22 C 221/2021-38 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal na žalovaném zaplacení dlužné částky z důvodu nesplácení úvěru, poskytnutého mu na základě Smlouvy o hotovostním úvěru„ [anonymizována dvě slova]“ číslo [anonymizováno] ze dne 23.11.2016 ve sjednané výši 60 000 Kč. Mezi stranami byl domluven úrok z úvěru ve výši 9,90 % ročně. Žalovaný se zavázal úvěr splácet formou 60 měsíčních splátek ve výši 1 271,87 Kč. Poskytnutý úvěr ale nebyl řádně splácen, kdy žalovaný neuhradil nejméně dvě splatné splátky, pročež banka v souladu se smluvními podmínkami dopisem zaslaným žalovanému odstoupila od smlouvy a úvěr zesplatnila. Ani pak ale nedošlo k úhradě půjčených finančních prostředků, stejně jako po zaslaných upomínkách a předžalobním smíru ze dne 14.9.2020. Pohledávka za žalovaným proto činí 30 672,02 Kč na jistině, 914,83 Kč na úroku z úvěru za období do splatnosti a 250 Kč na poplatcích dle Sazebníku. Žalobce dále požaduje zaplacení úroku z úvěru 9,90 % ročně z jistiny 30 672,02 Kč od 21.1.2020 do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši 10% ročně z jistiny 30 672,02 Kč od 21.1.2020 do zaplacení. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě dluhu předžalobní výzvou. 2. Žalobce souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal. 4. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci. Mezi účastníky řízení došlo dne 23.11.2016 k uzavření Smlouvy o hotovostním úvěru„ [anonymizována dvě slova]“ číslo [anonymizováno]. Jejím předmětem bylo poskytnutí bezhotovostního úvěru 60 000 Kč žalovanému. Úvěr, včetně úvěrového navýšení 9,90 % ročně, měl být splácen a splacen celkem 60 pravidelnými měsíčními platbami po 1 271,87 Kč, které byly splatné každého 23. dne v měsíci. Jak bylo následně zjištěno z výpisu z účtu žalovaného a úvěrové historie předmětného úvěru, že poté, kdy byla na účet žalovaného připsána částka 60 000 Kč, žalovaným nebyly splátky hrazeny řádně a včas, dostával se od ledna 2017 do prodlení s plněním smluvených splátek. Dopisem ze dne 23.11.2019 pak žalobce žalovaného upozornil, že v případě, že dlužnou pohledávku neuhradí do 7 dnů od doručení této výzvy, bude od smlouvy odstoupeno a pohledávka zesplatněna. 5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 6. Dle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., tzv. nového občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Dle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 8. Dle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. 9. Dle § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. 10. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. V daném případě dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Soud má za prokázané, že mezi účastníky řízení vznikl závazkový vztah na základě smlouvy o úvěru, který je nutno posuzovat dle příslušných ustanovení občanského zákoníku, upravujících práva a povinnosti stran smlouvy o úvěru. Z platně uzavřené dohody žalobce svůj závazek vůči žalovanému splnil, když poskytl částku 60 000 Kč, žalovaný se však s jejím vrácením včetně smluvených úroků a poplatků dostal do prodlení. Jelikož pohledávku žalovaný žalobci do současné doby neuhradil beze zbytku, a to ani na základě výzvy k zaplacení, shledal soud pohledávku žalobce do žalované částky oprávněnou a žalobě vyhověl potud, že žalovanému uložil povinnost zaplatit částku 30 922,02 Kč s úrokem 9,9 % ročně z částky 30 672,02 Kč od 21.1.2020 do zaplacení a kapitalizovaný úrok do 20.1.2020 ve výši 914,83 Kč. V řízení pasivní žalovaný pak ani netvrdil, tím méně pak neprokazoval, že by na dlužnou částku provedl nějaké další úhrady, než ty, jež jsou předmětem evidence žalobce. Proto bylo žalobě vyhověno. 12. Protože se žalovaný svým jednáním dostal do prodlení se zaplacením peněžitého závazku, má žalobce nárok i na úrok z prodlení z částky jistiny, a to ode dne následujícího po prohlášení pohledávky za splatnou. Protože žalobce požaduje výši úroků z prodlení stanovené dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. je jeho nárok i v této části po právu a soud žalobě i v tomto směru vyhověl. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 11 130,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 547 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 30 922,02 Kč sestávající z částky 2 340 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 920 Kč ve výši 1 663,20 Kč. 14. Soud neshledal důvod pro postup podle právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ani pro aplikaci § 150 o.s.ř.