23 C 307/2020-41 — Okresní soud v Liberci

1. Žalující strana se domáhala, aby soud uložil žalované straně zaplatit jí: jistinu půjčky: 9 410 Kč, plynoucí zákonný úrok z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 9 410 Kč od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2017, úrok z prodlení ve výši 7,50 % ročně z částky 9 410 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, úrok z prodlení ve výši 8,00 % ročně z částky 9 410 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, úrok z prodlení ve výši 8,75 % ročně z částky 9 410 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, úrok z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 9 410 Kč od 1. 7. 2019 do 30. 12. 2019 a za dobu od 31. 12. 2019 do zaplacení, roční úrok z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanoveného Českou národní bankou a je platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. 2. Žalující strana (dále označená též jako věřitel) tvrdila, že žalovaná strana (dále označená též jako dlužník) uzavřela dne [datum] se společností [právnická osoba] (dále označený též jako poskytovatel půjčky) smlouvu o půjčce [číslo]. Na základě této smlouvy byly žalované straně poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které se žalovaná strana zavázala uhradit spolu se souhrnným poplatkem za poskytnutí půjčky v částce 8 985 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 23 985 Kč měla žalovaná strana uhradit formou 39 týdenních splátek po 615 Kč. Žalovaná strana však uhradila pouze 14 575 Kč. Pohledávka poskytovatele půjčky za dlužníkem byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 na [právnická osoba] [anonymizováno] (dále označená též jako přechodný věřitel). Dlužná částka byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 postoupena na společnost [právnická osoba] 3. Dlužnou částku tvoří jistina a úrok z prodlení. 4. Žalovaná strana se k žalobě nevyjádřila, v řízení zůstala nečinná. Soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci (§ 153 odst. 1 o.s.ř.) v rozsahu účastníky uplatněných tvrzení a důkazů (§ 101 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř.). Za situace, kdy žalovaná strana zůstala v řízení nečinná, tak soud vycházel z tvrzení žalující strany a jí navržených a soudem provedených důkazů a rozhodl na základě takto zjištěného skutkového stavu. Přičemž při zjišťování skutkového stavu soud postupuje v součinnosti s účastníky tak, aby sporné skutečnosti byly podle míry procesní účasti účastníků zjištěny (§ 6 o.s.ř.) Tomu odpovídá i zásada vyjádřená např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2003 sp. zn. [spisová značka], že:„ V občanském soudním řízení, které je založeno na procesní aktivitě účastníků, se uplatňuje projednací zásada, podle které mají účastníci ohledně skutečností, ze kterých vyvozují pro sebe příznivé právní následky, břemeno tvrzení a důkazní povinnost. Soud není povinen prověřovat z úřední povinnosti tvrzení, které druhá strana nepopírá a nezpochybňuje.“ 5. Protože věc bylo lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání (§ 115a o.s.ř.) a stanovil jim lhůtu k vyjádření. Současně soud k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se účastník v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Účastníci s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili, a proto soud rozhodl bez nařízení jednání. 6. Soud učinil následující skutkový a právní závěr. 7. Vzhledem k § 3028 zákona č. 89/2012 Sb. se věc posuzuje podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen OZ), ve znění účinném do 31. 12. 2013, neboť jde o práva a povinnosti vzniklé před 1. 1. 2014. Vztah z postoupení se pak řídí zákonem č. 89/2012 Sb. 8. Pohledávka poskytovatele půjčky byla smlouvou o postoupení postoupena na přechodného věřitele (§ 1879 o. z.), následně byla pohledávka přechodného věřitele postoupena na žalující stranu. Tím bylo založeno oprávnění žalující strany vymáhat v soudním řízení postoupenou pohledávku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009 sp. zn. [spisová značka]). 9. Mezi dlužníkem a poskytovatelem půjčky byla uzavřena smlouva o půjčce (§ 657 obč. zák.) a dlužníkovi byly přenechány peněžní prostředky. Dlužník měl půjčku hradit ve splátkách a zaplatit sjednaný souhrnný poplatek za poskytnutí půjčky. Zákon připouští, aby smlouva o půjčce byla sjednána jako úplatná (§ 658 odst. 1 obč. zák.), přičemž způsob úročení lze dohodnout, jak vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2013 sp. zn. [spisová značka], nejen stanovením procentní sazby a časového úseku, za který se úrok počítá (ročně, měsíčně, denně), a za dobu skutečného užívání jistiny dlužníkem (tedy i za dobu jejího užívání po uplynutí sjednané lhůty splatnosti, nebude-li půjčka v této lhůtě vrácena), ale i pevnou částkou stanovenou za dobu od poskytnutí půjčky do její splatnosti, jejíž výše se nemění ani v případě, že dlužník jistinu ve sjednané lhůtě splatnosti věřiteli nevrátí. 10. Žalovaná strana smlouvu o půjčce nezpochybnila. Bylo na ní, aby prokázala, že k prodlení s vrácením půjčky, jak bylo sjednáno, nedošlo a že půjčku vrátila, popř. že dluh jinak zanikl (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2010 sp. zn. [spisová značka], jehož závěry jsou použitelné i nadále). Žalovaná strana nic takového v řízení netvrdila, žádné námitky nevznesla a vrácení neprokázala, a proto byla žaloba shledána po právu 11. Dlužník poskytovateli půjčky, přechodnému ani současnému věřiteli platby neuhradil, a proto bylo žalobě co do jistiny, včetně úroku z prodlení z ní, vyhověno. 12. Dlužník neprokázal, že jistinu vrátil řádně a včas, je proto v prodlení a věřiteli tak vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 517 odst. 1, 2 OZ). Povinnost platit úrok z prodlení trvá až do zániku dluhu splněním nebo jiným způsobem (k povaze závazku k placení úroků z prodlení srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2007 sp. zn. 21 Cdo 761/2007). Úrok z prodlení v zákonné výši dle § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ke dni okamžiku prodlení. 13. Lhůta k plnění byla stanovena zákonná obecná, neboť nebyly zjištěny skutečnosti odůvodňující stanovení lhůty delší nebo stanovení plnění ve splátkách. 14. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud postupoval dle § 142a o.s.ř., přičemž při tom přihlédl k názoru vyjádřenému v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 2. 2015 sp. zn. [spisová značka] O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalující strana měla ve věci plný úspěch a má tak nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení vůči žalované straně. 15. Náhrada nákladů řízení se skládá ze zaplaceného soudního poplatku. Dále k ní patří odměna za zastupování, jelikož byla žalující strana zastoupena advokátem. Odměna byla stanovena podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, (dále jen AT), podle tarifní hodnoty dle § 8 odst. 1 AT byla určena sazba mimosmluvní odměny. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby byla stanovena dle § 14b AT. Za jeden úkon právní služby zástupci dále náleží paušální částka náhrady hotových výdajů. Paušální částka náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby poskytnutý do podání návrhu činí dle § 14b AT 100 Kč. Zástupce poskytl do podání návrhu na zahájení řízení 3 úkony právní služby v případě tzv. formulářové žaloby se sazbou odměny za dva úkony právní služby ve výši 400 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby) dle § 14b odst. 1, § 11 odst. 1 AT a jeden úkon právní služby ve výši 100 Kč (jednoduchá výzva k plnění) dle § 14b odst. 1, § 11 odst. 2 AT. Za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení náleží zástupci paušální částka náhrady hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) AT ve výši 100 Kč. 16. Soud aplikoval § 14b AT, neboť z obsahu návrhu je zřejmé, že jde po obsahové stránce o formulace, které žalobce opakovaně, ve skutkově a právně obdobných věcech do formuláře vepisuje. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalující stranou podávané návrhy v druhově totožných věcech – tj. vymáhání dluhů ze smluv o půjčce mají stejnou strukturu, stejné rozvržení vylíčení rozhodných skutečností a stejné formulační obraty. Je tak evidentní, že žalující strana vychází při sepisování návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ze vzoru, který je u ní ustálený v těchto druhově shodných věcech. Samozřejmě je nezbytné vždy v každé věci změnit označení žalovaného a výši pohledávky, stejně jako označení smlouvy a den jejího uzavření. Toto je však pouze nezbytná individualizace ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být podán. Tuto individualizaci je třeba učinit u každého návrhu. Pokud by provedení takovéto individualizace uplatněného nároku mělo vylučovat aplikaci § 14b AT, pak by ustanovení § 14b AT postrádalo jakýkoliv smysl (bylo od začátku obsolentní), neboť s ohledem na to, že každou pohledávku je třeba individualizovat, by v praxi nemohlo