22 C 279/2022-19 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobci částku 19 415,86 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] Touto smlouvou se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr 18 281 Kč formou úhrady předmětu financování prodejci zboží. Žalovaný tento úvěr čerpal [datum] převodem finančních prostředků žalobcem na účet dodavatele předmětu financování, čímž žalovanému v souvislosti s uvedenou smlouvou vznikla povinnost tuto částku splatit 24 pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 948 Kč vždy k 15. dni v měsíci, počínaje [datum]. V měsíční splátce byla obsažena jistina a úrok. Svoji povinnost řadit splátky řádně včas žalovaný neplnil, kdy do prodlení se dostal se splátkami za měsíce březen až červenec 2021. V takovém případě je žalovaný povinen uhradit žalobci nejen dlužné splátky, veškeré příslušenství, náklady a sankce související dle Obchodních podmínek a Sazebníku poplatků, nýbrž i nedoplatek na jistině úvěru. Prodlení v plnění peněžních závazků žalovaného má za následek vznik práva žalobce na smluvený úrok z prodlení a smluvní pokutu dle Sazebníku. Vzhledem k tomu, že žalovaný se dostal do prodlení s úhradou více jak tří po sobě jdoucích měsíčních splátek, žalobce prohlásil celý dluh žalovaného za splatný ke dni [datum]. Dopisem ze dne [datum] bylo žalovanému rovněž oznámeno ukončení smlouvy. Zesplatnění předcházelo upomínání žalobcem pod hrozbou ukončení a zesplatnění dané smlouvy. Žalovaný byl dále upomínán k úhradě dluhu celého úvěru dopisy ze dne [datum], [datum] a [datum], avšak bezvýsledně. Žalovaná částka činí 19 415,86 Kč a je tvořena částkou 4 728 Kč (dlužné splátky do dne zesplatnění), částkou 11 146 Kč (nesplacená část jistiny), částkou 450 Kč (poplatek za 3 upomínky po 150 Kč), částkou 200 Kč (náklad na odeslání zesplatňujícího dopisu) a částkou 2 505,86 Kč (smluvní pokuta v důsledku prodlení žalovaného ve výši 0,1% denně z dlužné jistiny od [datum] do dne podání žaloby). Žalobce požaduje rovněž zákonný úrok z prodlení z dlužných splátek tj. z částky 15 874 Kč od [datum] do zaplacení. 2. Žalobce vyzval žalovaného předžalobní upomínkou, aby nejpozději do 7 dnů ode dne odeslání předžalobní upomínky uhradil dlužnou částku s příslušenstvím na účet žalobce. Žalovaný však do dnešního dne ničeho neuhradil, proto se žalobce domáhá svého oprávněného nároku touto žalobou. 3. Žalobce souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal. 5. Soud z předložených listin zjistil, že dne [datum] byla mezi účastníky řízení uzavřena smlouva o úvěru, a to podle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Podle této smlouvy poskytl žalobce žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 9.999 Kč zasláním na účet prodejce předmětu financování a žalovaný se jej zavázal uhradit v 12 splátkách po 1.066 Kč vždy k 15. dni v měsíci počínaje [datum]. Žalovaný měl dle smlouvy a Obchodních podmínek, jež byly její nedílnou součástí, hradit splátky řádně a včas, spolu s poplatky dle Sazebníku žalobce. Žalovaný se však se splátkou [číslo] splatnou k [datum] dostal do prodlení a neuhradil ani další splátky. Přes upomínání žalobce nebylo žalovaným na dlužné splátky uhrazeno ničeho. Proto žalobce využil svého práva vyplývajícího z příslušného ustanovení Obchodních podmínek, kterými byl žalovaný dle předmětné smlouvy vázán, od úvěrové smlouvy odstoupil dopisem ze dne [datum] a oznámil žalovanému zesplatnění úvěru ke dni [datum]. Žalovaný na další výzvy žalobce nereagoval, dlužnou částku neuhradil. 6. Soud má za prokázané, že žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“ či„ o.z.“). Podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru je ujednání o závazku úvěrujícího poskytnout peněžní prostředky úvěrovanému a povinnost úvěrovaného poskytnutou částku vrátit a zaplatit úrok. Žalobce a žalovaný se tedy v projednávané věci dohodli, že žalobce na požádání žalovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a žalovaný se zavázal, že poskytnuté peněžní prostředky vrátí a zaplatí žalobci úrok za čerpání úvěru, a to vše za podmínek dále uvedených ve smlouvě a úvěrových podmínkách žalobce, na něž smlouva výslovně odkazovala. Žalobce a žalovaný se dále dohodli, že bude-li žalovaný v prodlení se splacením dluhu či jeho části, je povinen hradit úrok z prodlení v zákonné výši a dále že v případě, že je žalovaný v prodlení se splacením dluhu či jeho části, je povinen dále hradit smluvní pokutu. Žalovanému byly peněžní prostředky poskytnuty, ale nevrátil je, a proto bylo žalobě vyhověno. Strany sjednaly sazbu úroku. Pokud jde o ujednání o úročení úvěru, soud neshledal úrokovou sazbu jako nepřiměřenou. Žádné z ujednání ve smlouvě, které zakládají jednotlivé nároky, nebylo shledáno jako zneužívající (§ 1813 o.z.). 7. Jelikož se žalovaný dostal s placením do prodlení, vznikl věřiteli rovněž nárok na úrok z prodlení. Podle § 1968 věta první občanského zákoníku je v prodlení dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. Podle § 1970 odst. 2 občanského zákoníku stanoví výši úroku z prodlení vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Žalobci proto byl přiznán zákonný úrok z prodlení dle výše uvedeného nařízení vlády. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 19 415,86 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 9. Soud aplikoval § 14b AT, neboť z obsahu návrhu je zřejmé, že jde po obsahové stránce o formulace, které žalobce opakovaně, ve skutkově a právně obdobných věcech do formuláře vepisuje. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobcem podávané návrhy v druhově totožných věcech mají stejnou strukturu, stejné rozvržení vylíčení rozhodných skutečností a stejné formulační obraty. Je tak evidentní, že žalobce vychází při sepisování návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ze vzoru, který je u něj ustálený v těchto druhově shodných věcech. Samozřejmě je nezbytné vždy v každé věci změnit označení žalovaného a výši pohledávky, stejně jako označení smlouvy a den jejího uzavření. Toto je však pouze nezbytná individualizace ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být podán. Tuto individualizaci je třeba učinit u každého návrhu. Pokud by provedení takovéto individualizace uplatněného nároku mělo vylučovat aplikaci § 14b AT, pak by ustanovení § 14b AT postrádalo jakýkoliv smysl (bylo od začátku obsolentní), neboť s ohledem na to, že každou pohledávku je třeba individualizovat, by v praxi nemohlo být nikdy použito, což tvůrce předpisu jistě nezamýšlel. Takový výklad by byl proti smyslu právní úpravy, což je nepřípustné (srov. analog. § 2 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb.). Proto byl při rozhodování o náhradě nákladů řízení použit § 14b AT. 10. Soud neshledal důvod pro postup podle právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ani pro aplikaci § 150 o.s.ř.