22 C 213/2023-15 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit mu částku 53 500 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se žalovaným, jako podnikatelem, uzavřel prostřednictvím své webové stránky dne [datum] smlouvu o podnikatelském úvěru na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, který měl být splacen dne [datum]. Dle čl. 8 smlouvy se žalovaný zavázal uhradit žalobci v případě prodlení s úhradou jakékoli jednotlivé splátky jednorázovou sankci ve výši 500 Kč. Žalovaný byl v prodlení s úhradou 5 splátek, celková výše jednorázové sankce tak činí 2 500 Kč. Dle čl. 3 smlouvy má žalobce nárok na poplatek za poskytnutí Úvěru za každý den čerpání Úvěru, tj. ode dne poskytnutí úvěru do jeho úplného splacení. Žalobce požaduje tento poplatek jen za dobu od poskytnutí úvěru do splatnosti poslední splátky úvěru. Celková výše poplatku za poskytnutí úvěru činí 21 000 Kč. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z poplatku za poskytnutí úvěru za každý den čerpání úvěru ve výši 21 000 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 2 500 Kč a z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 30 000 Kč. Žalobce dne 10.7.2022 zaslal žalovanému předžalobní upomínku. 2. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, jeho stanovisko k žalobou uplatněnému nároku nebylo zjištěno. 3. Žalobce souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Ze smlouvy o podnikatelském úvěru [číslo] má soud za zjištěné, že mezi účastníky řízení byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru, a to bez současné fyzické přítomnosti stran prostředky komunikace na dálku (přes internet). Na základě této smlouvy žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se úvěr zavázal vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru v 5 splátkách po 10 200 Kč, kdy z této částky se na jistinu započte 6 000 Kč, zbylá část na poplatek. Poplatek za poskytnutí úvěru byl sjednán ve výši 1 % z částky úvěru denně, a to nezávisle na již vrácené částce úvěru, tedy za každí den čerpání úvěru až do dne konečné splatnosti. Smluvní pokuta byla ujednána ve výši 500 Kč za prodlení klienta s úhradou jakékoliv splátky. Z Potvrzení o provedené platbě bylo zjištěno, že částka 30 000 Kč byla žalovanému zaslána na účet č. [bankovní účet], který žalovaný uvedl ve smlouvě, a to dne [datum]. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby bylo zjištěno, že žalobce žalovaného vyzval úhradě dlužné částky s upozorněním na možné soudní řízení. Výzva je datována dnem 10.7.2022 a dle podacího lístku byla odeslána téhož dne na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě. 5. Podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 6. Podle ustanovení § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. 7. V řízení bylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru, která byla mezi žalobcem a žalovaným uzavřena distančním způsobem prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku (§ 1824 o.z.). Bylo prokázáno poskytnutí úvěru žalovanému, který měl žalovaný vrátit. Na základě včleňovací doložky ve smlouvě se její součástí staly i obchodní podmínky žalobce a sazebník (§ 1751 o.z.). Žalovaný tyto předložené listiny nezpochybnil, ani nenamítal, že by se s nimi neseznámil a nebyly součástí smlouvy. Bylo na žalovaném, aby prokázal, že k prodlení s vrácením úvěru, jak bylo sjednáno, nedošlo, že úvěr vrátil, popř. že dluh zanikl jinak (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.4.2010 sp. zn. 33 Cdo 4378/2008). Žalovaný nic takového v řízení netvrdil, žádné námitky nevznesl a vrácení úvěru neprokázal. Žalovaný se ve smlouvě zavázal rovněž k hrazení poplatků. Ani ohledně tohoto dluhu žalovaný žádné námitky nevznesl, ani netvrdil a neprokázal, že by dlužné poplatky uhradil či dluh jinak zanikl. Protože byly splněny i zákonné podmínky pro sjednání smluvní pokuty, která byla sjednána platně podle § 2048 a násl. o.z., uložil soud žalovanému zaplatit správně vyčíslenou smluvní pokutu. Smluvní pokuta nebyla shledána hrubě nepřiměřenou vzhledem k zajištěné povinnosti a způsobu jejího sjednání, a ani ujednání o ní nebylo shledáno jako nepřiměřenou smluvní podmínkou (§ 1813 o.z.). Soud proto důvodné žalobě vyhověl. 8. Nárok na úrok z prodlení pak vzniká ze zákona okamžikem prodlení s placením. Žalovaný neprokázal, že dluh splnil řádně a včas, a věřiteli tak vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o.z.). Úrok z prodlení náleží ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni okamžiku prodlení. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 15 062,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 140 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 53 500 Kč sestávající z částky 3 260 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 680 Kč ve výši 2 242,80 Kč. 10. Soud neshledal důvod pro postup podle právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ani pro aplikaci § 150 o.s.ř.