25 C 72/2023-28 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit mu částku 17 275 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 275 Kč od 12. 3. 2021 do zaplacení, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, částku ve výši 5 000 Kč. Žalobu odůvodnil především tím, že dne [datum] uzavřel s žalovaným smlouvu o zápůjčce (dále jen„ Smlouva“). Smlouvu žalovaný uzavřel prostřednictvím webové stránky [webová adresa]. Na základě Smlouvy žalobce žalovanému poskytl peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které žalovanému zaslal na bankovní účet č. [bankovní účet] dne [datum]. Žalovaný se zavázal za poskytnutou zápůjčku uhradit poplatek ve výši 2 275 Kč. Účastníci si ve Smlouvě ujednali splatnost jistiny a poplatku na den 11. 3. 2021. Žalovaný neuhradil smluvní závazky řádně a včas, když neuhradil ničeho. Žalovaný byl ze strany žalobce upomínán k zaplacení dlužné částky. Žalobce tak požaduje uhrazení účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením za písemné výzvy žalovanému ze dne 18. 3. 2021, 25. 3. 2021, 1. 4. 2021, 10. 4. 2021, 25. 4. 2021 ve výši 2 500 Kč dle článku 2.3 Smlouvy. Pohledávka za žalovaným se skládá z jistiny ve výši 10 000 Kč + poplatku ve výši 2 275 Kč, účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením ve výši 2 500 Kč a ze smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč, přičemž žalobce v žalobě vymáhá smluvní pokutu pouze do výše, která nepřesahuje součin čísla 0,1 % denně z dlužné jistiny celkové výši zápůjčky ve výši 10 000 Kč Vedle toho žalobce požadoval zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % z částky 12 275 Kč od 12. 3. 2021, tj. ode dne následujícího po splatnosti této částky. Žalobce zaslal žalovanému předžalobní výzvu k plnění. 2. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal. 3. Jelikož bylo možné věc rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žádný z účastníků se k této výzvě nevyjádřil. Má se tak za to, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemají námitek a souhlasí s ním. Soud proto rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] má soud za zjištěné, že žalovaný uzavřel s žalobcem tuto smlouvou, kterou se žalobce zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč převodem na bankovní účet žalovanému. Žalovaný se zavázal tyto prostředky žalobci vrátit i s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 2 275 Kč, celkem tedy 12 275 Kč, v 1 měsíční splátce ve výši 12 275 Kč, přičemž splátka byla splatná dne 11. 3. 2021. Nedílnou součástí smlouvy jsou všeobecné obchodní podmínky a sazebník. Smluvní strany si ve smlouvě rovněž ujednaly, že v případě prodlení veškeré poplatky přirůstají k jistině. Dokladem o provedené bezhotovostní transakci bylo zjištěno, že peníze byly žalovanému poskytnuty na bankovní účet [bankovní účet]. Z výpisu z účtu žalobce bylo zjištěno, že žalobce poskytl žalovanému zápůjčku dne [datum]. Upomínkami ze dne 18. 3. 2021, 25. 3. 2021, 1. 4. 2021, 10. 4. 2021, 25. 4. 2021 bylo prokázáno, že žalobce o úhradu dlužné částky žalovaného opakovaně upomínal. Výzvou před podáním exekučního návrhu prokázáno, že žalovaný byl o úhradu dluhu upomenut i právní zástupkyní žalobce. Skutečnost o odeslání upomínky potvrzuje předložený podací lístek. 5. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci. Mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal tyto vrátit i s poplatky za poskytnutí půjčky ve výši 2 275 Kč. Žalovaný však své závazky neuhradil řádně a včas. Žalobce mu následně zaslal celkem 5 písemných výzev k úhradě, když za každou si účtuje 500 Kč za účelně vynaložené náklady. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl v prodlení s plněním závazků vyplývajících ze smlouvy, žalobce mu vyúčtoval smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč. Žalovanému byla rovněž zaslána předžalobní výzva k plnění. 6. Na základě tohoto závěru o skutkovém stavu posuzoval soud věc po právní stránce podle níže uvedených ustanovení. Dle § 1757 odst. 1 o. z. po uzavření smlouvy mezi stranami v jiné formě než písemné je stranám ponecháno na vůli, zda si obsah smlouvy v písemné formě potvrdí. Dle § 1758 o. z. dohodnou-li se strany, že pro uzavření užijí určitou formu, má se za to, že nechtějí být vázány, nebude-li tato forma dodržena. To platí i tehdy, projeví-li jedna ze stran vůli, aby smlouva byla uzavřena v písemné formě. 7. Dle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 8. Dle § 2393 odst. 1 o. z. neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. Není-li o výpovědi ujednáno nic jiného, je výpovědní doba šest týdnů. 9. Dle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 10. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Posouzením všech předložených důkazů, na základě zjištěného skutkového stavu (§ 153 odst. 1 o. s. ř.), když soud zhodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, s ohledem na relevantní právní stav a vše, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o. s. ř.), co učinili nesporným (§ 120 odst. 3 o. s. ř.), dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze z části týkající se jistiny zápůjčky. Ve zbytku, konkrétně v části týkající se smluvní pokuty a poplatků za upomínky žalobu zamítl 12. V daném případě při posuzování žaloby, po stránce skutkové i právní, dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Mezi stranami bylo sjednáno, že žalobkyně žalovanému poskytne zápůjčku ve sjednané výši. Žalobkyně smlouvou prokázala, že žalovanému peněžní prostředky poskytla. Žalovaný však podmínky smluvního vztahu porušil tím, že řádně a včas nesplatil poskytnutý úvěr a poplatek za jeho poskytnutí. Žalobkyně žalovaného vyzvala dopisem k úhradě dluhu. Žalobkyně prokázala existenci pohledávky i její výši a vzhledem k tomu, že se žalovaný k žalobě nevyjádřil, neunesl břemeno tvrzení, pokud jde o zaplacení dlužné částky či jiný způsob zániku dluhu. Soud shledal pohledávku žalobce oprávněnou do jistiny a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 12 275 Kč. 13. Žalobkyně dále požadovala zaplacení smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč. Dle § 2048 o. z. si smluvní strany pro případ porušení smluvní povinnosti mohou sjednat smluvní pokutu. Podle § 1813 o. z. jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností v neprospěch spotřebitele, zakázána. Smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč hodnotí soud v tomto případě jako přiměřenou, neboť tato adekvátně utvrzovala primární povinnost žalovaného splatit poskytnutý úvěr ve výši 10 000 Kč. Výše pokuty pak odpovídá podmínkám zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepřesahuje maximální možnou výši (polovina jistiny). V tomto rozsahu tedy soud žalobě vyhověl. 14. Žalobkyně se dále domáhala paušalizovaných nákladů upomínání (poplatků za zaslané výzvy) vzniklých v důsledku prodlení dlužníka. V zásadě lze sjednání práva na náhradu nákladů upomínání v důsledku prodlení dlužníka připustit (§ 1 odst. 2 o.z., § 122 odst. 1 písm. a) zákona č. 257/2016 Sb.) za splnění dvou podmínek: Spotřebitel byl na tento důsledek prodlení předem upozorněn a požadované náklady byly účelně vynaložené (jsou přiměřené). Nelze však připustit takový výkon sjednaného práva, jehož cílem ve skutečnosti není dlužníka upomenout a dosáhnout tak uhrazení dluhu, ale naopak navýšení tohoto dluhu o další platby (§ 8 o.z.). Taktomu bylo i v tomto případě, kdy z předložených upomínek je evidentní, že dlužník na žádnou z nich nezareagoval a pouze tak došlo ke zvýšení celkového dluhu. Neustálým upomínám de facto mohlo docházet k neúměrnému navyšování dluhu o paušalizované částky, které dozajista neodpovídají reálným a hlavně účelným nákladům na upomínání. Jestliže dlužník po prvé od