21 C 87/2022-30 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal na žalovaném zaplacení částky 98 937 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný uzavřel dne [datum] s žalobcem [příjmení] smlouvu č. [spisová značka] (dále jen„ ÚS“). Podpisem ÚS se staly její nedílnou součástí úvěrové podmínky (dále jen„ ÚP“). Uzavřením ÚS žalovaný mimo jiné stvrdil, že se s ÚP seznámil, všechna jejich ustanovení jsou mu srozumitelná, považuje je za dostatečně určitá a souhlasí s nimi. Žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 99 958 Kč. Žalovaný se zavázal řádně a včas splácet částku celkem 213 540 Kč a to v 60 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 559 Kč. Úvěr byl čerpán formou nákupu zboží u prodejce, splatnost první splátky byla určena k 17. 10. 2018. Žalovanému byly k poskytnutému úvěru účtovány poplatky v souladu s ustanovením ÚP. Roční úroková sazba úvěru byla sjednána na 35,500268 %. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobce využil své oprávnění, tedy možnost zesplatnit úvěr a požadovat jeho okamžité zaplacení. Žalobce úvěr zesplatnil ke dni 15. 7. 2020 a žalovaný byl vyzván dopisem ze dne 15. 7. 2020 ke splacení celého úvěru. Žalovanému byla dne 26. 5. 2021 zaslána předžalobní výzva k plnění, ve které byl žalovaný vyzván k úhradě celého dluhu a upozorněn na skutečnost, že pokud dluh neuhradí, bude přistoupeno k soudnímu vymáhání, a to bez jakékoliv další výzvy. Jelikož žalovaný na výzvy žalobce neuhradil ničeho, eviduje žalobce ke dni sepsání žaloby za žalovaným, pohledávku ve výši 98 937 Kč sestávající z: neuhrazené jistiny ve výši 81 704,06 Kč, dlužných splátek do zesplatnění 14 477 Kč, obchodního úroku ve výši 2 255,94 Kč, smluvních sankcí ve výši 500 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 200 Kč. 2. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal. 3. Jelikož bylo možné věc rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil. Má se tak za to, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemá námitek a souhlasí s ním. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Soud proto rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci. Mezi žalovaným a žalobcem došlo dne [datum] k uzavření Smlouvy o úvěru číslo [spisová značka], na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 99 598 Kč, a to na nákup zboží u prodejce [právnická osoba], kdy částka byla zaslaná přímo prodejci. Součástí Smlouvy byly Úvěrové podmínky a Sazebník poplatků, na které Smlouva výslovně odkazuje, a podpisem Smlouvy s nimi žalovaný vyslovil svůj souhlas. Ve Smlouvě se žalovaný zavázal uhradit žalobci půjčené prostředky spolu s úrokem 35,500268 % ročně v 60 pravidelných měsíčních splátkách po 3 559 Kč, vždy k 17. dni v měsíci, počínaje první splátkou splatnou dne 17. 10. 2018. V případě prodlení s úhradou splátky byl žalobce oprávněn dle čl. 5 Smlouvy naúčtovat smluvní pokutu ve výši 500 Kč. V případě, že výše dlužné splátky byla nižší než 500 Kč, byla tato smluvní pokuta naúčtována pouze ve výši dlužné splátky. V případě porušení povinnosti uhradit celou dlužnou částku po zesplatnění řádně a včas byl žalobce oprávněn účtovat jednorázovou smluvní pokutu ve výši 10 % z nesplacené jistiny. Ze„ splátkového kalendáře“ bylo zjištěno, že žalovaný nehradil splátky řádně (uhradil pouze prvních 17 splátek – poslední k 22. 4. 2020). Žalobce proto dopisem ze dne 15. 7. 2020 celý úvěr zesplatnil ke dni 15. 7. 2020 a vyzval žalovaného k zaplacení celého zůstatku dlužné částky s příslušenstvím do 14 dnů od sepsání výzvy. Z podrobného výpisu„ saldokonta“ k úvěrové smlouvě a„ splátkového kalendáře“ bylo zjištěno, že žalovaný do 4. 2. 2022 ničeho nezaplatil. Žalovaný nic nezaplatil ani na základě předžalobní výzvy k plnění ze dne 26. 5. 2021 zaslané právním zástupcem žalobce dne 27. 5. 2021, o čemž svědčí poštovní podací arch. 5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Vzhledem k tomu, že se žalovaný k žalobě nevyjádřil, neunesl břemeno tvrzení, pokud jde o zaplacení dlužné částky či jiný způsob zániku jeho závazku. Soud proto vycházel z žalobního tvrzení, že dluh nebyl žalovaným stranou dosud uhrazen, ani jinak nezanikl. 6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“ se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Dle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 8. Dle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 9. Posouzením všech předložených důkazů, na základě zjištěného skutkového stavu (§ 153 odst. 1 o. s. ř.), když soud zhodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, s ohledem na relevantní právní stav a vše, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o. s. ř.), co učinili nesporným (§ 120 odst. 3 o. s. ř.), dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. 10. Žalovaný porušil ve smlouvě sjednané podmínky a úvěrovanou částku s poplatky žalobci nezaplatila (prokázáno výpisem z úvěrového účtu). Žalobce prokázal existenci pohledávek i jejich výši. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, neuvedl na svoji obranu ničeho, nesporoval tvrzení žalobce, pokud jde o zaplacení dlužných částek ani netvrdil jiný způsob zániku dluhu. Jelikož soud shledal pohledávku žalobce oprávněnou jak do jistiny, stejně tak i pokud jde o sjednané poplatky související s čerpáním úvěru, uložil žalovanému uhradit pohledávky žalobce, tedy částku 98 937 Kč. 11. Protože se žalovaný svým jednáním dostal do prodlení s placením peněžitého závazku, má žalobce v souladu s § 1970 občanského zákoníku nárok i na úrok z prodlení. Protože žalobce požadoval výši úroků z prodlení v souladu s nař. vl. č. 351/2013 Sb., je její nárok i v této části po právu a soud žalobě i v tomto směru vyhověl. 12. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že soud přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 23 124,40 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 958 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 98 937 Kč sestávající z částky 4 980 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 4 980 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 4 980 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 15 840 Kč ve výši 3 326,40 Kč. 13. Soud neshledal důvod pro postup podle právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ani pro aplikaci § 150 o.s.ř.. 14. Protože je zástupce plátce daně z přidané hodnoty, patří podle § 137 odst. 3 o. s. ř. k nákladům řízení rovněž částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny a z náhrad odvést podle zákona o dani z přidané hodnoty. Celkem tedy úspěšné straně náleží náhrada nákladů ve výši uvedené ve výroku. 15. Protože byl účastník, jemuž náleží náhrada nákladů řízení, zastoupen advokátem, bylo uloženo zaplatit tuto náhradu k rukám tohoto zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 16. Lhůtu k plnění stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.