23 C 326/2021 — Okresní soud v Liberci

1. Žalující strana se domáhala, aby soud uložil žalované straně zaplatit jí částku 35 015 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 35 015 Kč od 16. 7. 2021 do zaplacení. 2. Žalující strana (dále označená též jako věřitel) tvrdila, že se žalovanou stranou (dále označená též jako dlužník) uzavřela dne 15. 6. 2021 smlouvu o zápůjčce, formou sepsání dlužního úpisu, který byl opatřen úředně ověřenými podpisy na listině, na základě které poskytla žalované straně částku 50 000 Kč. Žalovaná strana byla povinna zápůjčku vrátit nejpozději do 15. 7. 2021, což ale nesplnila, když vrátila celkem jen 14 985 Kč, a žalující strana se nyní proto domáhá úhrady dlužné jistiny ve výši 35 015 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 35 015 Kč ode dne 16. 7. 2021 do zaplacení. 3. Žalovaná strana se k žalobě nevyjádřila, v řízení zůstala nečinná. Soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci (§ 153 odst. 1 o.s.ř.) v rozsahu účastníky uplatněných tvrzení a důkazů (§ 101 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř.). Za situace, kdy žalovaná strana zůstala v řízení nečinná, tak soud vycházel z tvrzení žalující strany a jí navržených a soudem provedených důkazů a rozhodl na základě takto zjištěného skutkového stavu. Přičemž při zjišťování skutkového stavu soud postupuje v součinnosti s účastníky tak, aby sporné skutečnosti byly podle míry procesní účasti účastníků zjištěny (§ 6 o.s.ř.) Tomu odpovídá i zásada vyjádřená např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2003 sp. zn. 22 Cdo 89/2002, že:„ V občanském soudním řízení, které je založeno na procesní aktivitě účastníků, se uplatňuje projednací zásada, podle které mají účastníci ohledně skutečností, ze kterých vyvozují pro sebe příznivé právní následky, břemeno tvrzení a důkazní povinnost. Soud není povinen prověřovat z úřední povinnosti tvrzení, které druhá strana nepopírá a nezpochybňuje.“ 4. Protože věc bylo lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání (§ 115a o.s.ř.) a stanovil jim lhůtu k vyjádření. Současně soud k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se účastník v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalující strana s takovým postupem soudu souhlasila, žalovaná strana se ve lhůtě nevyjádřila a ve světle výše uvedených ustanovení zákona je proto její souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání předpokládán. 5. Z čestného prohlášení ze dne 15. 6. 2021 bylo zjištěno, že žalovaná strana potvrdila převzetí částky 50 000 Kč od žalující strany a přislíbila její navrácení do 15. 7. 2021. Listina je opatřena úředně ověřenými podpisy účastníků. 6. Z výzvy právního zástupce žalující strany ze dne 20. 11. 2021 ve spojení s podacím lístkem ze dne 22. 11. 2021 bylo zjištěno, že žalovaná strana byla o úhradu dlužné částky vyzvána. Současně byla i upozorněna na možné soudní řízení. 7. Po provedeném dokazování a zhodnocení provedených důkazů soud učinil následující skutkový a právní závěr. 8. Mezi dlužníkem a věřitelem byla uzavřena smlouva o zápůjčce a dlužníkovi byly přenechány peněžní prostředky (§ 2390 o.z.). Dlužník měl zápůjčku uhradit v termínu splatnosti a to bez smluvního úroku. Dlužník smlouvu nezpochybnil. Bylo na něm, aby prokázal, že k prodlení s vrácením zápůjčky, jak bylo sjednáno, nedošlo a že zápůjčku vrátil, popř. že dluh jinak zanikl (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 1. 2002 sp. zn. 25 Cdo 98/2000 a ze dne 24. 7. 2008 sp. zn. 29 Odo 475/2006). Dlužník nic takového v řízení netvrdil, žádné námitky nevznesl a vrácení neprokázal. 9. Dlužník věřiteli dluh neuhradil, a proto byla žaloba shledána po právu. Dlužník neprokázal, že jistinu vrátil řádně a včas, je proto v prodlení a věřiteli vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o.z.). Povinnost platit úrok z prodlení trvá až do zániku dluhu splněním nebo jiným způsobem (k povaze závazku k placení úroků z prodlení srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2007 sp. zn. 21 Cdo 761/2007, jehož závěry jsou použitelné i nadále). Úrok z prodlení náleží ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni okamžiku prodlení. 10. Lhůta k plnění byla stanovena zákonná obecná, neboť nebyly zjištěny skutečnosti odůvodňující stanovení lhůty delší nebo stanovení plnění ve splátkách. 11. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud postupoval dle § 142a o.s.ř., přičemž při tom přihlédl k názoru vyjádřenému v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 2. 2015 sp. zn. 29 Cdo 4388/2013 O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř, neboť žalující strana měla ve věci plný úspěch a má tak nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení vůči žalované straně. 12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalující strana měla ve věci plný úspěch a má tak nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení vůči žalované straně. Náhrada nákladů řízení se skládá ze zaplaceného soudního poplatku. Dále k ní patří odměna za zastupování, jelikož byla žalující strana zastoupena advokátem. Odměna byla stanovena podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, (dále jen AT), podle tarifní hodnoty dle § 8 odst. 1 AT byla určena sazba mimosmluvní odměny dle § 7 AT. Za jeden úkon právní služby zástupci dále náleží paušální částka náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 4 AT. Zástupce poskytl celkem 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 AT s příslušnou sazbou odměny v plné výši (převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby, výzva k plnění). 13. Celkem tedy úspěšné straně náleží náhrada nákladů ve výši uvedené ve výroku. 14. Protože byl účastník, jemuž náleží náhrada nákladů řízení, zastoupen advokátem, bylo uloženo zaplatit tuto náhradu k rukám tohoto zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).