21 C 463/2020-38 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 7 456,95 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky 5 341 Kč od 3. 6. 2020 do zaplacení. Žalobu odůvodnil především tím, že dne [datum] uzavřel s žalovanou smlouvu o zápůjčce [číslo] jejíž součástí byly i [ulice] podmínky. Na základě podepsané smlouvy o zápůjčce byla žalobcem žalované dne [datum] vyplacena zápůjčka ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobci v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou celkovou částku ve výši 30 293 Kč, tedy vrátit zapůjčenou jistinu a zaplatit celkové náklady zápůjčky, tj. obchodní úrok v celkové výši 11 293 Kč a administrativní poplatek ve výši 9 000 Kč, a to v 35 měsíčních splátkách po 842 Kč (36. splátka ve výši 823 Kč). Splatnost první splátky byla dohodnuta na 21. 12. 2016. S ohledem na prodlení žalované s úhradami plateb došlo dnem 22. 12. 2019 k zesplatnění zápůjčky a žalované vznikla povinnost zaplatit žalobci dluh, který představuje: neuhrazená jistina ve výši 2 766 Kč, obchodní úrok ve výši 525 Kč, administrativní poplatky ve výši 1 500 Kč, neuhrazený zákonný úrok z prodlení ve výši 204,29 Kč za dobu do zesplatnění a dále ve výši 207,42 Kč za dobu od zesplatnění do 2. 6. 2020, smluvní pokuta v celkové výši 1 704,24 Kč a náklady spojené s upomínám žalované ve výši 550 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná po zesplatnění smlouvy o zápůjčce ani na základě upomínky neuhradila ničeho, požaduje žalobce zákonný úrok z prodlení z neuhrazených částí zápůjčky, tj. z částky 5 341 Kč ode dne 3. 6. 2020 do zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, v řízení zůstala nečinná. Soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci (§ 153 odst. 1 o.s.ř.) v rozsahu účastníky uplatněných tvrzení a důkazů (§ 101 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř.). Za situace, kdy žalovaná strana zůstala v řízení nečinná, tak soud vycházel z tvrzení žalobce a jím navržených a soudem provedených důkazů a rozhodl na základě takto zjištěného skutkového stavu. 3. Protože věc bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání (§ 115a o.s.ř.) a stanovil jim lhůtu k vyjádření. Současně soud k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se účastník v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobce se k výzvě soudu vyjádřil svým podáním ze dne 12. 4. 2021, přičemž s rozhodnutím bez nařízení jednání nesouhlasil. Žalovaná se k výzvě soudu nevyjádřila. Právní zástupce žalobce se svým podáním ze dne 15. 11. 2021 omluvil z účasti na jednání, stanoveném na 9. 12. 2021, přičemž souhlasil, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti. 4. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Ze Smlouvy o zápůjčce [číslo] včetně splátkového kalendáře a sazebníku úroků, poplatků a smluvních pokut, se kterým byla žalovaná seznámena dne [datum], uzavřené mezi žalovanou a žalobcem dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce se zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se naopak zavázala vrátit žalobci celkem 30 293 Kč, tedy půjčenou jistinu 10 000 Kč a náklady půjčky (obchodní úrok) ve výši 11 293 Kč a administrativní poplatek ve výši 9 000 Kč, a to v 35 měsíčních splátkách po 842 Kč vždy k 18. dni v příslušném měsíci počínaje [datum] až do 21. 11. 2019, pokud nedojde k předčasnému splacení zápůjčky. Žalované byly finanční prostředky vyplaceny dne [datum], což bylo prokázáno výpisem z účtu. Žalovaná však nehradila splátky řádně a včas, což bylo zjištěno z dokumentu„ vyčíslení pohledávky“. Z dopisu ze dne 7. 11. 2019 bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu a současně upozorněna, že nebude-li dlužná částka, která tehdy činila 5 372 Kč uhrazena do 22. 12. 2019, dojde k zesplatnění. Protože žalovaná dluh neuhradila, byl dluh zesplatněn ke dni 22. 12. 2019. Zesplatnění bylo oznámeno žalované dopisem ze dne 22. 12. 2019 s tím, že dluh činil 7 131,36 Kč a žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu do 13. 1. 2020 a současně byla upozorněna, že pokud nebude nárok žalobce v tomto termínu uhrazen, bude žalobce požadovat i zákonný úrok z prodlení a smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné částky. Žalované byla dále zaslána Předžalobní upomínka ze dne 31. 1. 2020. 5. Soud má za prokázané, že žalobce a žalovaná uzavřeli smlouvu o zápůjčce, kdy tento závazkový právní vztah je nutno posuzovat dle ust. § 2390 a násl. z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) upravujících smlouvu o zápůjčce. Zápůjčka byla žalované poskytnuta za sjednaný úrok (§ 2392 odst. 1 o. z.). Žalovaná měla zápůjčku vrátit ve sjednané době a zaplatit dohodnutý úrok. Bylo na žalované, aby prokázala, že k prodlení s vrácením zápůjčky, jak bylo sjednáno, nedošlo, že ji vrátila a zaplatila úrok, popř. že dluh zanikl jiným způsobem. Žalovaná nic takového v řízení netvrdila, žádné námitky nevznesla a vrácení zápůjčky a zaplacení úroku neprokázala. Proto bylo žalobě vyhověno. Pokud jde o smluvní pokutu vyčíslenou na částku 1 704,24 Kč, vzhledem k výši neuhrazeného zůstatku zápůjčky je rovněž přiměřená a soud žalobě vyhověl i v této části (§ 2048 o. z.). 6. Nárok na úrok z prodlení pak vzniká ze zákona okamžikem prodlení s placením. Žalovaná neprokázala, že dluh splnila řádně a včas, žalobci tak vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o. z.). Žalobci náleží úrok z prodlení ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni okamžiku prodlení. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 089 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 7 456,95 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 8. Soud aplikoval § 14b AT, neboť z obsahu návrhu je zřejmé, že jde po obsahové stránce o formulace, které žalobce opakovaně, ve skutkově a právně obdobných věcech do formuláře vepisuje. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobcem podávané návrhy v druhově totožných věcech - tj. vymáhání dluhů ze smluv o zápůjčce - mají stejnou strukturu, stejné rozvržení vylíčení rozhodných skutečností a stejné formulační obraty. Je tak evidentní, že žalobce vychází při sepisování návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ze vzoru, který je u něj ustálený v těchto druhově shodných věcech. Samozřejmě je nezbytné vždy v každé věci změnit označení žalovaného a výši pohledávky, stejně jako označení smlouvy a den jejího uzavření. Toto je však pouze nezbytná individualizace ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být podán. Tuto individualizaci je třeba učinit u každého návrhu. Pokud by provedení takovéto individualizace uplatněného nároku mělo vylučovat aplikaci § 14b AT, pak by ustanovení § 14b AT postrádalo jakýkoliv smysl, neboť s ohledem na to, že každou pohledávku je třeba individualizovat, by v praxi nemohlo být nikdy použito, což tvůrce předpisu jistě nezamýšlel. Takový výklad by byl proti smyslu právní úpravy, což je nepřípustné (srov. analog. § 2 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb.). Proto byl při rozhodování o náhradě nákladů řízení použit § 14b AT.