21 C 70/2022-18 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 1 008 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do [datum] kapitalizovaným částkou 115 Kč. Podanou žalobu odůvodnila zejména tím, že s žalovanou uzavřela dne [datum] pojistnou smlouvu [číslo] jejímž předmětem byl pojistný produkt„ Pojištění odpovědnosti za škodu občanů.“ Z uzavřené pojistné smlouvy plynul žalované závazek hradit sjednané pojistné ve výši 1 254 Kč ročně. Svoji povinnost však žalovaná porušila, když neuhradila pojistné splatné dne [datum]. Toto pojistné neuhradila ani přes výzvu k úhradě s upozorněním na možnost zániku pojištění v důsledku nezaplacení. Pro nezaplacení pojistného došlo k zániku pojištění ke dni [datum]. Žalovaná částka představuje pojistné za období od [datum] do [datum], a poplatek ve výši 600 Kč za odeslání upomínky. 2. Žalovaná se k věci samé a žalobě nijak nevyjádřila, v řízení zůstala zcela nečinná. 3. Jelikož bylo možné věc rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovanou, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaná se k této výzvě nevyjádřila. Má se tak za to, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemá námitek a souhlasí s ním. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Soud proto rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Po skutkové stránce dospěl soud tedy k závěru, že mezi žalobkyní jakožto právnickou osobou oprávněnou k provozování pojišťovací činnosti a žalovanou byla dne [datum] uzavřena pojistná smlouva [číslo] s počátkem pojištění od [datum] a koncem pojištění dne [datum], jejímž předmětem byl pojistný produkt„ Pojištění odpovědnosti zaměstnance při výkonu povolání.“ Z uvedené smlouvy byla žalovaná zavázána hradit sjednané pojistné ve výši 1 254 Kč ročně. Žalovaná však žalobkyni neuhradila pojistné splatné dne [datum]. K jeho úhradě byla vyzvána upomínkou, v níž byla upozorněna na možnost zániku pojištění po marném uplynutí lhůty k zaplacení. Pro nezaplacení dlužného pojistného pak pojistná smlouva ke dni [datum] zanikla, přičemž žalovaná dluží na pojistném částku 408 Kč. Žalobkyně zároveň prokázala, že upomínala žalovanou k úhradě dlužné částky, pročež jí vzniklo právo požadovat sjednané náklady za odeslání upomínky ve výši 300 Kč a dále poplatek ve výši 300 Kč za odeslání pokusu o smír. Celková dlužná částka tudíž činí 1 008 Kč. Na základě tohoto závěru o skutkovém stavu posuzoval soud věc po právní stránce podle níže uvedených ustanovení. 5. Dle § 2758 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. Dle § 2782 odst. 1 o. z., pojistitel má právo na pojistné za dobu trvání pojištění. Dle § 2783 o. z., není-li doba vzniku práva pojistitele na pojistné ujednána, vzniká takové právo pojistiteli dnem uzavření smlouvy. Dle odst. 2 jednorázové pojistné je splatné dnem počátku pojištění. Je-li ujednáno běžné pojistné, je splatné prvního dne pojistného období; není-li ujednáno pojistné období jako časové období, za které se platí běžné pojistné, považuje se za ujednané pojistné období roční. Podle § 2804 o. z., upomene-li pojistitel pojistníka o zaplacení pojistného a poučí-li ho v upomínce, že pojištění zanikne, nebude-li pojistné zaplaceno ani v dodatečné lhůtě, která musí být stanovena nejméně v trvání jednoho měsíce ode dne doručení upomínky, zanikne pojištění marným uplynutím této lhůty. 6. Posouzením všech předložených důkazů, na základě zjištěného skutkového stavu (§ 153 odst. 1 o. s. ř.), když soud zhodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, s ohledem na relevantní právní stav a vše, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o. s. ř.), co učinili nesporným (§ 120 odst. 3 o. s. ř.), dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. 7. V daném případě mezi účastníky v souladu s výše citovanými ustanoveními uzavřena pojistná smlouva, ze které žalované plynul závazek hradit sjednané pojistné. Z důvodu neplacení pojistného pak v souladu s ustanovením § 2804 o. z., smlouva zanikla dnem následujícím po marném uplynutí lhůty stanovené žalobkyní v upomínce. Za dobu do konce trvání pojistné smlouvy má žalobkyně právo požadovat sjednané pojistné. Žalobkyně zároveň prokázala, že žalovanou upomínala k úhradě dlužné částky, pročež jí vzniklo právo na náhradu nákladů vynaložených v souvislosti s tímto upomínáním. Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by žalobkyni dluh uhradila, že jí povinnost k úhradě této částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud proto shledal žalobu ohledně této částky důvodnou a uložil žalované povinnost k její úhradě. 8. Protože žalovaná svoji povinnost k úhradě pojistného nesplnila řádně a včas, je v prodlení. Žalobkyni proto vznikl v souladu s § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení. Protože žalobkyně požaduje výši úroků z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., je její nárok i v této části po právu a za dobu od [datum] do [datum] činí celkem 115 Kč. 9. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že soud přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 1 126 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 008 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 600 Kč ve výši 126 Kč. Náhrada nákladů je dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta, který zastupoval účastníka, jemuž byla přiznána náhrada nákladů řízení. 10. Soud neshledal, že by zde byl další úkon právní služby, za který by náležela odměna a paušální náhrada hotových výdajů. Úspěšný účastník totiž nemá právo na náhradu jakýchkoliv nákladů, které mu v řízení vznikly, nýbrž jen těch, které byly potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Přitom platí, že za účelně vynaložené náklady ve smyslu § 142 o. s. ř. lze považovat toliko takové náklady, které musela procesní strana nezbytně vynaložit, aby mohla řádně hájit své porušené nebo ohrožené subjektivní právo u soudu. Soud nemůže rezignovat na zkoumání účelnosti jednotlivých úkonů provedených advokátem, odvíjí-li se výše odměny a hotových výdajů takového zástupce právě od počtu provedených úkonů. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení nelze omezit na prosté konstatování, že takové náklady jsou vždy účelné jen proto, že účastníka zastupuje advokát. Pouhé uvedení některého úkonu právní služby v § 11 advokátního tarifu tedy nutně neznamená povinnost soudu vždy přiznat odměnu za takový úkon vykonaný advokátem procesně úspěšného účastníka řízení (srov. nález Ústavního soudu ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. I. ÚS 988/12, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2016, sp. zn. 33 Cdo 273/2016 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. 32 Cdo 3521/2017). V případě sepsání předžalobní upomínky, za kterou zástupce žalobkyně požaduje rovněž přiznat odměnu, jde o úkon činěný ještě před zahájením řízení – nejedná se tedy o náklad řízení. Smyslem této upomínky je právě to, aby žádné náklady řízení nevznikaly. V daném případě je zřejmé, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky již samotnou žalobkyní, v této upomínce byla upozorněna, že v případě neuhrazení dluhu bude přistoupeno k jeho vymáhání soudní cestou. Přitom předžalobní výzva má představovat poslední upozornění dlužníka na existenci jeho závazku, na nějž v případě pasivity v plnění povinnosti navazuje samotné soudní řízení. Výzva zaslaná žalobkyní tyto náležitosti splňuje. Proto další výzvu zaslanou zástupcem žalobkyně soud shledává jako nadbytečnou a náklad na ni za neúčelně vynaložený. Navyšování nákladů tímto způsobem soud považuje za neúčelný postup, a jestliže si tento rutinní úkon nechá jedna strana obstarat prostřednictvím advokáta, je na ní, aby si s tím spojené náklady také uhradila. 11. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako základní zákonné pro peněžité plnění. 12. V odůvodnění rozsudku soud s odkazem na ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. uvedl pouze předmět řízení, závě