22 C 90/2021-19 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal na žalovaném zaplacení částky 49 773,07 Kč s příslušenstvím a úhrady nákladů soudního řízení s odůvodněním, že na základě Smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 29.5.2018 poskytl žalovanému úvěr, a to až do výše 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobci úvěr včetně úroků a poplatků v pravidelných měsíčních splátkách. Vzhledem k tomu, že úvěr nebyl žalovaným řádně a včas splácen, žalobce využil svého oprávnění a úvěr prohlásil za okamžitě splatný ke dni 12.2.2019. Ke dni 28.04.2020 činí pohledávka žalobce částku 57 922,74 Kč tj. jistina úvěru ve výši 47 879,07 Kč, poplatky ve výši 1 894 Kč a příslušenství pohledávky tvořené úrokem ve výši 3 229,01 Kč a úrokem z prodlení ve výši 4 920,66 Kč. Žalovaný byl k úhradě výše uvedené pohledávky písemně vyzván předžalobní výzvou zaslanou dne 4.3.2020. Do dnešního dne však neuhradil ničeho. 2. Žalobce souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Z žalobcem předložené Smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi žalovaným a žalobcem dne 29.5.2018 soud zjistil, že podpisem této Smlouvy žalovaný požádal o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 50 000 Kč. Úvěr byl žalovanému vyplacen dne 29.5.2018, o čemž svědčí výpis z účtu žalovaného. Součástí Smlouvy jsou [ulice] podmínky pro [anonymizováno] spotřebitelské úvěry, na které Smlouva výslovně odkazuje, a podpisem Smlouvy s nimi žalovaný vyslovil svůj souhlas. Ve Smlouvě se žalovaný zavázal uhradit žalobci půjčené prostředky spolu s úrokem 4,9 % p. a. v 84 pravidelných měsíčních splátkách po 703 Kč, vždy k 12. dni v měsíci, počínaje 12.6.2018. Z historie úvěrového účtu bylo zjištěno, že žalovaný nehradil splátky řádně. Žalobce proto zaslal žalovanému upomínky k úhradě dlužných částek dne 29.10.2018, 20.11.2018, 9.1.2019. Žalovaný však i přes upomínání dlužné částky neuhradil, dostal se do prodlení, žalobce proto v souladu s čl. 9 1. písm. d) dopisem ze dne 14.2.2019 celý úvěr zesplatnil ke dni 12.2.2019 a vyzval žalovaného k zaplacení celého zůstatku dlužné částky s příslušenstvím do 21.2.2019. Z historického výpisu z účtu bylo zjištěno, že žalovaný do 23.2.2020 ničeho nezaplatil. Žalovaný nic nezaplatil ani na základě předžalobní výzvy k plnění zaslané právním zástupcem žalobce. 4. Dle § 2395 z. č 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ NOZ“) Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Dle § 2399 NOZ Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 6. Dle § 1751 odst. 1 NOZ část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. 7. Dle § 1802 věty prvé NOZ mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Má se za to, že se ujednaná výše úroků týká ročního období (§ 1803 NOZ). Není-li doba placení úroků ujednána, platí se úroky s jistinou, a je-li jistina splatná později než za rok, platí se úroky ročně pozadu (§ 1804 NOZ). 8. Dle § 1970 NOZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. V daném případě při hodnocení žaloby po stránce skutkové i právní, na základě provedeného dokazování, dospěl soud k závěru, že žaloba žalobce je v plném rozsahu důvodná. Na základě Smlouvy o úvěru poskytl žalobce žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč, žalovaný však své povinnosti přestal plnit, nehradil dohodnuté splátky řádně a včas, žalobce proto celý úvěr dle ujednání v obchodních podmínkách, které byly nedílnou součástí smlouvy, zesplatnil. Žalobce prokázal existenci pohledávky i její výši a vzhledem k tomu, že se žalovaný k žalobě nevyjádřil, neunesl břemeno tvrzení, pokud jde o zaplacení dlužných částek či jiný způsob zániku dluhu. Jelikož soud shledal pohledávku žalobce oprávněnou jak do jistiny 47 879,07 Kč, poplatků 1 894 Kč, tak do úroku z úvěru 3 229,01 Kč, neboť byla sjednána úroková sazba, za kterou i jiné subjekty se zapsaným předmětem podnikání poskytování úvěrů v obchodním rejstříku poskytují klientům úvěry (v souladu s § 1802 a násl. o. z.), a tyto i do budoucna z nesplácené jistiny 47 879,07 Kč od 29.4.2020 do zaplacení, zavázal žalovaného tyto částky žalobci zaplatit. 10. Protože se žalovaný svým jednáním dostal do prodlení s placením peněžitého závazku, má žalobce v souladu s § 1970 o. z. nárok i na úrok z prodlení. Protože žalobce požaduje výši úroků z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., je jeho nárok i v této části po právu a soud žalobě i v tomto směru vyhověl. Uložil tedy žalovanému zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení vyčíslený do 28.4.2020 ve výši 4 920,66 Kč a dále ve výši ve výši 9,75 % ročně z částky 47 879,07 Kč od 29.4.2020 do zaplacení. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 170 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 992 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 49 773,07 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. 12. Soud při stanovení výše náhrady nákladů řízení aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. V daném případě je naplněn předpoklad pro určení snížené sazby odměny, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. Z obsahu návrhu je zřejmé, že se v předmětném případě jedná o návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od ostatních návrhů odlišuje jen v minimální míře, a to takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován. Jednoduchost a typovost podání je zcela zjevná, což nijak nesouvisí se skutečností, že žaloba je podána na předepsaném formuláři návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, neboť pro posouzení je rozhodný obsah, nikoliv forma podání. S výjimkou číselných údajů a identifikace žalovaného žalobní tvrzení neobsahují žádná specifika, žaloba je naopak formulována tak, aby v ní byly (v jednotlivých obdobných věcech týkajících se téhož žalobce) měněny vždy jen číselné údaje vztahující se k uzavřené smlouvě a výši dluhu. Ostatní tvrzení zůstávají neměnná a text žaloby tak lze považovat za podaný na ustáleném vzoru. Z takových okolností je nutné uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. Podání pro žalobce opakovaná, vydávaná podle stejného schématu, kde jsou zaměňována pouze některá, konkretizovaná skutkově jednoduchá data, jsou co do jejich vyhotovení daleko méně náročná. Odměna a náklady související s těmito úkony jsou proto obecně nižší. 13. Soud neshledal důvod pro postup podle právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ani pro aplikaci § 150 o.s.ř..