 115a o.s.ř.) a stanovil jim lhůtu k vyjádření. Současně soud k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se účastník v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Účastníci s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili, a proto soud rozhodl bez nařízení jednání. 5. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] má soud za zjištěné, že žalovaný uzavřel s žalobcem tuto smlouvou, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému prostředky ve výši 1 000 Kč převodem na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se zavázal tyto prostředky žalobci vrátit i s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 100 Kč, celkem tedy 1 100 Kč, a to nejpozději do 25. 12. 2019. Nedílnou součástí smlouvy jsou všeobecné obchodní podmínky a sazebník. Smluvní strany si ve smlouvě rovněž ujednaly, že v případě prodlení veškeré poplatky přirůstají k jistině. Dokladem o provedené bezhotovostní transakci bylo zjištěno, že peníze byly žalovanému poskytnuty na bankovní účet. Z výpisu z účtu žalobkyně bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 1 000 Kč. Upomínkou ze dne 31. 12. 2019 bylo prokázáno, že žalobkyně o úhradu dlužné částky žalovaného upomínala. Výzvou před podáním exekučního návrhu ze dne 14. 10. 2020 prokázáno, že žalovaný byl o úhradu dluhu upomenut i právní zástupkyní žalobkyně. Skutečnost o odeslání upomínky potvrzuje předložený podací lístek z téhož dne. 6. Dle § 1757 odst. 1 o. z. po uzavření smlouvy mezi stranami v jiné formě než písemné je stranám ponecháno na vůli, zda si obsah smlouvy v písemné formě potvrdí. 7. Dle § 1758 o. z. dohodnou-li se strany, že pro uzavření užijí určitou formu, má se za to, že nechtějí být vázány, nebude-li tato forma dodržena. To platí i tehdy, projeví-li jedna ze stran vůli, aby smlouva byla uzavřena v písemné formě. 8. Dle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 9. Dle § 2393 odst. 1 o. z. neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. Není-li o výpovědi ujednáno nic jiného, je výpovědní doba šest týdnů. 10. Dle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 11. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. V daném případě při posuzování žaloby, po stránce skutkové i právní, dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Mezi stranami bylo sjednáno, že žalobkyně žalovanému poskytne zápůjčku ve sjednané výši. Žalobkyně smlouvou prokázala, že žalovanému peněžní prostředky poskytla. Žalovaný však podmínky smluvního vztahu porušil tím, že řádně a včas nesplatil poskytnutý úvěr a poplatek za jeho poskytnutí. Žalobkyně žalovaného vyzvala dopisem k úhradě dluhu. Žalobkyně prokázala existenci pohledávky i její výši a vzhledem k tomu, že se žalovaný k žalobě nevyjádřil, neunesl břemeno tvrzení, pokud jde o zaplacení dlužné částky či jiný způsob zániku dluhu. Soud shledal pohledávku žalobce oprávněnou do jistiny 1 100 Kč. 13. Žalobkyně dále požadovala zaplacení smluvní pokuty ve výši 392 Kč. Podle § 2048 o. z. si smluvní strany pro případ porušení smluvní povinnosti mohou sjednat smluvní pokutu. Podle § 1813 o. z. jsou však ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností v neprospěch spotřebitele, zakázána. Podle § 1815 o. z. se pak k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží. Smluvní pokutu ve výši 392 Kč hodnotí soud v tomto případě jako zcela nepřiměřenou. Ve smyslu § 1815 o. z. proto soud k takovému ujednání nepřihlížel a žalobu v této části zamítl. 14. Žalobkyně se dále domáhala nákladů upomínání (poplatků za zaslané výzvy) vzniklých v důsledku prodlení dlužníka. V zásadě lze sjednání práva na náhradu nákladů upomínání v důsledku prodlení dlužníka připustit (§ 1 odst. 2 o.z., § 122 odst. 1 písm. a) zákona č. 257/2016 Sb.) za splnění dvou podmínek: Spotřebitel byl na tento důsledek prodlení předem upozorněn a požadované náklady byly účelně vynaložené (jsou přiměřené). Nelze však připustit takový výkon sjednaného práva, jehož cílem ve skutečnosti není dlužníka upomenout a dosáhnout tak uhrazení dluhu, ale naopak navýšení tohoto dluhu o další platby (§ 8 o.z.). Taktomu bylo i v tomto případě, kdy z předložených upomínek je evidentní, že dlužník na žádnou z nich nezareagoval a pouze tak došlo ke zvýšení celkového dluhu. Jestliže dlužník po prvé odeslané upomínce dluh neuhradil, muselo být věřiteli zřejmé, že odeslání dalších upomínek nemůže účinně vést ke splnění funkce upomínky a dochází tak pouze k navyšování dluhu (§ 6 odst. 1 o.z.). Zaslání upomínky v relativně krátké době nelze považovat za přiměřené ani účelné. Takovému výkonu práva pak nemohla být přiznána soudní ochrana. Rovněž sjednanou výši ceny upomínky nepovažuje soud vzhledem k výši poskytnuté jistiny za přiměřenou ani účelnou (§ 1813, § 1815 o.z.). Z těchto důvodů byla žaloba v tomto rozsahu zamítnuta. 15. Protože se žalovaný svým jednáním dostal do prodlení s placením peněžitého závazku, má žalobkyně v souladu s § 1970 o. z. nárok i na úrok z prodlení. Protože žalobkyně požaduje výši úroků z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., je její nárok i v této části po právu a soud žalobě v tomto směru vyhověl. 16. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že soud přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 706,68 Kč, přičemž tato částka představuje 47,46 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 73,73 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 26,27 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 492 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 1