22 C 92/2023-16 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit celkovou částku 18 556 Kč s příslušenstvím, z titulu smlouvy o sdružených službách dodávky zemního plynu uzavřené mezi účastníky dne [datum] pro odběrné místo na adrese [adresa]. V souladu s touto smlouvou byl žalovanému dodáván zemní plyn. Žalobce vyúčtoval žalovanému dodaný zemní plyn za období od [datum] do [datum] fakturou [číslo] na částku 17 425 Kč, která byla splatná dne [datum], dále za období od [datum] do [datum] fakturou [číslo] na částku 721 Kč, která byla splatná dne [datum]. Žalovaný nesplnil své povinnosti a neuhradil žalobci fakturami vyúčtovaný dodaný zemní plyn. K úhradě dlužné částky byl žalovaný opakovaně vyzýván a za každou upomínku byla žalovanému účtována částka 100 Kč, a to celkem v pěti případech. Žalovaný byl k úhradě výše uvedené pohledávky písemně vyzván předžalobní výzvou. Do dnešního dne však neuhradil ničeho. 2. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, na svoji obranu proti žalobou uplatněnému nároku netvrdil ani neprokazoval žádné skutečnosti. 3. Žalobce souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Z předložených listinných důkazů má soud za zjištěné, že žalobce jako obchodník a žalovaný jako zákazník uzavřeli dne [datum] smlouvu o sdružených službách dodávky zemní plynu pro odběrné místo na adrese [adresa], číslo odběrného místa ([anonymizována dvě slova], s počátkem dodávky dne [datum] (prokázáno smlouvou o poskytnutí služeb). Žalobce vyúčtoval žalovanému dodaný zemní plyn za období od [datum] do [datum] fakturou [číslo] na částku 17 425 Kč, která byla splatná dne [datum], dále za období od [datum] do [datum] fakturou [číslo] na částku 721 Kč, která byla splatná dne [datum] (prokázáno fakturou [číslo] fakturou [číslo]). Podle čl. IV Všeobecných podmínek poskytování služeb činí poplatek za každou jednotlivou upomínku k zaplacení nebo jinou výzvu ke splnění jeho povinnosti částku 100 Kč (prokázáno Všeobecnými podmínkami poskytování služeb žalobce). 5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ustanovení § 72 odst. 2 věty prvé zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (energetický zákon) se smlouvou o sdružených službách dodávky plynu zavazuje výrobce plynu nebo obchodník s plynem dodávat zákazníkovi plyn a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související služby v plynárenství a zákazník se zavazuje zaplatit za dodávku plynu cenu a za související služby cenu uplatňovanou v souladu s cenovou regulací. 6. Posouzením všech předložených důkazů, na základě zjištěného skutkového stavu (§ 153 odst. 1 o. s. ř.), když soud zhodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, s ohledem na relevantní právní stav a vše, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o. s. ř.), co učinili nesporným (§ 120 odst. 3 o. s. ř.), dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. 7. Mezi žalobcem a žalovaným tedy byla v souladu s ustanovením § 72 odst. 2 věty prvé energetického zákona uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky zemního plynu, kterou žalobci vznikla povinnost dodávat žalovanému zemní plyn do odběrného místa oproti povinnosti žalovaného za dodaný zemní plyn zaplatit sjednanou cenu. Žalobce svoji povinnost splnil a dodaný zemní plyn řádně vyúčtoval, žalovaný však netvrdil ani neprokázal, že by vzniklý nedoplatek uhradil, že jeho povinnost k úhradě této částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud proto považuje nárok žalobce na zaplacení jím v žalobě uplatněné částky z titulu nedoplatku za dodávku zemního plynu za oprávněný a uložil žalovanému povinnost tuto částku žalobci uhradit. 8. Protože žalovaný svoji povinnost k úhradě nedoplatku nesplnil řádně a včas, je v prodlení. Žalobci proto vznikl v souladu s § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení. Protože žalobce požaduje výši úroků z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., je jeho nárok i v této části po právu, a soud žalobě i v tomto směru vyhověl. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 18 556 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 10. Z vlastní činnosti soudu je známa značná četnost případů, ve kterých byl u zdejšího soudu podán žalobcem návrh na zahájení řízení na stejném vzoru ve skutkově a právně obdobných věcech jako ve věci projednávané. Znalost soudu o obsahu návrhů na vydání elektronického platebního rozkazu podaných u Okresního soudu v Liberci žalobcem ve věci neuhrazené fakturace za dodávky energií, je důvodem, proč soud dospěl k závěru, že v projednávané věci jde o skutkově obdobné věci. Ve světle judikatury Ústavního soudu se jedná o takové skutkové vymezení nároku, jenž se jen v minimální míře odlišuje od jiných návrhů na zahájení řízení podaných žalobcem. Totiž právě tato minimální míra odlišností činí se sepsání návrhu na zahájení řízení pouhý administrativní úkon, za který by měla být přiznána nižší než obvyklá odměna za úkon právní služby. Nezbytné označení žalované a výši pohledávky, stejně jako označení konkrétního časového období, za nějž je příspěvek nárokován, je pouhou nevyhnutelnou individualizací ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být podán. Výše odměny přiznané za takový úkon proto musí odpovídat faktické náročnosti provedení tohoto úkonu, nikoliv samotné výši peněžitého plnění a to i bez ohledu na skutečnost, že v daném případě vymáhaná částka přesahuje částku bagatelní. Proto byl při rozhodování o náhradě nákladů řízení použit § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. 11. Soud neshledal důvod pro postup podle právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ani pro aplikaci § 150 o.s.ř..