22 C 283/2021-17 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal vydání soudního rozhodnutí, kterým soud uložil žalovanému zaplatit mu částku 25 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi žalovaným a předchůdcem žalobce [právnická osoba] došlo dne 6.11.2017 k uzavření Smlouvy o povoleném debetu [číslo], jejíž součástí byly obchodní podmínky banky. Na základě této smlouvy se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému možnost čerpání kontokorentního úvěru až do výše 25 000 Kč. Žalovaný byl oprávněn povolený debet průběžně čerpat s tím, že byl povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem ve výši 21,90 % p.a. a poplatky účtované v souvislosti s poskytnutím úvěru. Původní věřitel svou povinnost z úvěrové smlouvy splnil a žalovanému úvěr poskytl. Žalovaný však své povinnosti vyplývající ze Smlouvy nedodržel, a proto původní věřitel dne 11.5.2020 k okamžitému zaplacení celé dlužné částky. Žalovaný dluh neuhradil. Žalovaný tak dluží žalobci jistinu 25 000 Kč, úrok ve výši 1 150,04 Kč a úrok z prodlení ve výši 1 470,24 Kč. Žalovaný byl žalobcem písemně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou k plnění, ani přesto však nebyla dlužná částka uhrazena. 2. Žalobce souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Dle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. 4. Dle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., tzv. nového občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Dle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 6. Dle § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. 7. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Dle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle ust. § [číslo] odst. 1 postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 9. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o poskytnutí úvěru na běžném účtu tzv. povolený debet. V souladu s ustanovením § 1751 odst. 1 o. z. účastníci určili část obsahu smlouvy odkazem na obchodní podmínky. Soud vzal za prokázané, že dle platně uzavřené smlouvy o poskytnutí úvěru na běžném účtu předchůdce žalobce umožnil žalovanému čerpat kontokorentní úvěr na jeho účtu až do částky 25 000 Kč mimo jiné za podmínky, že povolený kontokorent nebude překračován a bude řádně splácen v dohodnutých termínech. Protože však došlo k překročení sjednaného úvěrového limitu, který nebyl vyrovnán, předchůdce žalobce úvěr zesplatnil dopisem odeslaným dne 12.5.2020. Žalovaný byl dodatečně vyzván žalobcem dopisem, aby dlužnou částku uhradil. Žalovaný však na výzvu nereagoval a neuhradil ani část svého dluhu. Pohledávka za žalovaným byla předchůdcem žalobce [právnická osoba] postoupena na [právnická osoba] a.s.. S ohledem na shora uvedené soud shledal žalobu důvodnou, žalobce prokázal existenci pohledávky i její výši a žalovaný neprokázal, že by jeho závazek zcela zanikl zaplacením či jiným způsobem. 10. Protože se žalovaný svým jednáním dostal do prodlení se zaplacením peněžitého závazku, má žalobce nárok i na úrok z prodlení z dlužné částky. Žalobce požaduje zákonný úrok z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné jistiny 25 000 Kč od 16.6.2020 do zaplacení. Nárok žalobce je i v této části a výši v souladu se zákonem, soud proto žalobě i v tomto směru vyhověl. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 9 712 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 25 000 Kč sestávající z částky 2 100 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 200 Kč ve výši 1 512 Kč. 12. Soud neshledal důvod pro postup podle právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ani pro aplikaci § 150 o.s.ř.