29 C 77/2022-75 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal po žalované zaplacení částky 179 405 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce. Žalobce tvrdil, že mezi ním a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které přenechal žalované částku [částka]. Dle tvrzení žalobce se žalovaná zavázala zápůjčku vrátit v pravidelných měsíčních splátkách po 12 000 Kč s tím, že první splátka měla být uhrazena 25.5.2019 (viz čl. II. odst.1 smlouvy). Dle tvrzení žalobce byla zápůjčka sjednána jako bezúročná při řádném splácení s tím, že účastníci si ve smlouvě ujednali, že pokud se žalovaná dostane do prodlení s úhradou byť jediné splátky či její části, stává se celý dluh bez dalšího splatným a žalobce je oprávněn požadovat zaplacení smluvního úroku z prodlení ve výši 0,25 % z dlužné jistiny za každý započatý den prodlení. Žalobce tvrdil, že žalovaná neuhradila ani první splátku splatnou dne [datum] a tak se celý dluh stal splatným dne [datum]. Žalobce tvrdil, že žalovaná uhradila do dne podání žaloby pouze částku 30 595 Kč a to v následujících částkách: 1 000 Kč dne [datum], 1 000 Kč dne [datum] 2 800 Kč dne [datum], 5 000 Kč dne [datum], 900 Kč dne 26.11.2019, 3 000 Kč dne [datum], 1 000 Kč dne [datum], 3 000 Kč dne [datum], 4 000 Kč dne [datum], 2 400 Kč dne [datum], 1 640 Kč dne [datum], 1 200 Kč dne [datum], 400 Kč dne [datum], 500 Kč dne [datum], 550 Kč dne [datum], 855 Kč dne [datum], 350 Kč dne [datum], 500 Kč dne [datum] a 500 Kč dne [datum]. K úhradě tak zbývá částka 179 405 Kč. Žalobce tvrdil, že vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky včetně úroků počítaných ke dni [datum] s tím, že výzva byla odeslána dne [datum] a ještě téhož dne byla žalované doručena. Ani přes výzvu však žalovaná svůj dluh či alespoň jeho část neuhradila, a proto byl žalobce nucen vymáhat dlužnou částku soudně. 2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že nárok žalobce zčásti uznala. Žalovaná tvrdila, že smlouvu o zápůjčce dne [datum] skutečně podepsala, nicméně v zápůjčce je sice napsáno, že částku převzal v hotovosti, ale všechny prostředky jí žalobce, dle tvrzení žalované, poslal na její bankovní účet. Žalovaná vysvětlovala okolnosti poskytnutí zápůjčky tak, že mezi ní a žalobcem byl milenecký poměr, což mělo z hlediska jejího rozhodování o tom, zda má peníze přijmout a jak je splatit významný vliv. Žalovaná tvrdila, že žalobce pověřil společnost [právnická osoba] vymáháním své pohledávky a tato servisní organizace nereagovala na její tvrzené žádosti o poskytnutí splátek. Žalovaná souhlasila s tím, že jí dne [datum] přišla upomínka, aby do [anonymizováno] uhradila dlužnou jistinu ve výši 179 405 Kč spolu se smluvním úrokem, který ke dni [datum] činil 395 584,26 Kč. Žalovaná uvedla, že taková částka není v jejích možnostech, protože je matkou pečující o své nezletilé dítě, a tak vysoká částka je zcela mimo její možnosti. 3. Na odpor žalované žalobce reagoval podáním soudu doručeným dne [datum], v němž se žalobce vyjádřil k tvrzení žalované. Žalobce odmítl tvrzení žalované, že by mezi ním a žalovanou existoval milenecký poměr. Tvrdil, že žalované poskytl zápůjčku ve výši 210 000 Kč s tím, že žalovaná se zavázala zápůjčku v pravidelných měsíčních splátkách vrátit. Žalobce uvedl, že zápůjčka byla žalované poskytnuta zčásti v hotovosti a zčásti bezhotovostním převodem a z toho důvodu je v čl. I odst.1 smlouvy škrtnuta slovo hotovosti, zatímco v dalších odstavcích zůstalo neškrtnuto. Vzhledem k tomu, že část zápůjčky byla poskytnuta v hotovosti a žalobce bohužel nedisponoval dalšími důkazy kromě podepsané smlouvy, kterými by prokázal, že část peněz byla poskytnuta v hotovosti, rozhodl se žalobce vzít žalobu co do částky 38 750 Kč částečně zpět a pokud šlo o zbylou částku ve výši 140 655 Kč, žalobce na své žalobě trval. 4. Soud podle § 96 odst.2 o.s.ř. v rozsahu zpětvzetí řízení částečně zastavil. 5. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Ze smlouvy o zápůjčce bylo zjištěno, že mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena smlouva, v níž se žalobce zavázal žalované poskytnout částku 210 000 Kč, kteroužto částku se žalovaná zavázala splácet v pravidelných splátkách po 12 000 Kč s tím, že první splátka měla být uhrazena [datum] s tím, že v článku II. Odst. 4 byla sjednán smluvní úrok z prodlení ve výši 0,25 % denně z dlužné částky. Z listinných důkazů předložených žalovanou bylo zjištěno, že žalovaná uhradila před podáním žaloby částku 30 595 Kč (1 000 Kč dne [datum], 1 000 Kč dne [datum] 2 800 Kč dne [datum], 5 000 Kč dne [datum], 900 Kč dne [datum], 3 000 Kč dne [datum], 1 000 Kč dne [datum], 3 000 Kč dne [datum], 4 000 Kč dne [datum], 2 400 Kč dne [datum], 1 640 Kč dne [datum], 1 200 Kč dne [datum], 400 Kč dne [datum], 500 Kč dne [datum], 550 Kč dne [datum], 855 Kč dne [datum], 350 Kč dne [datum], 500 Kč dne [datum] a 500 Kč dne [datum]), přičemž z žalobních tvrzení je zřejmé, že žalobce všechny platby žalované zohlednil. Z předžalobní výzvy bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby. 6. Podle § 2390 obč.zák. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného dluhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Podle § 580 odst.1 obč.zák. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 8. V daném případě soud zhodnotil věc tak, že mezi žalobcem a žalovanou byla nepochybně uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které byla část peněz poskytnuta bezhotovostním převodem a část peněz byla poskytnuta hotovostně. Pokud šlo o tu část zápůjčky, která byla poskytnuta v hotovosti, žalobce vzal žalobu v tomto rozsahu zpět a v tomto rozsahu bylo i řízení zastaveno, a proto soud tuto část ujednání nehodnotí. 9. Po skutkové stránce má soud za prokázané, že žalobce žalované poskytl finanční prostředky a že žalovaná svůj závazek zapůjčené prostředky splnila pouze částečně. Za nejdůležitější soud považuje to, zda sjednaný smluvní úrok z prodlení ve výši 0,25 % denně byl sjednán platně. 10. Podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 platí, že smluvní volnost stran podléhá korektivu dobrých mravů, jenž pro právní jednání obecně vyplývá z ustanovení § 1 odst. 2 a § 547 o. z., a že právní jednání, které se příčí dobrým mravům, je třeba posoudit jako neplatné (§ 580 odst. 1 a § 588 o. z.). Tento korektiv tedy zjevně lze uplatnit i v případě, kdy by ujednání o výši úroků z prodlení bylo zneužitím smluvní volnosti v neprospěch dlužníka. 11. Posouzení souladu či rozporu právního jednání s dobrými mravy podle § 1 odst. 2 a § 547 o. z. závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu, neboť tato ustanovení jsou normami, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností (stejně jako dříve § 3 odst. 1 obč. zák.). V případě výše úroků z prodlení sjednané podle § 1970 o. z. je tedy třeba posuzovat soulad takového ujednání s dobrými mravy vzhledem ke všem okolnostem, které ke sjednání takového úroku z prodlení vedly a jež existovaly v době uzavření smlouvy. 12. V daném případě je zjevné, že smlouva byla uzavřena mezi dvěma fyzickými osobami s tím, že žalovaná byla nepochybně limitována ve svých výdělkových možnostech s ohledem na to, že byla matkou pečující o nezletilé dítě. Nadto lze z jejího tvrzení, které žalobce sice odmítl, ale soud nemá důvod o něm pochybovat, usuzovat, že mezi nimi byl přinejmenším přátelský vztah. 13. Žalobce nijak nerozvedl, zda si a jakým způsobem ověřil schopnost žalované splácet poměrně vysokou sjednanou splátku ve výši 12 000 Kč měsíčně. 14. Vyjádříme-li smluvený úrok z prodlení ve výši 0,25 % denně roční sazbou, docházíme k míře 91,2 % ročně. To je podle názoru soudu v poměrech projednávané věci nepřiměřená sazba, které má, nebo může mít pro žalovanou coby matku pečující o nezletilé dítě významné, až likvidační důsledky. Soud dospěl k závěru, že sjednaný úrok z prodlení je v rozporu s ustanovením § 580 OZ, a proto žalobci přiznal pouze zákonný úrok z prodlení dle § 1970 OZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 15. Pokud šlo o náklady řízení, soud porovnal to, čeho se žalobce původně domáhal (179 405 Kč spolu s smluveným úrokem z prodlení ve výši 0,25 % denně, což k datu vyhlášení činilo celkem 628 838 Kč) s tím, co bylo přiznáno (140 655 Kč se zákonným úrokem z prodlení, který činil k datu vyhlášení rozsudku 48 229 Kč). Úspěch žalobce tak byl z 30 %. Vzhledem k tomu, že žalovaná náhradu nákladů řízení nepožadovala, bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř., že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.