23 C 335/2021 — Okresní soud v Liberci

1. Žalující strana se domáhala, aby soud uložil žalované straně zaplatit jí částku 9 527,68 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 9 527,68 Kč od 22. 12. 2020 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok ve výši 1 537,22 Kč, smluvní pokutu ve výši 5 500 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok 2 947,61 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 4 150,11 Kč, náklady za vyhodnocení úvěru 851,50 Kč a inkasní poplatek 1 660,04 Kč. 2. Žalující strana (dále označená též jako věřitel) tvrdila, že [právnická osoba] (dále označený též jako předchozí věřitel nebo poskytovatel úvěru) uzavřela se žalovanou stranou (dále označená též jako dlužník) smlouvu o úvěru [číslo] dne 5. 2. 2018, kterou přenechala žalované straně částku 15 000 Kč. Dlužník se zavázal celý úvěr spolu se sjednaným příslušenstvím ve výši 12 272 Kč, které bylo tvořeno smluvním úrokem, poplatkem za poskytnutí úvěru, náklady za vyhodnocení úvěru a inkasním poplatkem, splatit formou 14 měsíčních splátek po 1 948 Kč, přičemž poslední splátka připadla na 5. 4. 2019, což ale nesplnil a žalující strana se jako věřitel, který nabyl pohledávku ze smlouvy o úvěru od poskytovatele úvěru na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2020, domáhá jejího zaplacení. 3. Soud při projednávání věci postupoval v souladu s § 6 o.s.ř., podle kterého v řízení postupuje soud předvídatelně a v součinnosti s účastníky řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná a aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly podle míry jejich účasti spolehlivě zjištěny. Ustanovení tohoto zákona musí být vykládána a používána tak, aby nedocházelo k jejich zneužívání. 4. Přihlédl i k zásadě, že„ (v ) občanském soudním řízení, které je založeno na procesní aktivitě účastníků, se uplatňuje projednací zásada, podle které mají účastníci ohledně skutečností, ze kterých vyvozují pro sebe příznivé právní následky, břemeno tvrzení a důkazní povinnost. Soud není povinen prověřovat z úřední povinnosti tvrzení, které druhá strana nepopírá a nezpochybňuje.“ (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14.4.2003 sp. zn. 22 Cdo 89/2002). 5. Podle § 101 odst. 1, 2 o.s.ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem, c) dbát pokynů soudu. Nestanoví-li zákon jinak, soud pokračuje v řízení, i když jsou účastníci nečinní. 6. Žalovaná strana byla v řízení zcela nečinná. K žalobě, která jí byla doručena, se nijak nevyjádřila. Lze tak uzavřít, že na straně žalované strany nebyla vznesena žádná námitka, která by činila uplatněný nárok jakkoliv sporným. Uplatněný nárok je dle tvrzených skutečností zjevně opodstatněný. 7. Protože věc bylo lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání (§ 115a o.s.ř.) a stanovil jim lhůtu k vyjádření. Současně soud k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se účastník v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Účastníci se k výzvě soudu nevyjádřili a ve světle výše uvedených ustanovení zákona je proto jejich souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání předpokládán. 8. Z listiny označené jako žádost o úvěr bylo zjištěno, že původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalované strany. 9. Listinou zachycující obsah smlouvy o úvěru [číslo] uzavřenou mezi předchozím věřitelem a dlužníkem a formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru byla prokázána tvrzení žalující strany o sjednání smlouvy o úvěru. Ze smlouvy bylo zjištěno, že jejím předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 15 000 Kč za celkovou částku 12 272 Kč. Dlužník se zavázal úvěr splácet prostřednictvím měsíčních splátek po 1 948 Kč Součástí smlouvy jsou i smluvní podmínky, ujednání o smluvní pokutě a potvrzení, že při podpisu smlouvy dlužník převzal hotovost. Smlouva byla podepsána dne 5. 2. 2018. 10. Z oznámení o postoupení pohledávky vyhotoveného předchozím věřitelem dne 18. 1. 2021, z podacího archu ze dne 19. 1. 2021, smlouvy o postoupení pohledávek a potvrzení o přijetí platby má soud za zjištěné, že na žalující stranu byla postoupena pohledávka, která je předmětem řízení (§ 1879, § 1882 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb.). 11. Z předžalobní výzvy ze dne 15. 3. 2021, spolu s podacím archem ze dne 17. 3. 2021 má soud za zjištěné, že žalovaná strana byla ohledně dluhu upomenuta. 12. Po provedeném dokazování a zhodnocení provedených důkazů soud učinil následující skutkový a právní závěr. 13. Na žalující stranu byla postoupena vymáhaná pohledávka. Dlužníkovi bylo postoupení pohledávky předchozím věřitelem oznámeno (§ 1879, § 1882 zákona č. 89/2012 Sb.). Tím bylo založeno oprávnění žalující strany vymáhat v soudním řízení postoupenou pohledávku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009 sp. zn. 31 Cdo 1328/2007). 14. V řízení je uplatňován nárok na zaplacení dlužné částky s příslušenstvím ze smlouvy o úvěru. Dlužník je povinen jistinu úvěru vrátit a platit z poskytnutého úvěru úroky (§ 2395 o.z.), přičemž úrok může být vyjádřen jak procentní sazbou, tak i kapitalizovaným způsobem (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19.3.2013 sp. zn. 21 Cdo 869/2012, jehož závěry jsou použitelné i nadále. Nic nevylučuje (§ 1746, § 1 odst. 2 o.z.), aby byl sjednán i úrok pro případ, že úvěr nebude včas vrácen. Soud ověřil, že uplatněné nároky vyplývají jasně ze smlouvy a byly sepsány jasným a srozumitelným jazykem (čl. 5 směrnice 93/13 EHS). 15. Dlužník smlouvu nezpochybnil. Bylo na něm, aby prokázal, že k prodlení s vrácením peněžních prostředků, jak bylo sjednáno, nedošlo a že dluh splatil, popř. že dluh jinak zanikl (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 1. 2002 sp. zn. 25 Cdo 98/2000 a ze dne 24. 7. 2008 sp. zn. 29 Odo 475/2006). Dlužník nic takového v řízení netvrdil, žádné námitky nevznesl a vrácení neprokázal. Soud proto žalované straně uložil zaplatit jistinu a úroky. 16. Dlužník se ve smlouvě zavázal k placení poplatků a tyto poplatky neuhradil. Protože závazek lze založit nejen ze smlouvy pojmenované (např. smlouva o úvěru), ale i na základě ujednání stran (§ 1746 odst. 2, § 1 odst. 2 o.z.), vznikl mu závazek k placení těchto poplatků a za situace, kdy nebylo zjištěno, že by dluh z tohoto závazku spočívající v placení poplatků byl splněn či jinak zanikl, mu soud uložil tyto poplatky zaplatit. 17. Žalující strana dále požadovala zaplacení smluvní pokuty v kapitalizované výši 5 500 Kč, tedy 0,1% denně za každý den prodlení z neuhrazené částky. Nárok na sjednanou smluvní pokutu nachází zákonnou oporu v § 2048 o.z., § 122 odst. 1 písm. c) z.s.ú. Ujednání o smluvní pokutě nebylo shledáno jako nepřiměřenou smluvní podmínkou (§ 1813 o.z.). 18. Dlužník předchozímu ani současnému věřiteli platby neuhradil, a proto byla žaloba shledána po právu. Dlužník neprokázal, že jistiny vrátil řádně a včas, je proto v prodlení a věřiteli vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o.z.). Povinnost platit úrok z prodlení trvá až do zániku dluhu splněním nebo jiným způsobem (k povaze závazku k placení úroků z prodlení srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2007 sp. zn. 21 Cdo 761/2007, jehož závěry jsou použitelné i nadále). Úrok z prodlení náleží ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni okamžiku prodlení. Pokud jde o úrok z prodlení, náleží žalující straně z částky jistiny. 19. Lhůta k plnění byla stanovena zákonná obecná, neboť nebyly zjištěny skutečnosti odůvodňující stanovení lhůty delší nebo stanovení plnění ve splátkách. 20. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud postupoval dle § 142a o.s.ř., přičemž při tom přihlédl k názoru vyjádřenému v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19.2.2015 sp. zn. 29 Cdo 4388/2013 O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalující strana měla ve věci plný úspěch a má tak nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení vůči žalované straně. 21. Náhrada nákladů řízení se skládá ze zaplaceného soudního poplatku. Dále k ní patří odměna za zastupování, jelikož byla žalující strana zastoupena advokátem. Odměna byla stanovena podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, (dále jen AT), podle tarifní hodnoty dle § 8 odst. 1 AT byla určena sazba mimosmluvní odměny. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby byla stanovena dle § 14b AT. Za jeden úkon právní služby zástupci dále náleží paušální částka náhrady hotových výdajů. Paušální částka náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby poskytnutý do podání návrhu činí dle § 14b AT 100 Kč. Zástupce poskytl celkem 2 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 AT s příslušnou sazbou odměny v plné výši (převzetí a příprava zastoupení a sepsání žaloby) a jeden úkon právní služby dle § 11