25 C 127/2022 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 5 223,81 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení. Žalobu odůvodnila zejména tím, že na základě objednávky zajistila u žalovaného dne [datum] dovoz a dodej [anonymizováno] a dne [datum] dovoz a dodej [anonymizována dvě slova] na adrese [adresa žalovaného]. Za tyto služby vystavila dne [datum] fakturu [číslo] znějící na částku 3 369,85 Kč, se splatností dne 21. 9. 2021 a dále vystavila dne [datum] fakturu [číslo] znějící na částku 1 853,96 Kč, se splatností dne 5. 10. 2021. Žalovaný na tyto faktury ničeho neuhradil. Žalobkyně žalovanému zaslala upomínku ze dne 27. 1. 2022. 2. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal. 3. Jelikož bylo možné věc rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Účastníci se k této výzvě nevyjádřili. Má se tak za to, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemají námitek a souhlasí s ním. Soud proto rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Z předložených listinných důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti; Žalovaný u žalobkyně objednal dovoz [anonymizována dvě slova] a doprava [anonymizováno] na adresu [adresa žalovaného] (prokázáno objednávkou – dokladem o provedení práce [anonymizováno] doprava). Fakturou vystavenou dne [datum] [číslo] znějící na částku 3 369,85 Kč, splatnou ke dni 21. 9. 2021, vyúčtovala žalobkyně [anonymizována dvě slova] betonu ve výši 2 184,05 Kč, dopravu materiálu ve výši 1 185,80 Kč, (prokázáno fakturou [číslo] ze dne [datum]). Dále Žalovaný u žalobkyně objednal dovoz [anonymizována dvě slova] a doprava [anonymizováno] na adresu [adresa žalovaného] (prokázáno objednávkou – dokladem o provedení práce [anonymizováno] doprava). Fakturou vystavenou dne [datum] [číslo] znějící na částku 1 853,96 Kč, splatnou ke dni 5. 10. 2021, vyúčtovala žalobkyně 2,17 t [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] ve výši 1 732,96 Kč, manipulaci ve výši 121 Kč, (prokázáno fakturou [číslo] ze dne [datum]). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě uvedených faktur upomínkou ze dne 20. 1. 2022 a upozornila jej na možnost vymáhání tohoto nároku u soudu (prokázáno upomínkou ze dne 20. 1. 2022). 5. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci: Na základě objednávek žalovaného pro něj žalobkyně zajistila dodání [anonymizováno] a [anonymizováno], dále přistavení [anonymizováno] a odvoz [anonymizováno]. Za tyto služby vystavila dne [datum] fakturu [číslo] dne [datum] fakturu [číslo] znějící na celkovou částku 5 223,81 Kč. Žalovaný na tyto faktury neuhradil ničeho. 6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 2586 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu. 7. Posouzením všech předložených důkazů, na základě zjištěného skutkového stavu (§ 153 odst. 1 o. s. ř.), když soud zhodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, s ohledem na relevantní právní stav a vše, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o. s. ř.), co učinili nesporným (§ 120 odst. 3 o. s. ř.), dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. 8. Mezi žalobkyní a žalovaným tedy byla na základě tohoto ustanovení uzavřena smlouva o dílo, na základě níž vznikla žalobkyni povinnost provést dohodnuté práce – tedy dovoz a dodej [anonymizováno] a [anonymizováno], a žalovaný se zavázal zaplatit sjednanou cenu. Žalobkyně svoji povinnost splnila, sjednanou službu vykonala a řádně vyúčtovala. Žalovaný naopak netvrdil ani neprokázal, že by sjednanou cenu uhradil, že jeho povinnost k úhradě této částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud proto považuje nárok žalobkyně na zaplacení jí v žalobě uplatněné částky za oprávněný a uložil žalovanému povinnost tuto částku žalobkyni uhradit. 9. Protože se žalovaný svým jednáním dostal do prodlení s placením peněžitého závazku, má žalobkyně v souladu s § 1970 o. z. nárok i na úrok z prodlení. Protože žalobkyně požadovala výši úroků z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., je její nárok i v této části po právu a soud žalobě i v tomto směru vyhověl. Uložil tedy žalovanému zaplatit žalobkyni úrok z prodlení jak uvedeno ve výroku rozsudku. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 626,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 223,81 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 750 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 1 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 4 650 Kč ve výši 976,50 Kč 11. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako základní zákonné pro peněžité plnění.