23 C 328/2009-437 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobou podanou u soudu dne [datum] ve znění její změny připuštěné usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že [jméno] [příjmení], [datum narození], zemřelá [datum], byla ke dni [datum] členkou bytového družstva [ulice] bytové družstvo [anonymizováno] stavby [obec], sídlem [adresa], [IČO], a výlučnou vlastnicí družstevního podílu v bytovém družstvu [ulice] bytové družstvo [anonymizováno] stavby [obec], sídlem [adresa], [IČO], se kterým je spojen nájem družstevního bytu [číslo] o velikosti [anonymizováno] + kk s příslušenstvím v [anonymizováno] nadzemním podlaží domu [adresa] v [anonymizováno] ulici v [obec]. 2. [jméno] [příjmení] byla původně účastnicí řízení na straně žalované, dne [datum] zemřela, řízení ve vztahu k ní bylo zastaveno usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]. 3. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] (po připuštěné změně žaloby) zrušil ve vztahu žalobkyně a žalovaná rozsudek Okresního soudu v Liberci č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] ve znění opravného usnesení téhož soudu č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] Odvolací soud ve svém rozsudku konstatoval, že úmrtí [jméno] [příjmení] nastolilo, pokud jde o relevantní skutečnosti, jiný skutkový stav, a že nemohou nadále obstát ty závěry okresního soudu, které se opíraly o nemožnost přiznat žalobě důvodnost v situaci, kdy [jméno] [příjmení] mohla disponovat se svými právy. 4. V průběhu odvolacího řízení bylo doplněno dokazování listinami, a to usnesením Okresního soudu v Liberci ve věcí řízení o pozůstalosti po [jméno] [příjmení] č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], jež nabylo právní moci dne [datum], a potvrzením soudní komisařky JUDr. [jméno] [příjmení] ze dne [datum]. Bylo tak zjištěno, že řízení bylo zastaveno, když zůstavitelka zanechala majetek pouze nepatrné hodnoty a ten byl vydán vypravitelce pohřbu [celé jméno žalované] Odvolací soud tak vyslovil závěr, že:“ Nelze tudíž nadále upřít důvodnost argumentaci žalobkyně, jež namítá možnost vzniku majetkové újmy ve své sféře nastalé tím, že jediná majetková hodnota, přicházející v úvahu coby součást dědictví, jíž byla zemřelá [jméno] [příjmení] nadána, se v důsledku žalobkyní tvrzeného neplatného dvoustranného právního úkonu, jehož účastníky byly [jméno] [příjmení] na straně jedné a žalovaná na straně druhé, nestala předmětem projednání v dědickém řízení. Odvolací soud má při posuzování otázky naléhavého právního zájmu žalobkyně na požadovaném určení – se zřetelem na situaci, jež nastala v průběhu odvolacího řízení - za to, že skutkové okolnosti dané věci umožňují aplikaci právních závěrů vyslovených v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1826/2004 ze dne 6. října 2004: Spor o to, zda součástí dědictví po zůstaviteli je určitá věc, se v občanském soudním řízení typově řeší žalobou na určení, že zůstavitel byl ke dni svého úmrtí vlastníkem věci. Okolnost, že dosud nebylo zahájeno řízení o dodatečném projednání dědictví, nemá z pohledu naléhavého právního zájmu význam. Skutečnost, že předmětem tohoto řízení je určení vlastnictví družstevního podílu v bytovém družstvu, podle názoru odvolacího soudu použití výše uvedených právních závěrů na danou věc nebrání; družstevní podíl má věcně obdobnou povahu jako podíl v obchodní korporaci a je věcí ve smyslu práva, která spadá do sféry vlastnictví člena družstva (viz důvodová zpráva k § 595 zák. č. 89/2012 Sb.)“ 5. Odvolací soud věc ve zrušeném rozsahu vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení za účelem shromáždění skutkových zjištění z provedených důkazů, případně doplnění důkazů o pravdivosti tvrzení žalobkyně v tom směru, že dohoda o převodu členských práv a povinností spojených s členstvím v Stavebním bytovém družstvu [anonymizováno] stavby [obec] se sídlem v [obec], včetně práva nájmu bytu [číslo] o velikosti [anonymizováno] + kk s příslušenstvím v domě [adresa] v [anonymizováno] ulici v [obec], uzavřená dne [datum] mezi [jméno] [příjmení] a [celé jméno žalované], trpí takovými vadami, jež působí její neplatnost, a proto nedošlo k zamýšleným účinkům, v důsledku toho zemřelá [jméno] [příjmení] byla ke dni [datum] členem bytového družstva [ulice] bytové družstvo [anonymizováno] stavby [obec] a výlučným vlastníkem družstevního podílu v bytovém družstvu [ulice] bytové družstvo [anonymizováno] stavby [obec], [IČO], se sídlem [adresa], se kterým je spojen nájem družstevního bytu [číslo] o velikosti 2 + kk s příslušenstvím v [anonymizováno] NP domu [adresa], v [anonymizováno] ulici v [obec]. 6. Posuzovaná dohoda o převodu členských práv a povinností spojených s členstvím v Stavebním bytovém družstvu [anonymizováno] stavby [obec] mezi [jméno] [příjmení] a žalovanou byla uzavřena dne [datum] za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinného do 31. 12. 2013, dále je„ obč. zák.“. Se zohledněním ustanovení § 3028 hlavy II. přechodných a závěrečných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinného od 1. 1. 2014, dále jen„ o. z.“, podle něhož se tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti (odst. 1) a není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů (odst. 2), postupoval soud v dané věci podle dosavadních právních předpisů (obč. zák.). 7. Podle ustanovení § 38 odst. 2 obč. zák. je neplatný právní úkon osoby jednající v [anonymizováno] poruše, která ji činí k tomuto právnímu úkonu neschopnou. 8. Ústavní soud v nálezu ze dne 20. 8. 2014, sp. zn. I. ÚS 173/13, ve věci týkající se důkazního standardu pro vyslovení neplatnosti právního úkonu pro duševní poruchu jednající osoby zdůraznil, že shledává důkazní standard„ zcela jednoznačného skutkového závěru“ a„ bez jakéhokoliv náznaku pravděpodobnosti“ používaný v ustálené judikatuře Nejvyššího soudu pro prokázání jednání v duševní poruše za účelem zneplatnění takového jednání za nadměrně vysoký. Takový standard narušuje spravedlivou rovnováhu mezi zmíněnými relevantními protichůdnými zájmy a v důsledku porušuje právo na ochranu majetku osob s [anonymizováno] postižením, pokud daným jednáním byl negativně zasažen majetek těchto osob. 9. Problematikou tzv. důkazního standardu ve sporech o platnost právního úkonu podle ustanovení § 38 odst. 2 obč. zák. a reflexí označeného nálezu Ústavního soudu se Nejvyšší soud zabýval např. v usnesení ze dne 27. května 2015, sp. zn. 30 Cdo 821/2015, v němž mimo jiné vyložil:„ Sám Ústavní soud např. ve svém usnesení ze dne 30. května 2013, sp. zn. II. ÚS 3492/12, ve shodě s dosavadní judikaturou Nejvyššího soudu, zaujal právní názor, že ‚závěr o neplatnosti právního úkonu ve smyslu § 38 odst. 2 obč. zák. nezbytně předpokládá, aby bylo vždy bezpečně zjištěno, že jeho subjekt buď nedokáže posoudit následky svého právního úkonu anebo tento právní úkon ovládnout, popř. obojí.‘ Judikatura Nejvyššího soudu ovšem nikdy nebyla postavena na závěru, že k aplikaci § 38 odst. 2 obč. zák. lze přistoupit pouze na základě ‚stoprocentně‘ zjištěného skutku. Nejvyšší soud opakovaně ve svých rozhodnutích připomínal, že nelze mechanicky přejímat odborné závěry znalců obsažených v jimi zpracovaných posudcích v daných sporech, ale že je zapotřebí – způsobem předvídaným v § 132 o. s. ř. – tyto posudky hodnotit i ve spojitosti s dalšími důkazními prostředky. A právě v této souvislosti bylo zdůrazňováno, že poněvadž neplatnost právního úkonu podle § 38 odst. 2 obč. zák. vyžaduje bezpečné zjištění, že účastník právního úkonu nedokáže posoudit následky svého jednání nebo své jednání ovládnout (srov. např. Sborník IV, ročník 1970, str. 456), je vyloučeno činit závěr o jednání v duševní poruše na základě pravděpodobnosti či za skutkových okolností, které i přes důkazní verifikaci soudu ve smyslu § 132 o. s. ř. neumožňují učinit v uvedeném směru zcela jednoznačný skutkový závěr, na nějž by bylo lze aplikovat ustanovení § 38 odst. 2 obč. zák. Soudy totiž v některých případech vybudovaly závěr o skutkovém stavu pouze na zjištěních čerpaných ze znaleckých posudků, které neobsahovaly zcela jednoznačnou informaci o tom, zda předmětná osoba v inkriminovaný okamžik měla (a pokud ano, pak v jakém rozsahu) snížené ovládací a rozpoznávací schopnosti. Ve znaleckých posudcích byly často neurčité či do jisté míry vzájemně si odporující dílčí závěry, případně absence [anonymizováno] dokumentace a relevantních informací o [anonymizováno] stavu (již nežijící) osoby k období, ve kterém učinila sporný právní úkon, byla nahrazována různými odbornými dedukcemi, odhady či předpoklady tehdejšího možného [anonymizováno] stavu posuzovaného, na což Nejvyšší soud reagoval těmito z