28 C 69/2023-28 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 30 220 Kč s příslušenstvím, a to kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení do 18. 12. 2006 v částce 36 849,34 Kč a zákonným úrokem z prodlení od 19. 12. 2006 do zaplacení. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila zejména tím, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] (dále jen„ původní věřitel“) se žalovaným dne [datum] uzavřela Smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě původní věřitel poskytl žalovanému částku 20 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit a společně s ní zaplatit souhrnný poplatek ve výši 13 280 Kč, to vše formou 52týdenních splátek po 640 Kč Celkem měl žalovaný původnímu věřiteli zaplatit 33 280 Kč. Na svůj dluh žalovaný zaplatil toliko 3 060 Kč. Původní věřitel následně svoji pohledávku za žalovaným postoupil na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, s účinností od 5. 1. 2021, žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. 2. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, na svoji obranu proti žalobou uplatněnému nároku netvrdil ani neprokazoval žádné skutečnosti. 3. K jednání soudu dne [datum] se žalovaný bez omluvy nedostavil. Předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno na adresu jeho trvalého pobytu uvedenou v záhlaví rozsudku s tím, že písemnost se považuje za doručenou tzv. fikcí. (§ 49 odst. 4 o. s. ř.). Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), vycházejíce přitom z obsahu spisu a z označených důkazů. 4. Z předložených listinných důkazů má soud ohledně uzavření žalobkyní tvrzené smlouvy o půjčce a poskytnutí peněžních prostředků za prokázané následující skutečnosti: dne [datum] původní věřitel se žalovaným uzavřeli Smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě se původní věřitel zavázal poskytnout peněžní hotovost ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peníze původnímu věřiteli vrátit a zaplatit poplatek za poskytnutí půjčky ve výši 13 280 Kč, to vše formou 52 pravidelných týdenních splátek po 640 Kč. Roční procentní sazba nákladů činila 199,4 % Celkem měl žalovaný původnímu věřiteli zaplatit 33 280 Kč. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil převzetí peněz v hotovosti (prokázáno Smlouvou o půjčce [číslo]). Původní věřitel následně dne [datum] uzavřel se žalobkyní Smlouvu o postoupení pohledávek, na jejímž základě původní věřitel jako postupitel postoupil žalobkyni jako postupníkovi pohledávky ze smluv o půjčce či zápůjčce specifikované v Příloze dané smlouvy a žalobkyně se za to zavázala zaplatit původnímu věřiteli úplatu (prokázáno Smlouvou o postoupení pohledávek). Pohledávka původního věřitele za žalovaným je uvedena pod pořadovým [číslo] (prokázáno předmětnou přílohou Smlouvy o postoupení pohledávek). Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena dopisem původního věřitele ze dne 6. 1. 2021 (prokázáno Oznámením o postoupení pohledávky), které bylo právním zástupcem žalobkyně téhož dne doporučeně odesláno prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb na adresu [adresa] (prokázáno podacím lístkem z 1. 2. 2021). 5. Na základě provedených listinných důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Dne [datum] mezi sebou uzavřeli původní věřitel a žalovaný Smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě původní věřitel v hotovosti téhož dne poskytl žalovanému 20 000 Kč, které se žalovaný zavázal původnímu věřiteli vrátit a zaplatit poplatek za zpracování spotřebitelského úvěru 13 280 Kč. Na svůj dluh žalovaný původnímu věřiteli zaplatil pouze 3 060 Kč. Následně původní věřitel svoji pohledávku za žalovaným postoupil žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, a to s účinností k 5. 1. 2021, což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 6. 1. 2021. 6. Po právní stránce dopadá na vztah účastníků podle přechodného ustanovení § 3028 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník v účinném znění (dále jen „o. z.“) právní úprava účinná v době uzavření smlouvy o půjčce, tedy zákon č. 40/1964 Sb. občanský zákoník ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“). Na řešenou věc dopadá dále zákon č. 321/2001 Sb., neboť poskytnutou půjčku je v daném případě třeba jednoznačně považovat za spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 tohoto zákona. 7. Podle úpravy smlouvy o půjčce obsažené v § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 8. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. lze při peněžité půjčce dohodnout úroky. 9. Platnost smlouvy o půjčce je dále třeba posuzovat z hlediska obsáhlé judikatury Nejvyššího soudu ČR i Ústavního soudu ČR, která vymezuje limity smluvní volnosti stran v otázce výše sjednaného úroku. Soud proto přezkoumal soulad předmětné smlouvy o půjčce s dobrými mravy, kdy parametry a podmínky poskytnutého úvěru byly zjištěny ze smlouvy, jak je uvedeno výše. Celková částka, kterou se žalovaný zavázal původnímu věřiteli zaplatit, činí za poskytnutí úvěru ve výši 20 000 Kč na dobu 52 týdnů 33 280 Kč. Uvedené částku je třeba považovat za úrok z půjčky bez ohledu na to, že je ve smlouvě označena jako„ poplatek“. Ze smlouvy ani z okolností věci nevyplývá, že by z uvedené částky měly být hrazeny jakékoliv vedlejší náklady původního věřitele či úplatné služby. Tzv.„ poplatek“ tak představuje pouze formu úplaty za půjčení peněz, tedy úrok. Z uvedeného lze stanovit roční úrokovou sazbu ve výši 87,74 %, (viz např. kalkulátor na internetových stránkách [webová adresa]), kdy soud pro zjednodušení výpočtu vyšel ze souhrnné měsíční výše splátky 2 560 Kč a doby splácení 12 měsíců. 10. Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 uvedl, že neodporuje dobrým mravům úrok, který významně nepřesahuje úrokovou míru obvyklou v době sjednání s přihlédnutím k úrokovým sazbám bank, přičemž dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005 lze u nebankovních subjektů nesoucích vyšší míru rizika akceptovat i úrok přesahující tuto hladinu trojnásobně. Dle veřejně dostupné databáze [obec] národní banky [příjmení] činila v době uzavření smlouvy obvyklá roční úroková sazba u spotřebitelských úvěrů poskytovaných domácnostem se splatností do 1 roku 14,7 %. 11. V posuzovaném případě, kdy úroková sazba téměř šestinásobně převyšuje obvyklou roční úrokovou sazbu u spotřebitelských úvěrů v dané době, nelze takovou smlouvu považovat za souladnou s dobrými mravy, a tedy požívající právní ochrany. Lze konstatovat, že předmětná smlouva o půjče směřovala ke generování zcela nepřiměřeného zisku věřitele a tuto smlouvu tak je třeba hodnotit jako neplatnou podle § 39 obč. zák., a to v celém jejím rozsahu. 12. Vzhledem k uvedenému je na místě posoudit žalobou uplatněný nárok podle právní úpravy bezdůvodného obohacení obsažené v § 451 a násl. obč. zák. 13. Podle § 457 obč. zák. jsou účastníci neplatné smlouvy povinni vrátit si vše, co podle ní dostali. Žalovaný obdržel od původního věřitele celkovou částku 20 000 Kč a uhradil mu částku 3 060 Kč, tedy je povinen vydat bezdůvodné obohacení ve výši 16 940 Kč. 14. Jak dovodil Nejvyšší soud, splatnost závazku k vydání bezdůvodného obohacení – povinnost k plnění – nastává dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník vyzván k plnění. Nesplněním povinnosti k plnění v den splatnosti závazku, dochází následující den k prodlení podle § 517 obč. zák. (viz. rozsudek Nejvyššího soud ČR ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. 33 Odo 871/2005). Žalovaný byl vyzván k úhradě až výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházejícím žalobě ze dne 11. 11. 2021. Tato mu byla odeslána dne 12. 11. 2021. Zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla dle standardního způsobu doručování nejpozději třetí pracovní den po odeslání. V daném případě byla žalovanému upomínka doručena či uložena k vyzvednutí nejpozději dne 15. 11. 2021. Následujícího dne mohl žalovaný plnit, a pokud tak neučinil, vznikl dnem následujícím, tj. dnem 17. 11. 2021 žalobkyni nárok na zaplacení úroku z prodlení dle § 1970 o. z., a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném v době vzniku prodlení, tedy ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Protože však žalobkyně, vycházejíc z jiného data splatnosti žalované částky, uplatnila nárok na úrok z prodlení od za období, v němž došlo k prodlení ve výši 7,5 % ročně, byl soud v tomto směru jejím návrhem vázán a nemohl přiznat úrok ve vyšší sazbě, byť by žalobkyni náležela. 15. Vzhledem k výše uvedenému rozhodl soud, že žalobou uplatněný nárok je po právu co do částky 16 940 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 7,5 % ročně z této částky za dobu od 17. 11. 2021 do zaplacení. Ve zbývající části předmětu řízení soud žalobu zamítl jako nedůvodnou. 16. O nákladech řízení