12 C 237/2021-209 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovaným byla každému uložena povinnost zaplatit částku 35 000 Kč (celkem 70 000 Kč) z titulu náhrady nemajetkové újmy. Žalobu odůvodnila zejména tím, že žalovaný ad) 1, který byl [anonymizována dvě slova] žalobkyně a jejího druha pana [příjmení] [příjmení]. Žalobkyně poté, co žalovaný ad) 1 ukončil [anonymizována dvě slova] pana [příjmení], přestože stále vykazoval příznaky [anonymizována dvě slova], navštívila žalovaného ad) 1 s tím, že panu [příjmení] vystavil [anonymizována dvě slova]. Žalovaný ad) 1 se k žalobkyni dle jejího tvrzení [anonymizována dvě slova], vyhrožoval jí [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] a vykázal ji z ordinace. Dále žalobkyni i panu [příjmení] nařídil, aby si našli nového [anonymizováno]. Žalobkyni jednáním žalovaného ad) 1 vznikly [anonymizována dvě slova], zhoršily se jí [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova], kdy žalobkyně je [anonymizováno] a trpí [anonymizováno]. Svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy po žalovaném ad 2) žalobkyně odůvodnila tím, že žalovaný ad) 2 je nadřízeným žalovaného ad) 1 a na základě jejich spolupráce se stalo, že žalovaný ad) 1 nevystavil panu [příjmení] pokračující [anonymizována dvě slova]. Žalovaný ad) 2 dále zapřel pravou [anonymizováno] pana [příjmení] a odmítal s žalobkyní telefonicky jednat a pana [příjmení] odeslat na úřad práce. Žalobkyně se musela rozčilovat a tímto se také zhoršil její [anonymizováno] stav. 2. Žalobkyně žádala, aby jí byl pro dané řízení ustanoven zástupce z řad advokátu k ochraně jejich zájmů. Dne [datum] bylo vydáno usnesení č.j. [číslo jednací], kterým bylo rozhodnuto, že se žalobkyni zástupce k ochraně jejich zájmů neustanovuje. Z obsahu písemných podání žalobkyně a z protokolu o výslechu mimo jednání, který byl proveden za tím účelem, aby soud zjistil, čeho se žalobkyně vlastně domáhá, bylo možné učinit závěr, že jde zřejmě o bezúspěšné uplatňování práva (sama žalobkyně v průběhu řízení uznala, že je v důkazní nouzi). Žalobkyně také byla poučena, že pokud žádá jiné nároky za jinou osobu, musí takto činit oprávněná osoba u místně příslušného. V dané věci by bylo ustanovení zástupce z řad advokátů zcela bezúčelné a také v rozporu s procesní ekonomií, na což byla žalobkyně upozorněna. V zákonné lhůtě pro odvolání proti tomuto usnesení zaslala žalobkyně písemné podání, které dle obsahu soud vyhodnotil nikoliv jako odvolání proti danému usnesení, ale jako návrh na změnu (rozšíření) rozšíření žaloby, neboť tímto podáním žalobkyně nově požadovala po žalovaném ad) 1 zaplatit [částka] a po žalovaném ad) 2 částku [částka]. Soud změnu žaloby nepřipustil. 3. Žalovaný ad 1) ve vyjádření k žalobě uvedl, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení ani břemeno důkazní, když nebyla schopna tvrdit, natož prokázat jakékoliv skutečnosti, ze kterých by vyplývalo, že by se měl žalovaný dopustit jednání uvedeného v žalobě, a příčinnou souvislost mezi tímto údajným jednáním a [anonymizována dvě slova] žalobkyně. Žalobu považuje za [anonymizováno] a navrhoval její zamítnutí. 4. Žalovaný ad) 2 ve vyjádření k žalobě uvedl, že mezi ním a [anonymizováno] [celé jméno žalovaného] není vztah podřízenosti, při vystavování pracovní neschopnosti spolu nespolupracovali a neměl na vystavení [anonymizována dvě slova] žádný vliv. Nemá přístup ke [anonymizováno] dokumentaci a s žalobkyní i panem [příjmení] několikrát hovořil pouze telefonicky, jen jednou osobně. Od pana [příjmení] obdržel žádost o zpětné uznání [anonymizována dvě slova], kterou vystavil žalovaný ad) 1 od [datum], žádost byla zamítnuta, neboť neexistovala biologická odůvodněnost k jejímu schválení. K odeslání pana [příjmení] na úřad práce uvedl, že pracuje jako [anonymizováno] a nemá oprávněná řešit pracovněprávní spory. Není si vědom toho, že by s žalobkyní měl nějaké konfliktní jednání. Pracuje na částečný úvazek, není každý den dostupný na telefonu. Nárok žalobkyně považuje za neoprávněný a rovněž navrhoval žalobu zamítnout. 5. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti: 6. Z čestného prohlášení [anonymizováno] [jméno] [příjmení], ředitelky [stát. instituce] ze dne [datum] bylo zjištěno, že [anonymizováno] [příjmení] byla přítomna konzultace, která proběhla za přítomnosti [celé jméno žalovaného], paní [celé jméno žalobkyně] a pana [příjmení]. Jednání proběhlo v roce [rok], a to pouze jednou. Jednání probíhalo v klidné atmosféře, nedošlo k žádnému konfliktu ani slovní rozepři mezi účastníky. 7. Z výslechu svědka [příjmení] [příjmení], narozeného [datum] bylo zjištěno, že [anonymizováno] [celé jméno žalovaného] se choval k žalobkyni neuctivě, když u něho byli v ordinaci vyřizovat [anonymizováno] [celé jméno žalovaného] žalobkyni [anonymizováno] z [anonymizována dvě slova] hlas na žalobkyni i na něho. Jiného fyzického útoku se nedopustil, nemluvil vulgárně. Žalobkyně volala policii, u toho tam svědek nebyl. Po incidentu změnili se žalobkyní praktického [anonymizováno] [celé jméno žalovaného] viděl jednou, nebyl svědkem toho, že by se [anonymizováno] [celé jméno žalovaného] dopustil nějakého [anonymizováno] nebo [anonymizováno] jednání vůči žalobkyni. 8. Soud zamítl návrh žalobkyně na doplnění dokazování listinnými důkazy předloženými při jednání dne [datum] pro nadbytečnost, neboť tyto listinné důkazy nesouvisí s předmětem řízní. 9. Podle § 101 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř., k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti, b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem. Podle §120 odst. 1 o.s.ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Podle § 118 odst. 1 o.s.ř.; ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy. Podle § 118a odst. 3 os.ř.; zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. 10. Podle ustanovení § 2894 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody). Nebyla-li povinnost odčinit jinému nemajetkovou újmu výslovně ujednána, postihuje škůdce, jen stanoví-li to zvlášť zákon. V takových případech se povinnost nahradit nemajetkovou újmu poskytnutím zadostiučinění posoudí obdobně podle ustanovení o povinnosti nahradit škodu. 11. Podle ustanovení § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. 12. Podle ustanovení § 2951 odst. 2 o. z. nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy. 13. Podle ustanoven § 2956 o. z. vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené [anonymizováno] útrapy. 14. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na náhradu nemajetkové újmy, která jí měla vzniknou jednáním žalovaných. Žalovaný ad) 1 se měl protiprávního jednání dopustit tím, že žalobkyni, která navštívila jeho ordinaci ve věci vystavení [anonymizována dvě slova] pro pana [příjmení], vyhodil z [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Následkem tohoto ujednání [anonymizováno] [celé jméno žalovaného] mělo být zhoršení [anonymizováno] stavu žalobkyně, která dlouhodobě trpí [anonymizováno]. Žalovaný ad) 2 se měl protiprávního jednání dopustit tím, že se jako nadřízený žalovaného ad) 1 podílel na nesprávném vystavení [anonymizováno], určil panu [příjmení] [anonymizována dvě slova] neposlal pan [příjmení] na Úřad práce a žalobkyně se kvůli tomu musela rozčilovat na Úřade práce a tato jednání žalovaného 2) mělo rovněž za následek zhoršení [anonymizováno] stavu žalobkyně. 15. Předpoklady vzniku povinnosti nahradit nemajetkovou újmu jsou porušení právní povinnosti škůdce, existence škody, příčinná souvislost mezi porušením povinnosti a vznikem škody a zavinění. Právo na náhradu nemajetkové újmy musí být buď mezi stranami sjednáno, anebo je musí výslovně stanovit zákon. Povinnost hradit nemajetkovou újmu zákoník stanoví v případě protiprávního zásahu do přirozených práv člověka, poškození věci ze svévole nebo škodolibosti, osob, které újmu (třeba i ne vlastní)