20 C 184/2022-18 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 3 904 Kč spolu s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení. Žalobu odůvodnila zejména tím, že žalovaný dne [datum] v době od [anonymizováno] do [údaj o čase] hod. v [obec] na [anonymizováno] náměstí na parkovišti před klubem [anonymizováno] po předchozím požití alkoholických nápojů nejprve slovně a následně i fyzicky napadl poškozeného [příjmení] [jméno], [datum narození] (dále také jen„ Poškozený“), čímž mu způsobil zranění, v důsledku kterého byl tento nucen se léčit. Žalovaný byl [anonymizováno] příkazem Okresního soudu v Liberci č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], který nabyl právní moci dne 24. 9. 2019, byl žalovaný uznán vinným ze spáchání [anonymizováno] ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trest. zákoníku, ve znění pozdějších předpisů ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, jednak [anonymizováno] výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku, jednak přečin hanobení národa, [anonymizováno], etnické nebo jiné skupiny oso b dle § 355 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jednak přečinu násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci dle § 352 odst. 2 tr. zákoníku. V příčinné souvislosti s tímto ublížením na zdraví žalobce uhradil náklady léčení Poškozeného. 2. Žalovaný se k věci samé a žalobě nijak nevyjádřil, v řízení zůstal zcela nečinný a na svoji obranu ničeho neuvedl. 3. Jelikož bylo možné věc rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil. Má se tak za to, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemá námitek a souhlasí s ním. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Soud proto rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Po skutkové stránce dospěl soud k závěru, že žalovaný dne [datum] po předchozím požití alkoholických nápojů nejprve slovně a následně fyzicky napadl poškozeného [příjmení] [jméno], [datum narození], udeřil jej fackou, plivl na něj, poté se oba uchopili za oděv a strkali se, až spadli na zem, kde je přítomných nejméně 10 osob od sebe odtrhlo a následně podezřelý [celé jméno žalovaného] oslovoval poškozeného„ [anonymizováno 6 slov]“ a hrozil mu, že si ho najde a zabije, načež poškozeného nejméně 2 údery pěstí inzultoval do hlavy, až poškozený upadl na zem a zde jej zasedl a nejméně 5 údery pěstí bil do oblasti hlavy, čímž mu způsobil tržnou ránu v oblasti pravého obočí a otřes mozku s omezením v obvyklém způsobu života nejméně po dobu 4 dnů bolestmi hlavy. V důsledku těchto útoků byl Poškozený se zraněními ošetřen v nemocnici a byl nucen se léčit. Léčbu Poškozeného platila žalobkyně, neboť tento je jejím pojištěncem. Žalobkyně se následně obrátila na žalovaného s žádostí o úhradu poskytnuté péče. Léčba Poškozeného je vyčíslena částkou 3 903,50 Kč za období od [datum] do [datum]. Žalovaný však na výzvu nereagoval a žalobkyni ničeho neuhradil. Na základě tohoto závěru o skutkovém stavu posuzoval soud věc po právní stránce podle níže uvedených ustanovení. 5. Na základě tohoto závěru o skutkovém stavu posuzoval soud věc po právní stránce podle níže uvedených ustanovení. 6. Dle § 55 odst. 1 zák. č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, má příslušná zdravotní pojišťovna vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci. Náhrada podle věty první je příjmem fondů zdravotní pojišťovny. 7. Dle § 81 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), je chráněna osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého (odst. 1). Ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy (odst. 2). 8. Dle § 93 odst. 1 o. z. mimo případ stanovený zákonem nesmí nikdo zasáhnout do integrity jiného člověka bez jeho souhlasu uděleného s vědomím o povaze zásahu a o jeho možných následcích. Souhlasí-li někdo, aby mu byla způsobena závažná újma, nepřihlíží se k tomu; to neplatí, je-li zásah podle všech okolností nutný v zájmu života nebo zdraví dotčeného. 9. Posouzením všech předložených důkazů, na základě zjištěného skutkového stavu (§ 153 odst. 1 o. s. ř.), když soud zhodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, s ohledem na relevantní právní stav a vše, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o. s. ř.), co učinili nesporným (§ 120 odst. 3 o. s. ř.), dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. 10. V daném případě mezi účastníky v souladu s výše citovanými ustanoveními vzniklo ve prospěch žalobkyně tzv. právo regresu ve vztahu k žalovanému. Žalovaný se vůči Poškozenému dopustil protiprávního jednání tím, že jej svojí (výše popsanou činností) způsobil újmu, v jejímž důsledku došlo k poškození zdraví Poškozeného, což si vyžádalo [anonymizováno] ošetření a léčbu Poškozeného. Soud při posouzení jednání žalovaného vycházel zejména z [anonymizováno] řízení, které v důsledku škodní události bylo s žalovaným vedeno. Trestní řízení dospělo do stádia (odsuzujícího) rozsudku – trestního příkazu, který svojí povahou odpovídá odsuzujícímu rozsudku (§ 314e odst. 7 tr. řádu) –, tudíž zdejší civilní soud je takovým rozhodnutím vázán ve smyslu § 135 o. s. ř., v otázce spáchání [anonymizováno] činu a zjištěním, kdo jej spáchal, z čehož je možné učinit jasný skutkový závěr o zaviněném protiprávním jednání žalovaného. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, neuvedl na svoji obranu ničeho, nesporoval tvrzení žalobkyně ani navrhované důkazy, v důsledku čehož v průběhu řízení ani nevznikla žádná pochybnost o správnosti skutkových zjištění. Žalobkyně rovněž prokázala výši uplatňované regresní částky, včetně právního titulu. 11. Jelikož soud shledal pohledávku žalobkyně na základě výše uvedeného skutkového a právního závěru oprávněnou, zavázal soud žalovaného uhradit pohledávky žalobkyně, tedy 3 904 Kč. Protože se žalovaný svým jednáním dostal do prodlení s placením peněžitého závazku, má žalobkyně v souladu s § 1970 o. z. nárok i na úrok z prodlení. Protože žalobkyně požadovala výši úroků z prodlení v souladu s nař. vl. č. 351/2013 Sb., je její nárok i v této části po právu, a soud žalobě i v tomto směru vyhověl. Uložil tedy žalovanému zaplatit žalobkyni úrok z prodlení jak uvedeno ve výroku rozsudku. 12. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že soud přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 200 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1, 3 uvedené vyhlášky. 13. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako základní zákonné pro peněžité plnění. 14. Protože jde o rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné, soud v odůvodnění uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení (§ 157 odst. 4 o. s. ř.).