12 C 261/2021-20 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 4 000 Kč spolu s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela účastnickou smlouvu [číslo] jejíž nedílnou součástí jsou Všeobecné podmínky žalobkyně a Ceník služeb a tarifů. Žalobkyně žalovanému umožnila využívání veřejně dostupné služby elektronických komunikací včetně služeb třetích stran. V rámci této smlouvy byl také sjednán pronájem koncového zařízení IMEI [číslo] typu Huawei B525 (dále jen„ Zařízení“) na dobu neurčitou. Pro případ nevrácení Zařízení nejpozději do 30 dnů od ukončení smlouvy o pronájmu sjednala žalobkyně se žalovaným povinnost uhradit smluvní pokutu ve výši 4 000 Kč. Žalovaný svému závazku nedostál a zařízení žalobkyni po ukončení nájemní smlouvy řádně a včas nevrátil. Vyúčtování smluvní pokuty za pronájem zařízení ve výši 4 000 Kč provedla žalobkyně vyúčtováním [číslo] splatným dne 11. 2. 2020. 2. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal. 4. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci: Dne [datum] uzavřela žalobkyně se žalovaným smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] Součástí smlouvy se staly i Všeobecné podmínky žalobkyně a Ceník. Na základě této smlouvy bylo žalovanému poskytnuto k pronájmu koncové zařízení IMEI [číslo] typu Huawei B525 (pevný internet do zásuvky). Dle smlouvy a Ceníku se žalovaný zavázal platit žalobkyni za poskytnutí tohoto Zařízení nájemné ve výši 30 Kč měsíčně včetně DPH. Na základě shora uvedené smlouvy umožnila žalobkyně využívat žalovanému služby elektronických komunikací a užívat pronajaté Zařízení, přičemž žalovanému bylo vyúčtováno nájemné společně se službami elektronických komunikací. Mezi stranami byla také sjednána povinnost vrátit Zařízení, a to v části smlouvy označené jako Smluvní ujednání ke smlouvě o pronájmu koncového zařízení, v níž je uvedeno„ Nejpozději do 30 dní od ukončení smlouvy o pronájmu koncového zařízení je Zájemce povinen vrátit pronajaté zařízení Operátorovi, a to způsobem uvedeným v článku 6. Obchodních podmínek pronájmu koncových zařízení.“ Pro případ porušení povinnosti obsahuje smlouva ceník smluvních pokut, kdy Smluvní pokuta za nevrácení pronajatého zařízení řádně a včas u zařízení Základ činí 4 000 Kč. Pro nezaplacení pohledávek žalobkyně vypověděla smlouvu dopisem ze dne 29. 10. 2019. Pro nevrácení zařízení byla žalovanému vyúčtována smluvní pokuta v částce 4 000 Kč, a to vyúčtováním služeb [číslo] splatným dne 11. 2. 2020. 5. Na základě uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce podle zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (zákon o elektronických komunikacích) a zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Podle § 2201 o. z. se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle § 2202 odst. 1 věty prvé o. z. pronajmout lze věc nemovitou i nezuživatelnou věc movitou. Podle § 2010 odst. 1 o. z. dluh lze zajistit, zaváže-li se třetí osoba věřiteli nebo ve prospěch věřitele za dlužníkovo plnění, anebo dá-li někdo věřiteli nebo ve prospěch věřitele majetkovou jistotu, že dlužník svůj dluh splní. Utvrdit lze dluh ujednáním smluvní pokuty nebo uznáním dluhu. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 6. Po právní stránce byla v souladu s výše uvedenými předpisy uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací s prvky smlouvy nájemní ve smyslu § 2201 a násl. o. z., na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému služby elektronických komunikací, umožnit mu připojení k veřejné komunikační síti a poskytnout Zařízení, a žalovaný se na druhé straně zavázal za ně platit fakturované částky, včetně nájemného za poskytnutí Zařízení. Žalobkyně svoje povinnosti splnila, umožnila žalovanému připojení k veřejné komunikační síti a poskytla mu zařízení. Žalobkyni pak tím, že žalovaný nesplnil smluvní povinnost k vrácení zařízení, vznikl nárok na uhrazení smluvní pokuty. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by smluvní pokutu uhradil, že mu povinnost k úhradě této částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud proto považuje nárok žalobkyně na zaplacení shora uvedené částky po právu a uložil žalovanému povinnost tuto částku žalobkyni uhradit. Požadavek žalobkyně na zaplacení úroků z prodlení nachází oporu v ustanovení § 1970 o.z.. Protože žalobkyně požadovala výši úroků z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., je její nárok i v této části po právu a soud žalobě i v tomto směru vyhověl. Uložil tedy žalovanému zaplatit žalobkyni úrok z prodlení jak uvedeno ve výroku rozsudku. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle ustanovení § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) v celkové výši 600 Kč za tři úkony právní služby: převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní upomínka s výší mimosmluvní hodnoty za jeden úkon právní služby 200 Kč a paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta v celkové výši 300 Kč k uvedeným třem úkonům právní služby (§ 14b odst. 5 písm. a) a.t.), s připočtením náhrady za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.), když advokátka žalobkyně je plátcem této daně. 8. Lhůtu k plnění stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvod pro její prodloužení. 9. V odůvodnění rozsudku soud s odkazem na ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř. uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.