23 C 277/2022 — Okresní soud v Liberci

1. Žalující strana se domáhala, aby soud uložil žalované straně zaplatit jí jistinu 4500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4500 Kč od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 404,82 Kč, kapitalizovaný úrok 4177 Kč a náklady na vymožení pohledávky 690 Kč. Dále byl žalující stranou uplatněn nárok na smluvní pokutu 229,50 Kč. 2. Žalující strana (dále označená též jako věřitel) tvrdila, že [anonymizováno] [právnická osoba] (dále označený též jako předchozí věřitel nebo poskytovatel úvěru) uzavřela se žalovanou stranou (dále označená též jako dlužník) smlouvu o úvěru [číslo] dne [datum], kterou přenechala žalované straně částku 4500 Kč, a kterou se žalovaná strana zavázala uhradit do [datum] spolu s kapitalizovaným úrokem. Toto však nesplnila a žalující strana, která nabyla pohledávku ze smlouvy o úvěru od poskytovatele úvěru na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], se domáhá úhrady dlužné jistiny spolu s výše uvedeným příslušenstvím a sankcemi. 3. Soud při projednávání věci postupoval v souladu s § 6 o.s.ř., podle kterého v řízení postupuje soud předvídatelně a v součinnosti s účastníky řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná a aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly podle míry jejich účasti spolehlivě zjištěny. Ustanovení tohoto zákona musí být vykládána a používána tak, aby nedocházelo k jejich zneužívání. 4. Přihlédl i k zásadě, že„ (v ) občanském soudním řízení, které je založeno na procesní aktivitě účastníků, se uplatňuje projednací zásada, podle které mají účastníci ohledně skutečností, ze kterých vyvozují pro sebe příznivé právní následky, břemeno tvrzení a důkazní povinnost. Soud není povinen prověřovat z úřední povinnosti tvrzení, které druhá strana nepopírá a nezpochybňuje.“ (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14.4.2003 sp. zn. 22 Cdo 89/2002). 5. Podle § 101 odst. 1, 2 o.s.ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem, c) dbát pokynů soudu. Nestanoví-li zákon jinak, soud pokračuje v řízení, i když jsou účastníci nečinní. 6. Žalovaná strana byla v řízení zcela nečinná. K žalobě, která jí byla doručena, se nijak nevyjádřila. 7. Protože věc bylo lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání (§ 115a o.s.ř.) a stanovil jim lhůtu k vyjádření. Současně soud k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se účastník v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Účastníci se k výzvě soudu nevyjádřili a ve světle výše uvedených ustanovení zákona je proto jejich souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání předpokládán. 8. Soud učinil následující skutkový a právní závěr. 9. Na žalující stranu byla postoupena vymáhaná pohledávka. Dlužníkovi bylo postoupení pohledávky předchozím věřitelem oznámeno (§ 1879, § 1882 zákona č. 89/2012 Sb.). Tím bylo založeno oprávnění žalující strany vymáhat v soudním řízení postoupenou pohledávku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009 sp. zn. 31 Cdo 1328/2007). 10. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. má poskytovatel povinnost posoudit schopnost dlužníka úvěr splácet. Na výzvu žalující strany, aby uvedla, jak byla posouzena schopnost dlužníka úvěr splácet a označila k tomu důkazy, žalující strana uvedla, že poskytovatel úvěru vycházel při prověření úvěruschopnosti dlužníka z údajů, které mu dlužník sdělil. 11. Takové posouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet soud hodnotí jako nedostatečné a nedbalé, neboť žalobce nijak neprokázal, že jednak informace od spotřebitele nějakým způsobem ověřil (učinil závěr o jejich spolehlivosti), ani že by učinil dotaz do některé z databází evidujících klientské informace (srov. § 86 odst. 1 z.s.ú. … na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). 12. V důsledku absence posouzení dlužníka schopnosti úvěr splácet se na uzavřenou smlouvu hledí jako na neplatnou, a to s ohledem na to, aby případná sankce za nesplnění této povinnosti byla dostatečně účinná ve smyslu rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020, OPR- [právnická osoba], C [číslo]. Neplatnost je třeba posoudit dle § 580 odst. 1, § 588 o.z. (a nikoliv dle § 87 odst. 1 věta prvá a druhá z.s.ú.). S ohledem na § 2991 odst. 1 o.z. pak soud uložil dlužníku poskytnutou jistinu vrátit. Protože dlužník byl již před tím vyzván k vrácení jistiny (§ 1970 o.z.), soud uložil žalovanému vrátit dlužnou jistinu spolu s úrokem z prodlení. Úrok z prodlení náleží ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni okamžiku prodlení. K jiným platbám ve smlouvě s ohledem na neplatnost smlouvy nemohlo být přihlédnuto, a proto nemohlo být ani přiznáno právo na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky. 13. Lhůta k plnění byla stanovena zákonná obecná, neboť nebyly zjištěny skutečnosti odůvodňující stanovení lhůty delší nebo stanovení plnění ve splátkách. 14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly, a proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.