29 C 192/2021-15 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal, aby soud žalovanému uložil zaplatit mu částku 52 469,48 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 423,23 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 960,82 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 52 469,48 Kč od 26. 10. 2019 do zaplacení, s úrokem ve výši 13,40 % ročně z částky 52 469,48 Kč od 26. 10. 2019 do zaplacení. Žalobu odůvodnil především tím, že mezi předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdce žalobce“), a žalovaným došlo dne 12. 3. 2009 k uzavření Smlouvy o úvěru – konkrétně smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet (dále jen„ Smlouva“). Nedílnou součástí Smlouvy jsou Všeobecné obchodní podmínky a Sazebník. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl předchůdce žalobce žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč, a to jednorázově převodem na účet. Žalovaný se zavázal platit poplatky za poskytnuté bankovní služby a splácet poplatek za sjednané pojištění schopnosti splácet. Předchůdce žalobce žalovanému úvěr poskytl se sjednanou úrokovou sazbou 13,40 % p. a. Žalovaný se zavázal hradit splátky jistiny úvěru a úroků a vyúčtované poplatky řádně a včas. Žalovaný porušil závazky ze Smlouvy zejména tím, že byla opakovaně v prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek úvěru a úroků a vyčíslených poplatků. Předchůdce žalobce tak využil svého oprávnění a úvěr zesplatnil ke dni 20. 8. 2010. Pohledávku za žalovaným postoupil právní předchůdce žalobce na žalobce na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 6. 2019, a to s účinností ke dni 21. 6. 2019. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem zaslaným dne 24. 7. 2019. Ke dni postoupení činila výše pohledávky za žalovaným částku 52 469,48 Kč. Po postoupení pohledávky uhradil žalovaný celkem 500 Kč. Žalobce tedy po žalovaném požaduje zaplacení dlužné částky jistiny úvěru ve výši 52 469,48 Kč, úroků z úvěru ve výši 1 960,82 Kč kapitalizovaného za období od 22. 6. 2019 do 25. 10. 2019 a úroků z prodlení v zákonné výši z částky ve výši 1 423,23 Kč kapitalizovaných za období od 22. 6. 2019 do 25. 10. 2019. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal nečinný. Soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci (§ 153 odst. 1 o.s.ř.) v rozsahu účastníky uplatněných tvrzení a důkazů (§ 101 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř.). Za situace, kdy žalovaná strana zůstala v řízení nečinná, tak soud vycházel z tvrzení žalobce a jím navržených a soudem provedených důkazů a rozhodl na základě takto zjištěného skutkového stavu. 3. Protože věc bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání (§ 115a o.s.ř.) a stanovil jim lhůtu k vyjádření. Současně soud k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se účastník v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Účastníci s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili, a proto soud rozhodl bez nařízení jednání. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. 4. Soud vyšel z žalobcem předložených listinných důkazů a učinil následující závěry o skutkovém stavu. Ze Smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet uzavřené mezi žalovanou a předchůdcem žalobce [právnická osoba] dne 12. 3. 2009 bylo zjištěno, že předchůdce žalobce se zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky spolu s úrokem ve výši 13,40 % p. a. předchůdci žalobce splatit v pravidelných 72 splátkách, každou ve výši 2 147,58 Kč. Z oznámení ze dne 20. 8. 2010 bylo zjištěno, že předchůdce žalobce prohlásil úvěr č. [bankovní účet] za splatný ke dni 20. 8. 2010. Celková dlužná částka k tomuto dni činila 86 655,48 Kč. Dopisem ze dne 3. 7. 2019 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky na žalobce a žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky. Dále byla žalovanému zaslána Předžalobní upomínka ze dne 19. 5. 2020 o čemž svědčí poštovní podací arch. Smlouva o postoupení pohledávek byla mezi žalobcem a [právnická osoba] uzavřena dne 18. 6. 2019, součástí seznamu je i pohledávka za žalovaným, která je předmětem tohoto řízení. 5. Po právní stránce soud posuzoval věc podle ustanovení smlouvy o úvěru podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ obchodní zákoník“), protože jde o tzv. absolutní obchodní závazkový vztah (§ 261 odst. 3 obchodního zákoníku), tedy vztah, který se řídí obchodním zákoníkem bez ohledu na povahu účastníků. Aktuálně je tato problematika sice upravena v zákoně č. 89/2012 Sb., tzv. nový občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), právní vztah účastníků však vznikl v době právní úpravy účinné do 31. 12. 2013. Dle ustanovení § 3028 odst. 3 o. z. se právní poměry vzniklé přede dnem účinnosti o. z. včetně všech práv a povinností z nich vzniklých řídí dosavadními právními předpisy. V daném případě tedy obchodním zákoníkem, ve znění rozhodném k okamžiku uzavření předmětné smlouvy. Dle ustanovení § 497 obchodního zákoníku smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 502 odst. 1 věta prvá obchodního zákoníku je dlužník od doby poskytnutí peněžních prostředků povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Dle § 503 odst. 1 věta prvá obchodního zákoníku závazek platit úrok je splatný spolu se závazkem vrátit použité peněžní prostředky. Dle § 504 obchodního zákoníku dlužník je povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané lhůtě, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o jejich vrácení věřitelem požádán. Dle § 506 obchodního zákoníku je-li dlužník v prodlení s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce, je věřitel oprávněn od smlouvy odstoupit a požadovat, aby dlužník vrátil dlužnou částku s úroky. Dle ust. § 517 odst. 2 občanského zákoníku jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. Dle ust. § 524 odst. 1 občanského zákoníku věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. Dle odst. 2 téhož ustanovení s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Podle § 526 odst. 1 obč. zák. postoupení pohledávky je povinen postupitel bez zbytečného odkladu oznámit dlužníkovi. Dokud postoupení pohledávky není oznámeno dlužníkovi nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníkovi neprokáže, zprostí se dlužník závazku plněním postupiteli. 6. Žalobce prokázal existenci pohledávky i její výši, žalovaný skutečnost, že by část, popř. celý dluh uhradil, že by tedy jeho závazek zanikl zaplacením či jiným způsobem, ani netvrdil. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. 7. Dle ustanovení § 1968 věty prvé o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením č. 351/2013 Sb; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Na základě zjištěného skutkového stavu a předložených důkazů ze strany žalobce soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, neboť se žalobci podařilo předloženými listinnými důkazy prokázat tvrzení obsažená v žalobě. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že ve sporu zcela úspěšnému žalobci soud přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v celkové částce 14 876,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 099 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle ustanovení § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.“) z tarifní hodnoty ve výši 52 469,48 Kč dle ust. 9 odst. 3 písm. a) a.t. za tři úkony právní služby (příprava a převzetí věci, žaloba, předžalobní výzva) po 3 220 Kč podle ustanovení § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., 3 režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 560 Kč ve výši 2 217,60 Kč.