29 C 385/2021-15 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal, aby soud žalované uložil zaplatit mu částku 101 484,95 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 101 484,95 Kč od 22. 6. 2019 do zaplacení, s úrokem ve výši 23,82 % ročně z částky 100 464,95 Kč od 22. 6. 2019 do zaplacení. Žalobu odůvodnil především tím, že mezi předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdce žalobce“), a žalovaným došlo dne 21. 4. 2008 k uzavření Smlouvy o úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Na základě uzavřené Smlouvy poskytl předchůdce žalobce žalovanému úvěr ve výši 190 000 Kč z úvěrového účtu č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal hradit právnímu předchůdci žalobce úrok ve výši 23,82 % p. a. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve sjednané výši, a to počínaje měsícem následujícím po uzavření Smlouvy. Žalovaný porušil své závazky ze Smlouvy zejména tím, že byl opakovaně v prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek úvěru, úroků a vyčíslených poplatků. Právní předchůdce žalobce tak dopisem ze dne 2. 3. 2012 ukončil poskytování úvěru a úvěr zesplatnil ke dni 2. 3. 2012. Dále uplatnil právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 20 % z celkové částky všech splátek sjednaných po dni prohlášení úvěru za splatný dle čl. III Smlouvy. Žalovaný byl povinen uhradit celkem 141 188 Kč. Dlužná částka však nebyla ze strany žalovaného uhrazena. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 6. 2019, s účinností ke dni 21. 6. 2019. Postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem. Ke dni postoupení činila pohledávka za žalovaným 101 484,95 Kč. Po postoupení pohledávky neuhradil žalovaný na pohledávku ničeho. Žalobce se po žalovaném domáhá zaplacení dlužné jistiny úvěru 100 464,95 Kč, poplatků ve výši 1 020 Kč, úroků z úvěru ve výši 23,82 % ročně z dlužné jistiny od 22. 6. 2019 do zaplacení, úroků z prodlení ve výši 7,75 % p. a. z dlužné částky 101 464,95 Kč od 22. 6. 2019 do zaplacení. Žalobce žalovaného vyzval k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou, která byla žalovanému zaslána dne 9. 11. 2020. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal nečinný. Soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci (§ 153 odst. 1 o.s.ř.) v rozsahu účastníky uplatněných tvrzení a důkazů (§ 101 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř.). Za situace, kdy žalovaná strana zůstala v řízení nečinná, tak soud vycházel z tvrzení žalobce a jím navržených a soudem provedených důkazů a rozhodl na základě takto zjištěného skutkového stavu. 3. Protože věc bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání (§ 115a o.s.ř.) a stanovil jim lhůtu k vyjádření. Současně soud k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se účastník v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Účastníci s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili, a proto soud rozhodl bez nařízení jednání. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. 4. Soud vyšel z žalobcem předložených listinných důkazů a učinil následující závěry o skutkovém stavu. Ze Smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 21. 54 2008 mezi žalovaným a předchůdcem žalobce [právnická osoba] bylo zjištěno, že předchůdce žalobce se zavázal žalovanému poskytnout úvěr ve výši 190 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky splatit v 72 měsíčních splátkách po 5 066 Kč. První splátka byla splatná ke dni 21. 5. 2008. Žalovaná se zavázala hradit úrok ve výši 26,87 % p. a.. Z dopisu ze dne 2. 3. 2012 bylo zjištěno, že předchůdce žalobce odstoupil od smlouvy o úvěru z důvodu prodlení ze strany žalovaného o více jak 30 dní.. Celková dlužná částka k tomuto dni činila 141 188 Kč. Dopisem ze dne 3. 7. 2019 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky na žalobce a žalovaný byl současně vyzván k zaplacení dlužné částky. Dále byla žalované zaslána Předžalobní upomínka ze dne 6. 11. 2020 Smlouva o postoupení pohledávek byla mezi žalobcem a [právnická osoba] uzavřena dne 18. 6. 2019, součástí seznamu je i pohledávka za žalovaným, která je předmětem tohoto řízení. 5. Z provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdce žalobce poskytl, na základě mezi nimi uzavřené smlouvy, žalovanému finanční prostředky v celkové výši 190 000 Kč. Žalovaný měl poskytnuté prostředky, spolu s úrokem právnímu předchůdci žalobce splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, dostal se tak do prodlení. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce z jeho právního předchůdce na základě, mezi nimi uzavřené, smlouvy o postoupení pohledávek. 6. Na základě uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce následujícím způsobem. Soud posuzoval věc podle ustanovení smlouvy o úvěru podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ obchodní zákoník“), protože jde o tzv. absolutní obchodní závazkový vztah (§ 261 odst. 3 obchodního zákoníku), tedy vztah, který se řídí obchodním zákoníkem bez ohledu na povahu účastníků. Aktuálně je tato problematika sice upravena v zákoně č. 89/2012 Sb., tzv. nový občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), právní vztah účastníků však vznikl v době právní úpravy účinné do 31. 12. 2013. Dle ustanovení § 3028 odst. 3 o. z. se právní poměry vzniklé přede dnem účinnosti o. z. včetně všech práv a povinností z nich vzniklých řídí dosavadními právními předpisy. V daném případě tedy obchodním zákoníkem, ve znění rozhodném k okamžiku uzavření předmětné smlouvy. Dle ustanovení § 497 obchodního zákoníku smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 502 odst. 1 věta prvá obchodního zákoníku je dlužník od doby poskytnutí peněžních prostředků povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Dle § 503 odst. 1 věta prvá obchodního zákoníku závazek platit úrok je splatný spolu se závazkem vrátit použité peněžní prostředky. Dle § 504 obchodního zákoníku dlužník je povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané lhůtě, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o jejich vrácení věřitelem požádán. Dle § 506 obchodního zákoníku je-li dlužník v prodlení s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce, je věřitel oprávněn od smlouvy odstoupit a požadovat, aby dlužník vrátil dlužnou částku s úroky. Dle ust. § 517 odst. 2 občanského zákoníku jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. Dle ust. § 524 odst. 1 občanského zákoníku věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. Dle odst. 2 téhož ustanovení s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Podle § 526 odst. 1 obč. zák. postoupení pohledávky je povinen postupitel bez zbytečného odkladu oznámit dlužníkovi. Dokud postoupení pohledávky není oznámeno dlužníkovi nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníkovi neprokáže, zprostí se dlužník závazku plněním postupiteli. 7. Soud má za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr do výši 190 000 Kč. Žalovanému oproti tomu plynul závazek poskytnutý úvěr spolu se sjednaným úrokem ve výši 23,82 % ročně, splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 066 Kč. Pohledávka za žalovaným přešla na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 6. 2019. Postoupení pohledávky na žalobce bylo žalovanému dopisem oznámeno. Žalobce prokázal, že žalovaného vyzýval k úhradě dlužné částky před podáním žaloby, vzniklo mu tak právo na přiznání náhrady nákladů řízení. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by žalobci dluh uhradil, že mu povinnost k úhradě této částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud proto shledal žalobu důvodnou a uložil žalovanému povinnost úhradě dlužné částky. 8. Na základě zjištěného skutkového stavu a předložených důkazů ze strany žalobce, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, neboť se žalobci podařilo předloženými listinnými důkazy prokázat tvrzení obsažená v žalobě. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl. 9. Žalobce prokázal existenci pohledávky i její výši, žalovaný skutečnost, že by část, popř. celý dluh uhradil, že by tedy jeho závazek zanikl zaplacením či jiným způsobem, ani netvrdil. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. 10. Dle ustanovení § 1968 věty prvé o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dle ustano