22 C 252/2021-16 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal vydání soudního rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit částku 12 364 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný uzavřel dne 23.5.2009 s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], Smlouvu o půjčce [číslo] (dále jen " Smlouva). Na základě této Smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit původnímu věřiteli v souvislosti s poskytnutou půjčkou rovněž částku ve výši 8 832 Kč, tzv. souhrnný poplatek, a to formou 55 týdenních splátek á 384 Kč. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas. Poslední splátka byla žalovaným uhrazena 20.12.2011. Právnímu předchůdci žalobce proto vzniklo právo požadovat úhradu celé zbylé neuhrazené části celkové dlužné částky, které činila na dlužné půjčce 8 850 Kč a na dlužném poplatku 6 514 Kč. Neuhrazená půjčka se pak úročí úrokem z prodlení v zákonné výši, a to od marného uplynutí týdenní lhůty pro úhradu splátky dlužné částky. 2. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15.5.2017, uzavřené mezi původním věřitelem a žalobcem, došlo s účinností k témuž dni k převedení pohledávky na žalobce, společnost [právnická osoba] Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 15.5.2017. Hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 15 364 Kč spolu s příslušenstvím. 3. Žalovaný ode dne postoupení pohledávky na žalobce, až do dne podání žaloby uhradil na svůj dluh 3 000 Kč. Dlužná částka proto činí 12 364 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobce zaslal žalovanému předžalobní výzvu k plnění. 4. Žalobce souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. 5. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal. 6. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci. Mezi žalovaným a předchůdcem žalobce [právnická osoba] byla dne 23.5.2009 uzavřena Smlouva o půjčce, kdy tento závazkový právní vztah je nutno posuzovat dle ust. § 657 a § 658 z. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) upravující smlouvu o půjčce. Podle těchto ustanovení smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Při půjčce peněžité lze rovněž dohodnout úroky. Žalovaný měl půjčku vrátit ve sjednané době. Dle zůstatku částky, kterou žalobce požaduje na poplatku a na jistině, uhradil žalovaný do dne postoupení pohledávky celkem 3 150 Kč. Bylo na žalovaném, aby prokázal, že k prodlení s vrácením půjčky, jak bylo sjednáno, nedošlo, že ji vrátil, popř. že dluh zanikl jiným způsobem. Žalovaný nic takového v řízení netvrdil, žádné námitky nevznesl a vrácení půjčky neprokázal. Aktivní legitimace žalobce pak plyne z platně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek (§ 1895 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., tzv. „nového“ občanského zákoníku). 7. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobci přiznal i úroky z prodlení dle § 517 odst. 2 o. z. s přihlédnutím k výši úroků, stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 364 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 9. Soud neshledal důvod pro postup podle právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ani pro aplikaci § 150 o.s.ř.