21 C 5/2021-23 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se domáhala soudního rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit částku 3 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že bylo prostřednictvím internetu dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 3 000 Kč, a to bankovním převodem na účet žalovaného č. [bankovní účet], který měl být splacen nejpozději dne 21. 1. 2017. Původní věřitel poskytoval úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na základě které se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů a to včetně svého telefonního čísla a e-mailové adresy, tím žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Žalovaný následně odsouhlasil znění úvěrové smlouvy jakožto podmiňující krok pro pokračování v registraci na webových stránkách původního věřitele. Žalovaná zaslala původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy s navrhovanou výší úvěru a splatností. Žalovaná tento návrh smlouvy akceptovala, a původní věřitel úvěr žalované vyplatil dne [datum]. Platbu, kterou žalobce provedl ve prospěch žalované, identifikoval uvedením variabilního symbolu, který byl určen jako rodné číslo žalované. Žalovaná se zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobce částku 3 000 Kč do 21. 1. 2017 včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 0 Kč, který byl splatný stejný den jako jistina úvěru. Žalovaná však do data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila. Žalovaná byla upomínána k úhradě dluhu a to i formou předžalobní upomínky ze dne 22. 1. 2020 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Žalovaná dlužnou částku žalobci do podání žaloby neuhradila. 2. Ve věci bylo rozhodnuto ve smyslu ust. §115a o.s.ř. bez nařízení jednání, neboť na výzvu soudu dle ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. žádný z účastníků řízení nevyjádřil nesouhlas s tímto postupem soudu. Soud při svém rozhodnutí vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů. 3. Soud učinil následující skutkový a právní závěr: Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce společnost [právnická osoba] a žalovanou [číslo] ze dne [datum], z dokladu o odeslání částky 3 000 Kč na účet žalovaného ze dne [datum], z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] a z předžalobní výzvy ze dne [datum], má soud skutková tvrzení uvedená v žalobě za prokázaná. Mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce byla uzavřena smlouva o úvěru a úvěr byl žalované poskytnut (§ 2395 o. z.). Žalovaná měla úvěr vrátit ve sjednané době do 21. 1. 2017 včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 0 Kč. Bylo na žalované, aby prokázala, že k prodlení s vrácením úvěru, jak bylo sjednáno, nedošlo, že ho vrátila, popř. že dluh zanikl jiným způsobem. Žalovaná nic takového v řízení netvrdila, žádné námitky nevznesla a vrácení úvěru neprokázala. Proto bylo žalobě vyhověno. Aktivní legitimace žalobce pak plyne z platně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek (§ 1895 odst. 1 o. z.) ze dne 20. 12. 2019. 4. Nárok na úrok z prodlení pak vzniká ze zákona okamžikem prodlení s placením. Žalovaná neprokázala, že dluh splnila řádně a včas, věřiteli tak vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o. z.). Žalobci náleží úrok z prodlení ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni okamžiku prodlení, tj. od 22. 1. 2017. 5. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že soud přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 6. Soud aplikoval § 14b AT, neboť z obsahu návrhu je zřejmé, že jde po obsahové stránce o formulace, které žalobce opakovaně, ve skutkově a právně obdobných věcech do formuláře vepisuje. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobcem podávané návrhy v druhově totožných věcech – tj. vymáhání dluhů ze smluv o zápůjčce mají stejnou strukturu, stejné rozvržení vylíčení rozhodných skutečností a stejné formulační obraty. Je tak evidentní, že žalobce vychází při sepisování návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ze vzoru, který je u něj ustálený v těchto druhově shodných věcech. Samozřejmě je nezbytné vždy v každé věci změnit označení žalovaného a výši pohledávky, stejně jako označení smlouvy a den jejího uzavření. Toto je však pouze nezbytná individualizace ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být podán. Tuto individualizaci je třeba učinit u každého návrhu. Pokud by provedení takovéto individualizace uplatněného nároku mělo vylučovat aplikaci § 14b AT, pak by ustanovení § 14b AT postrádalo jakýkoliv smysl, neboť s ohledem na to, že každou pohledávku je třeba individualizovat, by v praxi nemohlo být nikdy použito, což tvůrce předpisu jistě nezamýšlel. Takový výklad by byl proti smyslu právní úpravy, což je nepřípustné (srov. analog. § 2 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb.). Proto byl při rozhodování o náhradě nákladů řízení použit § 14b AT. 7. Soud neshledal důvod pro postup podle právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ani pro aplikaci § 150 o.s.ř.