22 C 140/2023-23 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit mu částku [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že dne [datum] jeho právní předchůdce společnost [právnická osoba], IČ [anonymizováno], poskytl žalovanému prostřednictvím elektronického formuláře uveřejněného na svých webových stránkách úvěr ve výši 14 100 Kč. Žalovaný měl úvěr vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí ve výši [částka] a úrokem vypočteným z jistiny v sazbě dle smlouvy za dobu trvání úvěru do [datum]. Pro případ porušení povinnosti se splacením, byla mezi stranami sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaný v termínu splatnosti poskytnutý úvěr neuhradil. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností ke dni [datum] postoupena na žalobce. Dlužnou částku ke dni postoupení tvoří jistina [částka], nesplacené příslušenství – poplatek [částka], úrok 2 689,82 Kč, smluvní pokuta 7 050 Kč (vyčísleno za období ode dne následujícího po splatnosti pohledávky tj. [datum] do [datum]), náklady na vymožení pohledávky 217 Kč. Žalobce požaduje rovněž zákonný úrok z prodlení z částky dlužné jistiny do zaplacení, když za období do [datum] jej kapitalizoval na částku 1 398,80 Kč úrok z částky dlužné jistiny do zaplacení, když za období do [datum] jej kapitalizoval na částku 14 033,78 Kč. Dále žalobce požaduje náhradu nákladů mimosoudního vymáhání pohledávky ve výši 217 Kč. Před podáním žaloby žalobce žalovaného vyzval k úhradě dlužné částky dopisem ze dne [datum]. 2. Žalobce souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal. 4. Soud vyšel z žalobcem předložených listinných důkazů a učinil tyto závěry o skutkovém stavu. Mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba], a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo [anonymizováno], a to podle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky předchůdce žalobce a sazebník. Podle této smlouvy předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši [částka] s tím, že částku [částka] poskytl dne [datum] převodem na účet žalovaného, což bylo zjištěno z výpisu z účtu žalobce. Žalovaný se dle smlouvy zavázal uhradit částku celkem ve výši 25 380,19 Kč jednou splátkou splatnou k datu [datum]. Dle smlouvy smluvní pokuta za každý den prodlení činí 0,1 % z dlužné částky. Žalovaný ničeho neuhradil, byl proto upomínán. Před podáním žaloby pak žalobce zaslal žalovanému předžalobní upomínku ze dne [datum] O odeslání upomínky žalovanému dne [datum] svědčí poštovní podací arch. Žalovaný na upomínku nijak nereagoval. 5. Po provedeném dokazování a zhodnocení provedených důkazů soud učinil následující skutkový a právní závěr. 6. Žalobce je věřitelem pohledávky uplatněné v tomto řízení a je tedy aktivně legitimován k podání žaloby (§ [číslo], § 1880 odst. 1 o.z.). Předmětná pohledávka byla žalobci postoupena smlouvou o postoupení pohledávky uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba], jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. 7. Předmětná smlouva o úvěru byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným uzavřena distančním způsobem prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku (§ 1824 o.z.). Bylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru a poskytnutí úvěru žalovanému, který měl žalovaný vrátit. Na základě včleňovací doložky ve smlouvě se její součástí staly i obchodní podmínky předchůdce žalobce a sazebník (§ 1751 o.z.). Žalovaný tyto předložené listiny nezpochybnil, ani nenamítal, že by se s nimi neseznámil a nebyly součástí smlouvy. Bylo na žalovaném, aby prokázal, že k prodlení s vrácením úvěru, jak bylo sjednáno, nedošlo, že úvěr vrátil, popř. že dluh zanikl jinak (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.4.2010 sp. zn. 33 Cdo 4378/2008). Žalovaný nic takového v řízení netvrdil, žádné námitky nevznesl a vrácení úvěru neprokázal. Žalovaný se ve smlouvě zavázal rovněž k hrazení poplatků. Ani ohledně tohoto dluhu žalovaný žádné námitky nevznesl, ani netvrdil a neprokázal, že by dlužné poplatky uhradil či dluh jinak zanikl. Protože byly splněny i zákonné podmínky pro sjednání smluvní pokuty, která byla sjednána platně podle § 2048 a násl. o.z., uložil soud žalovanému zaplatit správně vyčíslenou smluvní pokutu. Smluvní pokuta nebyla shledána hrubě nepřiměřenou vzhledem k zajištěné povinnosti a způsobu jejího sjednání, a ani ujednání o ní nebylo shledáno jako nepřiměřenou smluvní podmínkou (§ 1813 o.z.). 8. Nárok na úrok z prodlení pak vzniká ze zákona okamžikem prodlení s placením. Žalovaný neprokázal, že dluh splnil řádně a včas, a žalobci tak vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o.z.). Úrok z prodlení náleží ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni okamžiku prodlení. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 298 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 846 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 21 150 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 10. Soud neshledal důvod pro postup podle právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ani pro aplikaci § 150 o.s.ř.