19 C 204/2021-50 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 5 470,21 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný uzavřel dne 2. 11. 2013 se společností [právnická osoba] (dříve: [právnická osoba], nyní [právnická osoba]), [IČO] (dále jen„ Postupitel“), smlouvu o bankovních produktech a službách na základě, které Postupitel zřídil a vedl žalovanému bankovní účet č.: [bankovní účet] (dále jen„ Smlouva“), a současně umožnil žalovanému, na jeho žádost, čerpat kontokorentní úvěr dle článku "Bankovní produkty a služby" Smlouvy. Změna výše povoleného limitu k čerpání kontokorentního úvěru byla vždy prováděna na základě Dispozic ke smlouvě o bankovních produktech a službách. Nedílnou součástí Smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky. Žalovaný, na základě Smlouvy, čerpal kontokorentní úvěr v celkové výši 4 512,05 Kč. S úhradou svých smluvních závazků dle Smlouvy se žalovaný dostal do prodlení, a tak věřitel využil svého oprávnění uvedeného v článku I. /Společná ustanovení/ odst. 44d VOP, a předmětnou pohledávku zesplatnil. Pohledávka se tak stala splatnou k 25. 6. 2019. Dne 16. 6. 2020 uzavřel Postupitel s žalobcem smlouvu o postoupení pohledávek. Předmětem této smlouvy bylo mimo jiné i postoupení pohledávky plynoucí ze shora uvedené Smlouvy. Postoupení pohledávky bylo oznámeno žalovanému dopisem ze dne 25. 6. 2020, které odeslal Postupitel. Dne 29. 6. 2020 byla žalovanému zaslána výzva k plnění. Celkový dluh žalovaného z výše uvedené Smlouvy, tak tvoří: dlužná jistina 4 512,05 Kč, dlužné smluvní úroky 0 Kč, smluvní poplatky 600 Kč a úroky z prodlení 358,16 Kč. Z těchto částek však navzdory zaslání výzvy k plnění neuhradil žalovaný, ke dni podání žaloby, ničeho a je tedy s úhradou v prodlení. 2. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, na svoji obranu proti žalobou uplatněnému nároku netvrdil ani neprokazoval žádné skutečnosti. 3. Žalobce souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Žalovaný byl usnesením Okresního soudu v Liberci ze dne 16. 7. 2021, č. j. 19 C 204/2021-33, podle § 114a odst. 2 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ o.s.ř.“) vyzván, aby se ve lhůtě 7 dnů ode dne doručení usnesení písemně vyjádřil k žalobě. Dále byl usnesením ze dne 16. 7. 2021, č. j. [číslo jednací], vyzván, aby se vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. S ohledem na to, že ani na jednu z výzev žalovaný nereagoval, soud rozhodl postupem podle ustanovení § 115a o.s.ř. 4. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: Na základě smlouvy o bankovních produktech a službách (dále jen Smlouva) byl žalovanému právním předchůdcem žalobce zřízen bankovní účet č. [bankovní účet] a rovněž bylo žalovanému umožněno čerpat kontokorentní úvěr, tzv. Flexikredit, nedílnou součástí Smlouvy byly VOP. Žalovaný opakovaně porušoval smluvní ujednání o kontokorentním úvěru a právní předchůdce žalobce mu dopisem ze dne 25.6.2019 oznámil zrušení poskytování produktu Flexikredit a vyzval žalovaného k uhrazení dlužné částky, vč. příslušenství. Následně byla dne 16.6.2020 uzavřena smlouva o postoupení pohledávek mezi společností [právnická osoba] (dříve [právnická osoba]), kdy součástí seznamu je i pohledávka za žalovaným, která je předmětem tohoto řízení. Dne 29.6.2020 pak byla žalovanému zaslána předžalobní výzva k zaplacení dluhu. 5. Vzhledem k tomu, že se žalovaný k žalobě nevyjádřil, neunesl břemeno tvrzení, pokud jde o zaplacení dlužné částky či jiný způsob zániku jeho závazku. Soud proto vycházel z žalobního tvrzení, že dluh nebyl žalovaným dosud uhrazen, ani jinak nezanikl. 6. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Dle ustanovení § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 8. Dle ustanovení § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 9. Dle § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. 10. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 11. Dle § 1969 o. z. může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení, vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. 12. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Soud vzal v daném případě za prokázáné z předložených listinných důkazů, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným došlo k platnému uzavření smlouvy o bankovních produktech a službách (dále jen Smlouva), na jejímž základě byl žalovanému zřízen bankovní účet a rovněž byl žalovanému poskytnut kontokorentní spotřebitelský úvěr. Na základě Smlouvy tak zapůjčil právní předchůdce žalobce žalovanému finanční prostředky, které se žalovaný zavázal vrátit. Přestože se žalovaný zavázal úvěr řádně splatit, tuto povinnost porušil, dostal se do prodlení s úhradou a dluh neuhradil ani dle výzvy k plnění. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalobcem byla platně sjednána smlouva o postoupení pohledávek, na základě které přešla veškerá práva spojená s pohledávkou za žalovaným na žalobce. Soud proto shledal žalobu žalobce po právu a zavázal žalovaného, aby žalobci uhradil částku ve výši celkem 5 470,21 Kč. 14. Jelikož se žalovaný s úhradou svého dluhu dostal do prodlení, zavázal jej soud v souladu s ust. nař. vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů k úhradě úroku z prodlení z dlužné částky jistiny, tedy z částky 4 512,05 Kč od 26. 6. 2019 do zaplacení a k úhradě úroku z prodlení ze smluvní pokuty, tedy z částky 600 Kč od 26. 6. 2019 do zaplacení. 15. S ohledem na to, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 16. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a ve sporu zcela úspěšnému žalobci přiznal jejich náhradu. Žalobci vzniklo právo na náhradu nákladů řízení v souladu s ustanovením § 142a odst. 1 o.s.ř. tím, že žalovanému zaslal více než 7 dní před podáním žaloby výzvu ke splnění žalobou vymáhané povinnosti. Žalobci náleží na náhradě nákladů řízení 1 489 Kč sestávajících z náhrady zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny advokáta za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející podání žaloby, podání žaloby) dle mimosmluvní sazby ve výši 3 x 200 Kč (§ 14b odst. 1 písm. c) bod 1, § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v účinném znění), náhrady hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby ve výši 3 x 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a), § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v účinném znění) a náhrady daně z přidané hodnoty (21%) z výše uvedených částek vyjma soudního poplatku ve výši 189 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.), když advokát žalobce je plátcem této daně. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobci k rukám jeho advokáta (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). 17. Soud při stanovení výše náhrady nákladů řízení aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Z úřední činnosti soudu je známo, že žalobce v obdobných případech, tedy žalobách z titulu smluv o poskytování bankovních služeb a úvěru, využívá vzorových dokumentů, které mají stejnou strukturu a odlišují se od sebe jen v minimální míře. Z obsahu návrhu je zjevné, že jednotlivá podání žalobce jsou rozdílná pouze co do číselných údajů a identifikace žalovaného, které jsou však nezbytné pro individualizaci věci, bez níž by vůbec návrh nemohl být podán. Ostatní tvrzení zůstávají neměnná a text žaloby tak lze považovat za podaný na ustáleném vzoru. Z takových okolností je nutné uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. Při vyh