29 C 388/2021-15 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení částky 10 000 Kč s příslušenstvím. Žalobce žalobu odůvodnil především tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], [IČO] dne 2. 11. 2005 Smlouvu o půjčce [číslo] (dále jen Smlouva). Na základě Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce celkem částku 16 640 Kč, jenž představuje půjčku a souhrnný poplatek ve výši 6 640 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 52 týdenních splátkách po 320 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tedy uplynutím 52 týdnů od data podpisu, tj. 1. 11. 2006. Celkově žalovaný uhradil 2 080 Kč. Pohledávka vyplývající ze Smlouvy, včetně příslušenství, byla ze strany právního předchůdce žalobce postoupena na [právnická osoba] [anonymizováno] na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015. Pohledávka vyplývající ze Smlouvy, včetně příslušenství, byla ze strany [právnická osoba] S.á.r.l. postoupena na žalobce na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018. Postoupení pohledávky na žalobce bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 14. 9. 2018. Ode dne postoupení neuhradil žalovaný ničeho. Žalobce žalovanému zaslal výzvu k plnění před podáním žaloby dne 10. 5. 2021. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal nečinný. Soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci (§ 153 odst. 1 o.s.ř.) v rozsahu účastníky uplatněných tvrzení a důkazů (§ 101 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř.). Za situace, kdy žalovaná strana zůstala v řízení nečinná, tak soud vycházel z tvrzení žalobce a jím navržených a soudem provedených důkazů a rozhodl na základě takto zjištěného skutkového stavu. 3. Protože věc bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání (§ 115a o.s.ř.) a stanovil jim lhůtu k vyjádření. Současně soud k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se účastník v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Účastníci s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili, a proto soud rozhodl bez nařízení jednání. 4. Soud vyšel z žalobcem předložených listinných důkazů a učinil následující závěry o skutkovém stavu. Ze smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] a žalovaným dne 2. 11. 2005 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce se zavázal žalovanému poskytnout půjčku ve výši 10 000 Kč a žalovaný se naopak zavázal vrátit žalobci celkem 16 640 Kč (půjčených 10 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 6 640 Kč) v 52 týdenních splátkách po 320 Kč, s tím, že 1. splátka je splatná 7. dne po uzavření smlouvy. Dopisem ze dne 14. 9. 2018 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávek ze smlouvy [číslo] na žalobce. Žalovaný byl vyzván dopisem ze dne 10. 5. 2021 k plnění dlužné pohledávky ve výši 14 560 Kč. 5. Soud má za prokázané, že předchůdce žalobce s žalovaným uzavřel smlouvu o půjčce, kdy závazkový právní vztahy vzniklý ze Smlouvy je nutno posuzovat dle ustanovení § 657 a § 658 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) upravující smlouvu o půjčce. Podle těchto ustanovení smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Při půjčce peněžité lze rovněž dohodnout úroky. Na základě smlouvy o půjčce [číslo] byla žalovanému poskytnuta částka 10 000 Kč. Přestože žalobce doklad o vyplacení této částky nedoložil, žalovaný tento fakt nesporoval, když zůstal ve sporu pasivní. Dle smlouvy se žalovaný zavázal vrátit předchůdci žalobce vedle jistiny také tzv. souhrnný poplatek, celkem 16 640 Kč. Žalovaný však hradil nepravidelně, dle zůstatku částek, které žalobce požaduje na poplatku a na jistině, uhradil do dne postoupení pohledávky celkem 2 080 Kč. Že by žalovaný celý dluh, či větší část než tvrdil žalobce, uhradil, tedy že by jeho závazek zanikl zaplacením či jiným způsobem, žalovaný ani netvrdil. 6. Dle ustanovení § 1968 věty prvé o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Na základě zjištěného skutkového stavu a předložených důkazů ze strany žalobce soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, neboť se žalobci podařilo předloženými listinnými důkazy prokázat tvrzení obsažená v žalobě. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl. 8. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a ve sporu zcela úspěšnému žalobci přiznal na náhradě nákladů 1 489 Kč sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny za 3 úkony dle mimosmluvní sazby ve výši 200 Kč dle § 14b ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v účinném znění, 3 režijních paušálů po 100 Kč dle § 14b ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v účinném znění, a 21% DPH podle § 137 odst. 3 o.s.ř