16 C 164/2022-32 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 400 Kč od 7. 10. 2021 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný dne [datum] v [údaj o čase] hod., v budově služebny obvodního oddělení [obec], v [obec], ul. [datum], na pánských toaletách udeřil rukou do vodovodní pákové baterie zn. Metalia, čímž došlo k odlomení její horní pákové části. Výše uvedeným jednáním žalovaný způsobil žalobci škodu ve výši 400 Kč, když byl žalobce nucen vynaložit tuto částku na nákup nové vodovodní baterie. Žalovaný svým zaviněním porušil ust. § 2900 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle kterého je každý povinen počínat si při svém chování tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na vlastnictví jiného, žalobce v souladu s ust. § 2910 o. z. požaduje po žalovaném náhradu škody ve výši 400 Kč. K uhrazení škody byl žalovaný žalobcem vyzván dopisem ze dne 16. 9. 2021 s tím, aby tak učinil nejpozději do 6. 10. 2021. Žalovaný si obsílku, která byla u poskytovatele poštovních služeb připravena k vyzvednutí dne 21. 9.2021, nevyzvedl a do dnešního dne ničeho nezaplatil. 2. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, jeho stanovisko k žalobou uplatněnému nároku nebylo zjištěno. 3. Účastníci řízení byli soudem ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), vyzváni zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, s tím že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude souhlas s tímto postupem soudu předpokládán ve smyslu ustanovení § 101 odst.4 o.s.ř.. Žalobce ani žalovaný se k postupu soudu nevyjádřili. Soud proto rozhodl bez nařízení jednání, vycházeje z obsahu spisu a listinných důkazů. 4. Soud má za zjištěné, že žalovaný dne [datum] v [údaj o čase] hod., v budově služebny obvodního oddělení [obec], v [obec], ul. [datum], na pánských toaletách udeřil rukou do vodovodní pákové baterie zn. Metalia, čímž došlo k odlomení její horní pákové části. Výše uvedeným jednáním žalovaný způsobil žalobci škodu ve výši 400 Kč, když byl žalobce nucen vynaložit tuto částku na nákup nové vodovodní baterie. K uhrazení škody byl žalovaný žalobcem vyzván dopisem ze dne 16. 9. 2021 s tím, aby tak učinil nejpozději do 6. 10. 2021. Žalovaný si obsílku, která byla u poskytovatele poštovních služeb připravena k vyzvednutí dne 21. 9.2021, nevyzvedl a do dnešního dne ničeho nezaplatil. 5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ustanovení § 2900 o. z. vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného. Podle ustanovená § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. 6. Po právní stránce v souladu s výše citovanými ustanoveními žalovaný porušil povinnost stanovenou § 2900 o. z., když si při svém konání nepočínal tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného. Svým jednáním způsobil žalobci škodu ve výši 400 Kč a je tak podle ustanovení § 2910 o. z. žalobci vzniklou škodu nahradit. Soud proto považuje nárok žalobce na náhradu škody oprávněný a uložil žalovanému povinnost tuto částku žalobkyni uhradit. 7. Požadavek žalobce na zaplacení úroku z prodlení nachází oporu v ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, kdy dlužník, který svůj dluh nesplní řádně a včas, je v prodlení. Je-li v prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení. Výše úroků z prodlení byla stanovena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8. Žalobce v řízení prokázal všechna svá tvrzení, naopak žalovaný zůstal v řízení zcela nečinný a nebylo zjištěno, že by žalobci vzniklou škodu nahradil, ani že tento nárok žalobce jinak zanikl, soud proto důvodné žalobě v plném rozsahu vyhověl. 9. S odkazem na ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř. uvedl soud v odůvodnění rozsudku pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu věci a stručné právní posouzení věci, když proti rozsudku není přípustné odvolání. 10. Plně úspěšnému žalobci náleží podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. náhrada nákladů řízení. Žalobci přiznal soud nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč, představující náklady účastníka, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem, a to podle ustanovení § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 2 odst. 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb., za dva úkony spočívající v podání návrhu a zaslání výzev k plnění, tedy celkem ve výši 600 Kč. 11. Lhůtu k plnění stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvod pro její prodloužení. 12. Podle ustanovení § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, byla povinnost zaplatit soudní poplatek uložena žalovanému, když žalobce byl ze zákona osvobozen od jeho placení, žalobě soud zcela vyhověl, žalovanému právo na náhradu nákladů řízení proti žalobci nevzniklo a sám není od poplatku osvobozen. Výše poplatku 1 000 Kč byla stanovena podle položky 1 bod 1. písm. a) sazebníku poplatků, který je přílohou zákona o soudních poplatcích.