22 C 49/2021-23 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne 15. 6. 2020 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 9 247 Kč s příslušenstvím. Žalobu žalobce odůvodnil tak, že dne 17. 10. 2019 jako úvěrující distančním způsobem prostřednictvím elektronické komunikace na webové stránce [webová adresa] uzavřel se žalovaným jako úvěrovaným smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Na základě Smlouvy žalobce poskytl žalovanému na jeho požádání peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč bankovním převodem na účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se zároveň zavázal poskytnuté peněžité prostředky žalobci vrátit a zaplatit mu poplatek ve výši 20 % z celkové čerpané výše úvěru, tj. částku 1 000 Kč, a dále smluvní úrok ve výši 15 % ročně z výše čerpaného úvěru, který na konci každého kalendářního měsíce přirůstá k jistině dluhu. Celková výše přirostlého úroku činí 2 884 Kč. Žalovaný byl dle smlouvy povinen žalobci zaplatit splátku v minimální výši odpovídající 1/5 dlužné částky k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však 300 Kč. Podle čl. 4 Smlouvy zasílal žalobce žalovanému každý měsíc výpis z úvěru, z něhož vyplývala aktuální výše dluhu ze Smlouvy, výše minimální splátky a datum splatnosti. Podle čl. 6 Smlouvy bylo dále sjednáno, že bude-li žalovaný v prodlení se splacením dluhu či jeho části, je povinen hradit žalobci úrok z prodlení v zákonné výši. Podle čl. 6 Smlouvy žalobce se žalovaným ujednali pro případ prodlení žalovaného se splacením dluhu či jeho části, je žalovaný povinen dále hradit žalobci smluvní pokutu ve výši 121 Kč za každý započatý měsíc prodlení. Nárok na smluvní pokutu vzniká po dobu prvních 3 měsíců prodlení. Smluvní pokuta se na konci každého kalendářního měsíce taktéž stává součástí jistiny dluhu žalovaného. Součástí celkové dlužné částky je smluvní pokuta ve výši 363 Kč. Žalovaný žalobci na splátkách úvěru nezaplatil ničeho. Podle čl. 6 Smlouvy se bez dalšího stává celý dluh splatným a žalobce je tak oprávněn požadovat splacení celé dlužné částky v případě, že bude žalovaný v prodlení se splacením dluhu či jeho části po dobu delší než 2 měsíce. Žalovaný dlužnou částku v době splatnosti neuhradil, a je tak od 1. 2. 2020 v prodlení. Žalobci tak vznikl nárok na úhradu celkové dlužné částky ve výši 9 247 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši ode dne 1. 2. 2020 do zaplacení. 2. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, jeho stanovisko k žalobou uplatněnému nároku nebylo zjištěno. 3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), vycházejíce přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů, když žalobce s tímto postupem souhlasil a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Předvolání k jednání bylo žalovanému do vlastních rukou na adrese trvalého pobytu (§ 46b písm. a) o. s. ř.) doručeno tzv. fikcí s tím, že písemnost se považuje za doručenou dnem 28. 6. 2021 (§ 49 odst. 4 o. s. ř.). 4. Žalobce se žalovaným uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Smlouva o revolvingovém úvěru byla mezi žalobcem a žalovaným uzavřena distančně prostřednictvím elektronických prostředků a následně v listinné podobě a je tak ve smyslu ustanovení § 562 občanského zákoníku uzavřena písemně. Podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru je ujednání o závazku úvěrujícího poskytnout peněžní prostředky úvěrovanému a povinnost úvěrovaného poskytnutou částku vrátit a zaplatit úrok. Žalobce a žalovaný se tedy v projednávané věci dohodli, že žalobce na požádání žalovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a žalovaný se zavázal, že poskytnuté peněžní prostředky vrátí a zaplatí žalobci poplatek za čerpání úvěru a úrok, a to vše za podmínek dále uvedených ve smlouvě. Žalobce a žalovaný se ve smlouvě o úvěru dále dohodli, že bude-li žalovaný v prodlení se splacením dluhu či jeho části, je povinen hradit žalobci úrok z prodlení v zákonné výši a dále že v případě, že je žalovaný v prodlení se splacením dluhu či jeho části, je povinen dále hradit žalobci smluvní pokutu. 5. Žalovanému byly peněžní prostředky poskytnuty, ale nevrátil je, a proto bylo žalobě vyhověno. Strany sjednaly sazbu úroku. Byť jde o úročení měsíční (nicméně až od prvého dne druhého měsíce následujícího po měsíci, kdy byl úvěr čerpán) neshledal soud úrokovou sazbu nepřiměřenu. Pokud jde o poplatek za čerpání úvěru, byl sjednán v mezích § 1 odst. 2, § 1725 o. z. Smluvní pokuta pak nachází zákonnou oporu v § 2048 o. z. Žádné z ujednání ve smlouvě, které zakládají jednotlivé nároky, nebylo shledáno jako zneužívající (§ 1813 o. z.). Jelikož se žalovaný dostal s placením do prodlení, vznikl věřiteli rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 1958, § 1968, § 1970 o. z.). Podle § 1968 věta první o. z. je v prodlení dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. Podle § 1970 odst. 2 o. z. stanoví výši úroku z prodlení vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Žalobci proto byl přiznán zákonný úrok z prodlení dle výše uvedeného nařízení vlády. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 500 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (§14b odst. 1 písm. c) bod 1 a. t.) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč (§ 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.). 7. Žalobce se v dané věci domáhal zaplacení dlužné jistiny úvěru a poplatku za poskytnutí úvěru, přičemž žalobce, s ohledem na předmět svého podnikání, podává žaloby ve skutkově a právně obdobných věcech opakovaně. Návrh na zahájení řízení je podáván na ustáleném vzoru, čímž soud nemá na mysli formu návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, ale ustálený obsah návrhu (žaloby) s minimální skutkovou a právní argumentací, kdy jednotlivé návrhy se od ostatních odlišují jen v minimální míře. Nezbytné označení žalovaného, konkrétní smlouvy o úvěru, spolu s uvedením údaje o výši pohledávky, je pouhou nevyhnutelnou individualizací ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být řádně podán. Právě pro tuto minimální míru odlišností lze sepis návrhu na zahájení řízení kvalifikovat spíše jako administrativní úkon než úkon právní pomoci, a to tím spíše, že návrhy jsou opakovaně podávány týmž advokátem. Z těchto důvodů má soud za to, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí o náhradě nákladů řízení do podání žaloby podle ustanovení § 14b odst. 1 a. t. 8. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty před středníkem. Údaj o místu plnění náhrady nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. 9. Soud s odkazem na ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. v rozsudku uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.