21 C 149/2022-87 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal soudního rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 64 000 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 649,40 Kč od 17. 9. 2019 od 17. 10. 2019, úrok 21,9 % ročně z částky 64 000 Kč od 18. 10. 2019 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % z částky 64 000 Kč od 18. 10. 2019 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že aktivní legitimace žalobce je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek, uzavřené dne 7. 11. 2019 mezi žalobcem a [právnická osoba] a.s., která byla věřitelem žalovaného na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 11. 2019, uzavřené mezi [právnická osoba] a.s. a společností [právnická osoba] (dále jen„ banka"), [IČO], se sídlem [adresa], [obec a číslo], zapsaná v obchodním rejstříku Městského soudu v Praze pod sp. zn.: B 2051. Původní věřitel a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o povoleném debetu [číslo] (dále jen "smlouva"), součástí které byly obchodní podmínky banky. V této smlouvě se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr ve výši 64 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu se sjednaným úrokem ve výši 21,90 % p.a., vždy nejdéle do jednoho roku od čerpání úvěru (článek VII. odst. 1 smlouvy). Žalovaný se rovněž zavázal uhradit také poplatky účtované v souvislosti s poskytnutím úvěru dle čl. VII. odst. 2 předmětné smlouvy. Původní věřitel svou povinnost z úvěrové smlouvy splnil a žalovanému předmětný úvěr poskytl. Žalovaný byl oprávněn průběžně čerpat povolený debet a také byl oprávněn kdykoliv úvěr částečně či zcela splatit. Každou platební transakci ve prospěch Běžného účtu se úvěr splácí a znovu se tak obnovuje možnost čerpat jej do sjednané výše. Po dosažení této hranice byly další splatné transakce na účtu evidovány jako položky po splatnosti a jistina na účtu povoleného debetu se dále nenavyšovala. Původní věřitel proto vyzval žalovaného dopisem ze dne 16. 09. 2019 k okamžitému zaplacení dlužné částky, ovšem žalovaný této výzvě nevyhověl a dluh neuhradil. Žalovaný tak dluží žalobci částku 64 000,00 Kč, která sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 64 000,00 Kč a z dlužných kapitalizovaných úroků ve výši 4 649,40 Kč. Dle ustanovení obchodních podmínek bylo sjednáno, že pro případ, že se klient dostane do prodlení s plněním povinností stanovených smlouvou popř. podmínkami, je banka oprávněna připisovat úroky, poplatky, pojistné náklady, jakož i veškeré další výlohy banky související s poskytnutým úvěrem k jistině. Žalobce v souladu s ustanovením § 142a zákona č. 99/1963 Sb., v platném znění, zaslal žalovanému předžalobní výzvu, ve které ho upozornil, že v případě, že svůj dluh neprodleně (do 7 dnů) neuhradí, uplatní svůj nárok u věcně a místně příslušného soudu. Žalovaný však ani přes tuto výzvu svůj dluh neuhradil. 2. Žalovaný se k věci samé a žalobě nijak nevyjádřil, v řízení zůstal zcela nečinný. 3. Jelikož bylo možné věc rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil. Má se tak za to, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemá námitek a souhlasí s ním. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Soud proto rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Předchůdce žalobce [právnická osoba] dne [datum] uzavřel s žalovaným smlouvu o povoleném debetu na běžném účtu [číslo], jejíž součástí byly i obchodní podmínky. Účastníci ujednali, že celková výše povoleného debetu bude činit 64 000 Kč, výše úrokové sazby byla sjednána na 21,9 % p.a., dále bylo ujednáno, že celková částka splatná klientem na základě smlouvy bude činit 80 470,20 Kč, přičemž žalovaný se zavázal zaplatit bance požadovanou částku nejdéle do jednoho roku od čerpání úvěru (článek VII. odst. 1 smlouvy) a dále se zavázal zaplatit poplatky, které mu budou účtovány v souvislosti s poskytnutím úvěru (článek VII. odst. 2), toto bylo prokázáno smlouvou ze dne [datum]. Na základě návrhu na uzavření smlouvy o kontokorentu ze dne [datum] a její akceptace z téhož dne, uzavřel předchůdce žalobce s žalovaným smlouvu o povoleném debetu. Z uzavřené smlouvy mezi účastníky bylo rovněž zjištěno, že v případě, že žalovaný poruší své povinnosti ze smlouvy, je banka oprávněná mimo jiné dosud nesplacené částky úvěru, včetně úroků, prohlásit za splatné. (čl. XII. odst. 1 smlouvy). Z výpisu z účtu bylo zjištěno, že žalovaný čerpal finanční prostředky ve výši 64 000 Kč. Protože žalovaný svoji povinnost splatit úvěr nesplnil řádně a včas, vyzval původní věřitel žalovaného dopisem ze dne 16. 9. 2019 k okamžitému zaplacení dlužné částky (prokázáno z Prohlášení o okamžité splatnosti a z výzvy k úhradě dluhu ze dne 16. 9. 2019). Protože ani poté k úhradě dluhu ze strany žalovaného nedošlo, dluží žalovaný částku 64 000 Kč jako jistinu úvěru a dlužné kapitalizované úroky ve výši 4 649,40 Kč (prokázáno výpisem z povoleného debetu). 5. Soud má za prokázaný následující skutkový stav. Předchůdce žalobce se žalovaným uzavřel smlouvu, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši úvěrového limitu do 64 000 Kč. Žalovaný se na druhé straně zavázal peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok. To však neučinil a došlo k zesplatnění dluhu. Pohledávka byla následně postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 11. 2019, která byla uzavřena mezi [právnická osoba] a.s. a žalobkyní, přičemž [právnická osoba] nabyla pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 11. 2019, která byla uzavřena se společností [právnická osoba]. Postoupení pohledávek bylo oznámeno žalovanému dopisem ze dne 7. 1. 2020 a 15. 11. 2019 (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 15. 11. 2019 a 7. 1. 2020). 6. Po právní stránce soud posuzoval věc podle ustanovení smlouvy o úvěru podle zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“). Dle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Dle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Dle § 559 občanského zákoníku má každý právo zvolit si pro právní jednání libovolnou formu, není-li ve volbě formy omezen ujednáním nebo zákonem. Dle § 561 odst. 1 občanského zákoníku k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Dle § 562 občanského zákoníku je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby (odst. 1). Má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý (odst. 2). Dle § 1751 odst. 1 občanského zákoníku lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Dle § 1879 občanského zákoníku může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 občanského zákoníku postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle 1881 odst. 1 občanského zákoníku lze postoupit pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dle 1882 odst. 1 občanského zákoníku dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. 7. V daném případě b